Konečně mužem
Konečně mužem
“16 narozeniny jsou v dnešním světě pro každého teenagera neskutečný průlom v jeho životě. Proč tomu tak je? Díky našim novým podkožním implantátům CyberPower, které z vašich těl udělají téměř nezničitelný stroj!” zahlásil billboard před obchodním centrem a mladý Oogy společně s rodiči se vydali do centra CPI, CyberPower Implants, pro jeho narozeninový dárek, kterým nebylo nic jiného než kybernetické zlepšení síly a reflexů maximálního rozsahu. Velmi se na tento den těšil, přál si tyto implantáty od té doby, co na ně viděl reklamu už v jeho 6 letech.
Byl to neuvěřitelný průlom v technice a v pokroku pro člověka, jediná nevýhoda těchto implantátů je, že musí být do těla vloženy mezi 16 - 18 rokem života. Někdo je má i od nižšího věku, ale to je ilegální, ovšem podle CPI už je tělo nad 18 let nedokáže dobře přijmout a může dojít naopak i k poškození organismu. Někteří dokonce tvrdí, že je tato krátká doba určena proto, aby lidé neměli moc času na rozmyšlení a museli konat co nejrychleji, jelikož je na operaci, která vám zaručí tento upgrade čekací doba na některých místech planety i 1 rok. Má je 95% mladé populace. Pořizují je i rodiče, kteří si na ně musejí půjčit od banky a zadlužit se tak třeba na dalších 20 let, cena je totiž neskutečná, ovšem bez nich jste v dnešním světě jako ryba na suchu a tak vědí, že pokud by nenechali své děti “upgradovat” čekala by je nemilá budoucnost. Naštěstí většině populace půjčila banka na úvěr se speciální slevou. Jak by také ne, vždyť CPI byla dceřiná firma právě jedné z bank, náhodou zrovna té, která dávala speciální slevu na úvěr právě pro zákrok kybernetického upgradu, čím lepší upgrade tím větší sleva. Je sice pravdou, že CPI poskytují i částečné vylepšení vašeho těla, ale to mají jen ti téměř nejchudší obyvatelé planety. Pokud nejste 100% kybernetický člověk nikdo s vámi naplno nepočítá.
Oogy vešel do sídla CPI jako opařený, celým jeho tělem se prolínalo neuvěřitelné teplo, které ho sužovalo už od doby, co ráno vstával, radost, vzrušení z toho, že se stane tím pravým mužem. Byl tak natěšený, že ani neposnídal a chtěl tu být už dvě hodiny před operací. Přišel k pultu a hrdě ohlásil, že je objednán na 12 hodinu a doufá, že nebude muset čekat ani o minutu déle, jak by také ne, vždyť se mu měl právě dnes splnit jeho nejtajnější sen. Stane se z něj konečně plnohodnotný člověk tak jako už se stala většina jeho kamarádů, byl nejmladší z ročníku na jeho prestižní škole pouze pro ty nejmajetnější, konečně skončí to pošťuchování od jeho kamarádů, na které nemohl reagovat, protože neměl potřebné reflexy ani sílu, za pár dnů už se jim vyrovná až se jeho tělo zotaví z této náročné operace. 5% pacientů operaci nepřežilo, ovšem to nikomu nebránilo v tom, aby jí podstoupil. Byla to prostě nutnost, asi jako ve 21. století zajít do posilovny a mít pokud možno “dokonalé” tělo.
Čekání ho začalo unavovat, už jen půl hodina ho dělila od největšího kroku v jeho životě, za pár dnů bude podruhé zrozen, silný a hbitý jako nikdy předtím! Říkají, že probudit se s implantáty a okusit život s nimi je lepší jak sex. Možná se to říká i proto, že si pak sex užijete ještě divočeji jak doposud. Vždyť při plném posílení získáte až o 120% lepší reflexy a budete až o 180% silnější, kdo by to nebral, ale vždy záleželo i na těle přijímače na kolik kybernetiku přijme. Tak se říkalo lidem, kteří podstupovali operaci.
O TŘI DNY POZDĚJI
Rodiče přijeli před dobrou půlhodinkou, Oogy byl stále v umělém spánku a jeho tělo už lékaři začali připravovat na probuzení. Nikdo ani nepomyslel na to, že se mohl stát jedním z oněch 5%, kteří implantáty nepřijmou a zemřou. Jeho otec, bývalý voják, věřil v sílu svého syna, kterého zoceloval už od jeho mládí, aby se nic nemohlo pokazit, matka, žena v domácnosti, měla jen starost, aby ho jeho nová síla příliš nezměnila. Dříve dokázali člověka měnit hlavně peníze, dnes jsou to právě ona kybernetická udělátka, která zatím ještě pouze podřimují v Oogyho těle, která dokáží změnit člověka k nepoznání. S novou silou a reflexy si připadají někteří téměř jako "superhrdinové" a jiní zase jako "superzločinci", ale málokdo z těchto fenoménů dnešní doby přežije déle jak týden, z 99% se stávají obětí střelných zbraní, ať už od mužů a žen co stojí na opačné straně zákona nebo od policie. Do místnosti, kde ležel Oogy a další 4 pacienti vstoupil hlavní lékař a dvě sestry, Oogy už se totiž pomalu probouzel a bylo tedy třeba naposledy zjistit, zda se nic nepokazilo a vše je jak má být.
“Ahoj mami, ahoj tati.” ozvalo se z Oogyho úst. Oba rodiče mu pozdrav vrátili a obdarovali ho velkým obětím.
Hlavní lékař přistoupil k Oogymu a začal s prohlídkou, mezitím sestry začali připravovat zátěžovou zkoušku, která měla prokázat, o kolik se podařilo navýšit Oogyho schopnosti. Prohlídka proběhla bez problémů a vše se zdálo být jak má. Oogy se tedy protáhl, vstal ze svého lůžka a odebral své “nové” tělo k zátěžovému stroji. Sestry ho připoutali, popřáli hodně štěstí a na dvě hodiny byl zavřen do malého těsného přístroje, který vypadal jako veliké vejce. Pacient byl vždy připoután tak jako když chcete někoho přivázat na poušti ke kůlům, aby z něj slunce vysálo veškerý jeho život. Zkrátka a dobře poloha to moc pohodlná nebyla, ovšem Oogymu to ani trochu nevadilo, velmi se těšil na to, až pohlédne na výsledky testu. Počítač uvnitř stroje udělal veškerou diagnostiku potřebnou ke startu zkoušky a pak začal s odpočtem:
“5, 4, 3, 2, 1, START.”
Poté Oogymu vstříkl malou dávku halucinogenních sedativ do jeho krevního oběhu a zkouška začala. Tento test neprobíhal ani tak v reálném světě jako ve světě umělém. Látka podávaná pacientům měla vyvolat halucinace takového rázu, že měl člověk pocit, že ho honí skupinka kanibalů kdesi v nebezpečném pralese někde v zapadlých končinách Okovádie. Tento prales už však neexistoval, stejně jako žádný jiný. Oogy se dostával pomalu do transu, jakmile si byl počítač 100% jist, že člověk, který byl zrovna podroben zkoušce, přestal zcela vnímat reálný svět, započal s testy.
Oogy se opět probouzel, v jiném světě, obklopen pouze mohutnými stromy a vysokou trávou, nad hlavou mu štebetali ptáci a v nedaleké tůňce bylo slyšet kvákání žab. Čeho si však nevšiml, byla právě ona zmíněná skupinka kanibalů mířící skrze křoviska přímo k němu, ne z jedné, ale téměř ze všech stran. Pomalu se rozhlížel, byl uchvácen tím, co viděl, nikdy vám dopředu neřekli, co vás čeká a tohle opravdu nečekal, nebyl si ani jistý zda je to opravdu jeho zkouška, či pouhý sen. Za pár vteřin už na to nemyslel, jakmile se ze křoví kolem něj vyřítila banda ne zrovna kamarádských chlapíků, kteří třímali nemalé kyje a kopí, měl jasno, vzít nohy na ramena. Rozhlédl se a našel pouze jeden směr, kde bylo volno k úteku, okamžitě sebou vymrštil jako antilopa co právě zmerčila ve svých zádech divokou šelmu a dal se na úprk. Proběhl prvním křovím, druhým, třetím a běžel dál a dál aniž by se ohlédl, zdali mu jsou tito hladoví lovci stále v patách. Při jeho nejrychlejším tempu bylo vcelku snadné jim utéct, ale oni měli pár výhod k dobru, řídil je počítač, takže dobře věděli, kde se Oogy nachází a též znali tento uměle vytvořený prales jako své boty. Oogy doběhl na malou mítinku někde uprostřed pralesa, která ukrývala zcela vylidněnou vesničku. Skryl se za první chýši, která se mu postavila do cesty, a snažil se zjistit, zda jsou mu stále v patách. Seděl tam skrčený a ve strachu dobrých 5 minut, ale stále nic. Věřil, že jim utekl. Rozhlédl se po okolí a zahlédl spadlý strom, který se zachytil na větvích okolních stromů. Vypadalo to jako lávka ze země přímo k oblakům, vcelku dobrá cesta na útek a místo kam se schovat kdyby ho náhodou přišli hledat. Pokoušel se nalézt nějaké jídlo a vodu, jelikož byl tak pohlcen tímto světem, že zcela zapomněl na to, že to není skutečnost. Nic však nenašel, zato zaslechl jakési zvuky z povzdálí, které zněli jako jeho staří známí. Nad ničím nepřemýšlel a ihned se vydal směrem vzhůru, po padlém stromu, do neznáma, kde jak pevně doufal, nalezne onen vysněný úkryt a jeho pronásledovatelé ho nenajdou a vzdají to. Po spadlém stromu vyběhl stejně hbitě jako ještěrka, která se na jeho vrcholu už dobrých pár hodin vyhřívala na sluníčku. Nahoře se cítil mnohem bezpečněji, měl velký přehled nad děním pod ním a zároveň byl skryt ve stínu bohatě listmi oděné koruny starého stromu. Neměl ani ponětí, že lovci, kteří mu byli na stopě, o všem moc dobře věděli. Pomalu vkročili do vesnice a začali prohledávat jednu chýši po druhé. Oogy už začínal věřit, že je vše u konce, až ho nenajdou tak lov patrně vzdají a odejdou. Vešli do poslední chýše, byla jen pár kroků od padlého stromu, který použil k tomu, aby se mohl skrýt. Už se připravoval na to, jak za pár okamžiků bude moci slézt dolů tou stejnou cestou, jakou se vydal vzhůru, ovšem zde ho čekalo překvapení, kanibalové místo, aby z chýše odešli smutným krokem bez úlovku, se vydali, jak nejrychleji uměli nahoru, právě tam, kde se ukrýval. Jakmile mu došlo co se děje, zavelel svému vylepšenému tělu a dal se do pohybu, otočil se směrem do džungle korun stromů, která byla jediným možným místem k útěku v této velké výšce nad zemí. Neváhal ani vteřinu, mohutným skokem se dostal na další strom a začal šplhat tak vysoko jak to jen šlo, jeden z jeho pronásledovatelů jakoby odnikud vytáhl luk a pokusil se ho sestřelit při jeho cestě za svobodou, Oogymu však kybernetika pomohla natolik, že šíp dokonce zachytil do ruky, strnul údivem a lovci rázem zkameněli, zkouška byla u konce, Oogy upadl do bezvědomí. Lékař se sestrami ho vyprostili ze zkušebního přístroje a položili na postel, dostal malou injekci, která ho po chvíli probudila, a doktor ho mohl potěšit slovy:
“Gratuluji mladý muži, zkouška dopadla nejlépe, jak mohla, od nynějška jste hrdým uživatelem našich kybernetických implantátů CPI!” Rodiče mu též pogratulovali a pak ho odvezli domů.
Byl to neuvěřitelný průlom v technice a v pokroku pro člověka, jediná nevýhoda těchto implantátů je, že musí být do těla vloženy mezi 16 - 18 rokem života. Někdo je má i od nižšího věku, ale to je ilegální, ovšem podle CPI už je tělo nad 18 let nedokáže dobře přijmout a může dojít naopak i k poškození organismu. Někteří dokonce tvrdí, že je tato krátká doba určena proto, aby lidé neměli moc času na rozmyšlení a museli konat co nejrychleji, jelikož je na operaci, která vám zaručí tento upgrade čekací doba na některých místech planety i 1 rok. Má je 95% mladé populace. Pořizují je i rodiče, kteří si na ně musejí půjčit od banky a zadlužit se tak třeba na dalších 20 let, cena je totiž neskutečná, ovšem bez nich jste v dnešním světě jako ryba na suchu a tak vědí, že pokud by nenechali své děti “upgradovat” čekala by je nemilá budoucnost. Naštěstí většině populace půjčila banka na úvěr se speciální slevou. Jak by také ne, vždyť CPI byla dceřiná firma právě jedné z bank, náhodou zrovna té, která dávala speciální slevu na úvěr právě pro zákrok kybernetického upgradu, čím lepší upgrade tím větší sleva. Je sice pravdou, že CPI poskytují i částečné vylepšení vašeho těla, ale to mají jen ti téměř nejchudší obyvatelé planety. Pokud nejste 100% kybernetický člověk nikdo s vámi naplno nepočítá.
Oogy vešel do sídla CPI jako opařený, celým jeho tělem se prolínalo neuvěřitelné teplo, které ho sužovalo už od doby, co ráno vstával, radost, vzrušení z toho, že se stane tím pravým mužem. Byl tak natěšený, že ani neposnídal a chtěl tu být už dvě hodiny před operací. Přišel k pultu a hrdě ohlásil, že je objednán na 12 hodinu a doufá, že nebude muset čekat ani o minutu déle, jak by také ne, vždyť se mu měl právě dnes splnit jeho nejtajnější sen. Stane se z něj konečně plnohodnotný člověk tak jako už se stala většina jeho kamarádů, byl nejmladší z ročníku na jeho prestižní škole pouze pro ty nejmajetnější, konečně skončí to pošťuchování od jeho kamarádů, na které nemohl reagovat, protože neměl potřebné reflexy ani sílu, za pár dnů už se jim vyrovná až se jeho tělo zotaví z této náročné operace. 5% pacientů operaci nepřežilo, ovšem to nikomu nebránilo v tom, aby jí podstoupil. Byla to prostě nutnost, asi jako ve 21. století zajít do posilovny a mít pokud možno “dokonalé” tělo.
Čekání ho začalo unavovat, už jen půl hodina ho dělila od největšího kroku v jeho životě, za pár dnů bude podruhé zrozen, silný a hbitý jako nikdy předtím! Říkají, že probudit se s implantáty a okusit život s nimi je lepší jak sex. Možná se to říká i proto, že si pak sex užijete ještě divočeji jak doposud. Vždyť při plném posílení získáte až o 120% lepší reflexy a budete až o 180% silnější, kdo by to nebral, ale vždy záleželo i na těle přijímače na kolik kybernetiku přijme. Tak se říkalo lidem, kteří podstupovali operaci.
O TŘI DNY POZDĚJI
Rodiče přijeli před dobrou půlhodinkou, Oogy byl stále v umělém spánku a jeho tělo už lékaři začali připravovat na probuzení. Nikdo ani nepomyslel na to, že se mohl stát jedním z oněch 5%, kteří implantáty nepřijmou a zemřou. Jeho otec, bývalý voják, věřil v sílu svého syna, kterého zoceloval už od jeho mládí, aby se nic nemohlo pokazit, matka, žena v domácnosti, měla jen starost, aby ho jeho nová síla příliš nezměnila. Dříve dokázali člověka měnit hlavně peníze, dnes jsou to právě ona kybernetická udělátka, která zatím ještě pouze podřimují v Oogyho těle, která dokáží změnit člověka k nepoznání. S novou silou a reflexy si připadají někteří téměř jako "superhrdinové" a jiní zase jako "superzločinci", ale málokdo z těchto fenoménů dnešní doby přežije déle jak týden, z 99% se stávají obětí střelných zbraní, ať už od mužů a žen co stojí na opačné straně zákona nebo od policie. Do místnosti, kde ležel Oogy a další 4 pacienti vstoupil hlavní lékař a dvě sestry, Oogy už se totiž pomalu probouzel a bylo tedy třeba naposledy zjistit, zda se nic nepokazilo a vše je jak má být.
“Ahoj mami, ahoj tati.” ozvalo se z Oogyho úst. Oba rodiče mu pozdrav vrátili a obdarovali ho velkým obětím.
Hlavní lékař přistoupil k Oogymu a začal s prohlídkou, mezitím sestry začali připravovat zátěžovou zkoušku, která měla prokázat, o kolik se podařilo navýšit Oogyho schopnosti. Prohlídka proběhla bez problémů a vše se zdálo být jak má. Oogy se tedy protáhl, vstal ze svého lůžka a odebral své “nové” tělo k zátěžovému stroji. Sestry ho připoutali, popřáli hodně štěstí a na dvě hodiny byl zavřen do malého těsného přístroje, který vypadal jako veliké vejce. Pacient byl vždy připoután tak jako když chcete někoho přivázat na poušti ke kůlům, aby z něj slunce vysálo veškerý jeho život. Zkrátka a dobře poloha to moc pohodlná nebyla, ovšem Oogymu to ani trochu nevadilo, velmi se těšil na to, až pohlédne na výsledky testu. Počítač uvnitř stroje udělal veškerou diagnostiku potřebnou ke startu zkoušky a pak začal s odpočtem:
“5, 4, 3, 2, 1, START.”
Poté Oogymu vstříkl malou dávku halucinogenních sedativ do jeho krevního oběhu a zkouška začala. Tento test neprobíhal ani tak v reálném světě jako ve světě umělém. Látka podávaná pacientům měla vyvolat halucinace takového rázu, že měl člověk pocit, že ho honí skupinka kanibalů kdesi v nebezpečném pralese někde v zapadlých končinách Okovádie. Tento prales už však neexistoval, stejně jako žádný jiný. Oogy se dostával pomalu do transu, jakmile si byl počítač 100% jist, že člověk, který byl zrovna podroben zkoušce, přestal zcela vnímat reálný svět, započal s testy.
Oogy se opět probouzel, v jiném světě, obklopen pouze mohutnými stromy a vysokou trávou, nad hlavou mu štebetali ptáci a v nedaleké tůňce bylo slyšet kvákání žab. Čeho si však nevšiml, byla právě ona zmíněná skupinka kanibalů mířící skrze křoviska přímo k němu, ne z jedné, ale téměř ze všech stran. Pomalu se rozhlížel, byl uchvácen tím, co viděl, nikdy vám dopředu neřekli, co vás čeká a tohle opravdu nečekal, nebyl si ani jistý zda je to opravdu jeho zkouška, či pouhý sen. Za pár vteřin už na to nemyslel, jakmile se ze křoví kolem něj vyřítila banda ne zrovna kamarádských chlapíků, kteří třímali nemalé kyje a kopí, měl jasno, vzít nohy na ramena. Rozhlédl se a našel pouze jeden směr, kde bylo volno k úteku, okamžitě sebou vymrštil jako antilopa co právě zmerčila ve svých zádech divokou šelmu a dal se na úprk. Proběhl prvním křovím, druhým, třetím a běžel dál a dál aniž by se ohlédl, zdali mu jsou tito hladoví lovci stále v patách. Při jeho nejrychlejším tempu bylo vcelku snadné jim utéct, ale oni měli pár výhod k dobru, řídil je počítač, takže dobře věděli, kde se Oogy nachází a též znali tento uměle vytvořený prales jako své boty. Oogy doběhl na malou mítinku někde uprostřed pralesa, která ukrývala zcela vylidněnou vesničku. Skryl se za první chýši, která se mu postavila do cesty, a snažil se zjistit, zda jsou mu stále v patách. Seděl tam skrčený a ve strachu dobrých 5 minut, ale stále nic. Věřil, že jim utekl. Rozhlédl se po okolí a zahlédl spadlý strom, který se zachytil na větvích okolních stromů. Vypadalo to jako lávka ze země přímo k oblakům, vcelku dobrá cesta na útek a místo kam se schovat kdyby ho náhodou přišli hledat. Pokoušel se nalézt nějaké jídlo a vodu, jelikož byl tak pohlcen tímto světem, že zcela zapomněl na to, že to není skutečnost. Nic však nenašel, zato zaslechl jakési zvuky z povzdálí, které zněli jako jeho staří známí. Nad ničím nepřemýšlel a ihned se vydal směrem vzhůru, po padlém stromu, do neznáma, kde jak pevně doufal, nalezne onen vysněný úkryt a jeho pronásledovatelé ho nenajdou a vzdají to. Po spadlém stromu vyběhl stejně hbitě jako ještěrka, která se na jeho vrcholu už dobrých pár hodin vyhřívala na sluníčku. Nahoře se cítil mnohem bezpečněji, měl velký přehled nad děním pod ním a zároveň byl skryt ve stínu bohatě listmi oděné koruny starého stromu. Neměl ani ponětí, že lovci, kteří mu byli na stopě, o všem moc dobře věděli. Pomalu vkročili do vesnice a začali prohledávat jednu chýši po druhé. Oogy už začínal věřit, že je vše u konce, až ho nenajdou tak lov patrně vzdají a odejdou. Vešli do poslední chýše, byla jen pár kroků od padlého stromu, který použil k tomu, aby se mohl skrýt. Už se připravoval na to, jak za pár okamžiků bude moci slézt dolů tou stejnou cestou, jakou se vydal vzhůru, ovšem zde ho čekalo překvapení, kanibalové místo, aby z chýše odešli smutným krokem bez úlovku, se vydali, jak nejrychleji uměli nahoru, právě tam, kde se ukrýval. Jakmile mu došlo co se děje, zavelel svému vylepšenému tělu a dal se do pohybu, otočil se směrem do džungle korun stromů, která byla jediným možným místem k útěku v této velké výšce nad zemí. Neváhal ani vteřinu, mohutným skokem se dostal na další strom a začal šplhat tak vysoko jak to jen šlo, jeden z jeho pronásledovatelů jakoby odnikud vytáhl luk a pokusil se ho sestřelit při jeho cestě za svobodou, Oogymu však kybernetika pomohla natolik, že šíp dokonce zachytil do ruky, strnul údivem a lovci rázem zkameněli, zkouška byla u konce, Oogy upadl do bezvědomí. Lékař se sestrami ho vyprostili ze zkušebního přístroje a položili na postel, dostal malou injekci, která ho po chvíli probudila, a doktor ho mohl potěšit slovy:
“Gratuluji mladý muži, zkouška dopadla nejlépe, jak mohla, od nynějška jste hrdým uživatelem našich kybernetických implantátů CPI!” Rodiče mu též pogratulovali a pak ho odvezli domů.
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.