Mlžný svět 4.kapitola

V babiččině pokoji jsme jen tak stáli já brečela na Rusellově rameni.
Po chvilce se Rusell odtáhl a řekl:,,Pojď půjdeme odtud.“
Přikývla jsem.
Rusell zhasl olejovou lampičku a podíval se ještě kolem sebe. Posbírali jsme svíčky a koberec jsme dali,tak jak byl.
Rozhlédla jsem se kolem sebe,jestli je všechno tak jak má být.
,,Půjdeme už?“ zeptala jsem se potichu.
,,Ano“ řekl Rusell a vzal mě za ruku.
Pak jsme otevřeli dveře na chodbu a vyšli.Rusell za námi zavřel dveře a pak jsme si šli dát to kafe.
V kuchyni jsem přemýšlela co se všechno vlastně stalo.
,,Umím mluvit s mrtvými a Rusell asi taky….“ Řekla jsem si v duch…ale pak jsem si najednou vzpomněla na něco,co mi bylo zvlášť divné.
,,Ruselli jak jsi věděl,že je moje mamka v jeskyni?“ zeptala jsem se.
,,Viděl jsem to.“ Odpověděl si klidně.
,,Cože?“
,,Ano…viděl jsem tvoji maminku,jeskyni a i tebe jak jsi se sní bavila.“
,,Ty…ty umíš mluvit s mrtvými?“
,,A nejenom to.“
,,Co tím myslíš?“
,,Ty umíš mluvit jenom mrtvými,já umím ještě něco navíc.“
,,Ještě něco na víc?...co to je?“
,,Umím číst mrtvím myšlenky.“
Koukala jsem na něj hodně nechápavě.
,,Prostě umím vyčíst z hlavy na co třeba myslí nebo co chtěj udělat.“
,,Aha…..už to chápu,ale nechápu proč v kruhu bylo moje a tvoje jméno.“
,,Tvoje jméno je tam protože umíš mluvit s mrtvými a moje jméno je tam protože tě musím chránit…už to chápeš?“
Přikývla jsem.V kuchyni jsme jen tak seděli…mlčky.
Rusell se díval do stolu…po chvilce mi řekl:,,Jane,…musím ti říct jedno hodně staré tajemství a je pravdivé.“
,,Dobře…tak mluv“ řekla jsem.
,,Když jsme se sem přistěhovali,tvoje babička bydlela místo nás a my místo ní. Děda měl pokoj kde ho má teďka tvoje babička.“ Chvilku se odmlčel a pak pokračoval:,,Jednou když děda chtěl vyhodit starý koberec,našel na zemi dýku a vyřezaný kruh. Děda si dýku schoval do psacího stolu. Hned do první přihrádky,ale z kruhu nemohl odtrhnout oči. Byl úplně stejný jako teď,ale akorát tam bylo více jmen.
Jména začali mizet až když ten dotyčný v kruhu zemřel. Tak potom taky musel nastoupit na jeho místo…jako ty jsi zastoupila svojí matku..tak já jsem nastoupil po své babičce.Dýku by ti pak měla dát tvoje babička až když bude na pokraji smrti,ale některý to dělají tak,že napíšou nějaký dopis a dají k tomu tu dýku…pak jí někam uloží na bezpečné místo.“ Vysvětli mi Rusell a pak se na mě podíval a řekl ještě:,,Jane,ale myslím si že tvoje babička ti předá dýku jak se má a patří.“
,,Ruselli,to mi chceš říct,že to tajemství se předává pomocí dýky?“
,,Ano ale to není jen tak nějaká,ale ukrývá v sobě moc a magii. Je jenom jedna taková na světě. Člověk kdo jí vlastní má šanci všechno změní. Dýka se předává jenom do dobrých rukou.“
,,Takže ta dýka je někde schovaná v babiččině pokoji?“
Rusell přikývl.
,,Moc by mě zajímalo,jak to všechno začalo.“

,,Jak to myslíš?“
,,Chtěla bych vědět proč a za jakým účelem byl vytvořen kruh.“
,,To nikdo neví…ani já ne“ řekl a smutně se podíval do mích očí.
,,To nevadí…vždyť to můžeme zjistit my dva dohromady“ řekla jsem a usmála se na něj.
,,Díky Jane jsi na mě tak hodná. Ještěže tě mám.“
,,Nepodíváme se po té dýce?“,,Můžeme…..jestli chceš…“
,,Tak jo.“ Řekla jsem a vzala Rusella za ruku. Oba jsme stejně vstali a pak spolu šli zase do babiččina pokoje.
Otevřeli jsme dveře a Rusell rozsvítil olejovou lampičku.
,,Tak kde začneme? Zeptal se Rusell.
,,Nejdříve se podíváme do psacího stolu. Říkal jsi, že tvůj děda si tu dýku dával do prvního šuplíku?
Rusell přikývl.
Šla jsem tedy k psacímu stolu a otevřela jsem první šuplík
Bohužel tam nic ale nebylo.
,,Není tu nic.“ Řekla jsem a podívala jsem se smutně na Rusella.
,,Hm…mohlo by to být třeba v prádelníku.“ Řekl.
,,To máš pravdu.“ Řekla jsem a šla jsem hned ke skříni. V duchu jsem si říkala: ,,Tu dýku nikdy nenajdeme.“
Pomalu jsem otevřela dvířka od skříně a začala jsem se hrabat v babiččiných věcech. Po chvilce jsem narazila na nějakou krabici.
,,Ruselli, myslím, že jsem jí našla.“ Řekla jsem a vytáhla jsem krabici a dala jí na stůl. Otevřela jsem tu krabici a co jsem tam neviděla…
Byl tam nějaký dopis. Vzala jsem ho do ruky a začala jsem číst na hlas:
Moje milá drahá Jane!
Až tento dopis budeš číst,tak ať je u tebe Rusell,protože se ho to také týká. No tak k věci.
Našla jsi dýku a to je dobře,jenom dávej na ní moc veliký pozor. Určitě už ti Rusell říkal o tajemství,které skrývá dýka.
Předávám ti tuto dýku,protože já už být v posvátném kruhu nemůžu. Už neumím mluvit s mrtvými. Jak jsi mě naposled viděla v tom pokoji,tak tam už jsem se pokoušela naposled zkusit si promluvit s tvojí mámou,ale nešlo to. Už to nikdy umět nebudu a tak potřebuji,aby nastoupil někdo místo mě. A jsi to ty.
Dříve to měla být tvoje matka,ale neštěstím zahynula,tak to musím předávat já tobě. Je mi to moc líto,že ti beru největší a nejkrásnější život tvého dětství a představuješ se nebezpečí,ale komu jinému mám dýku předat,když věřím jenom tobě a Rusellovi?
Já vím,že ty si poradíš.
Jenom si dávej veliký pozor. Vím,že někdo dýku chce ukrást. Chce jí ukrást zlý čaroděj,aby dostal všechny duše,které byli v posvátném kruhu. Musíš tu dýku chránit! Nedovol,aby tu dýku někdo ukradl!!!
Já vím je to na tebe moc.
Odjela jsem do Polska,protože potřebuješ získat zkušenosti,jak se vším zacházet.
Zatím co budu v Polsku ty se budeš učit. Neboj se o mě,budu bydlet u jedné známé.
No už to zkrátím,dávej na sebe pozor a i na Rusella. Mám vás oba ráda.
Tvoje babička Kamila Redbigová.

Když jsem si tento dopis přečetla,začala jsem plakat.
Rusell ke mě přišel a objal mě kolem ramen.
,,Neplač uvidíš,že se to všechno změní,můžu se podívat na ten dopis co tam je napsané?“ zeptal se opatrně Rusell
Jane se na něj pořádně koukla a pak po několika vteřinách řekla:,,Dobře..jenom si ho přečti.“ Podala Jane dopis Rusellovi.
Rusell si pomalu dopis pročítal.

Po několika minutách Rusell uslyšel někde v blízkosti strašnou ránu. Když se otočil,Jane byla na zemi.
Rusell hnedka upustil dopis na zem a hned se sehnul k Jane.
Byl šokovaný,protože Jane byla skoro celá od krve. Koukl se jí do ruky co drží.
Nemohl skoro ani dýchat,když v rukou uviděl dýku.
,,Jane,…slyšíš mě?...Prosím tě vzbuď se.“Křičel na Jane se slzami v očích.
,,R-Ruselli?“ zašeptala Jane.
Rusell jí,ale moc dobře slyšel.
,,Jane,díky bohu…co jsi to chtěla udělat?“
,Nic jenom už mě to tady nebaví na tomto světě…chci mluvit s maminkou.“ Řekla Jane potichu
,,Dobře,ale dneska už určitě ne. Pojď půjdeme z tohohle prokletého pokoje. Tady tě to akorát znepokojuje.“ Řekl a pomalu začínal zvedat ze země Jane
Jane vyjekla,protože ta bolest musela být hrozná.
,,Jane je mi to líto,ale musím tě odtud dostat.“
,,Vždyť já vím.“ Řekla Jane a dala pomalu ruce kolem Rusellově krku.
Pomalu Rusell nesl Jane do kuchyně,aby jí omyl obličej od krve.
Rusell posadil Jane na židli a šel do koupelny pro ručník. Potom ho namočil a dal na čelo Jane.
,,Ale víš co je mi sejně divné?“ zeptal se Rusell
,,Ne nevím.“ Odpověděla
,,Že tvoje babička ví,že jsem ti už řekl o té dýce.“
,,Má dobré tušení“ řekla jsem a zavřela oči.
,, Ano to máš pravdu…nedáme si radši kafe?“ řekl radši,abychom se nemuseli bavit na toto téma.
,,Jo dala bych si ráda kafe.“
,,Dobře…dám tedy vodu do konvice.“ Řekl Rusell a šel ke kuchyňské lince. Napustil do varné konvice vodu.
Poslouchala jsem to nádherné ticho. Pak se ozvala konvice,jak se vařila.
Po chvilce jsem měla už kafe na stole. Cítila jsem jak voní a jak voní i Rusell.
Voněl po domově.
,,Jane,jak je ti?“ zeptal se mě.
,,Už je mi o moc lépe.“ Odpověděla jsem.
,,To je moc dobře. Víš hodně se o tebe bojím a nedopustím,aby se ti něco stalo.“
,,Já vím.“
,,Můžu tě políbit?“ zeptal se najednou
Chtěla jsem něco říct,ale nedokázala jsem to. Uzamkl mi rty nádherným polibkem.