Dva jsou málo, čtyři příliš

Deset…
„Nééé“! vydral se mi z hrudi výkřik, který mě vzbudil. Můj dech byl velmi nevyrovnaný. Už to tu bylo zase, noční můry. Nebo to snad nebyl jen sen?
Rozhlídla jsem se po místnosti. Všechno bylo tak klidné a tiché. Že by klid před bouří? Závěsy v celé místnosti se pomalu vlnily v lehkém ranním vánku. Červená nebesa nad postelí se pohupovala jako vlny na moři. V tom někdo otevřel dveře, ty dveře, které bych pozorovala celou věčnost, kdybych neměla tolik starostí. Bylo na nich vyřezáno spousta krásných motivů z běžného života i dávných dob.
„Má paní, jste v pořádku? Slyšela jsme nějaký křik. Opět vás trápí špatné sny?“
„Ach Shadee… Tentokrát to bylo něco jiného.“
Shadee si ke mně přisedla a vložila mé ruce do svých.
„Jiné? Jak, má paní?“ Můj dech se zklidnil. I když byla Shadee velmi mladá vždy mi dokázala pouhou svou přítomností dodat klidu a jistoty.
„Bylo to tak…skutečné.“
Shadee mě pohladila po tváři. Nikdo jiný by si toho netroufl. Ale ona mě znala, věděla, že si to může dovolit.
Chytila jsem její ruku, kterou přejížděla po mé tváři a vložila jí ji do klína.
Nepřítomně jsem se podívala na zem, vstala a vydala se k oknu. Z oken ložnice bylo vidět na celou naši zem. Smutně jsem na ten výhled pohlédla.
„Je v ní tolik života,“ řekla Shadee, když přišla ke mně, a položila mi ruku na rameno.
„Něco mi říká, že dnes se to všechno změní,“ odvrátila jsem pohled od hlavního města. Města, které jsem založila, které jsem slíbila chránit a které mělo již brzy poznat ukrutnost a nelítostnost úkladů Osudu.
V tom někdo prudce rozrazil dveře.
„Má paní! Elfové!“ řekl udýchaně Dathe, můj blízký přítel a velitel mé osobní stráže.
„Elfové?“
„Ano, naši zvědi spatřili armádu elfů… Je půl dne cesty od jižních hranic.“
„Co? To není možné!“ poodešla jsem od okna, „Kdo je vede?“
Strach a úzkost ve mně nahradil vztek a zlost.
„Sama Lilith, má paní.“
„Cože? Ona se opovážila porušit příměří? Příměří, které ona sama pomohla vybudovat!“ otočila jsem se, abych se mohla jít obléci a promyslet si další plány.
„Je tu ještě něco, má paní,“ řekl Dathe a já přistoupila blíže k němu.
„Ano?“
„Mají s sebou Dech Života.“
V očích se mi rozhořela jiskřička strachu.
„Okamžitě svolejte lid za hradby a uzavřete všechny brány. Co nejrychleji dej také svolat Radu“ Dathe si všiml, že jsem dostala strach. Já, bohyně.
„Ano, má paní,“ už chtěl odejít.
„Všechny zásoby pitné vody nech přepustit do podhradních nádrží. Elfové a Dech jsou bez vody zranitelnější. Nesmíme jim nechat ani tu nejmenší výhodu“
„Ano, má paní,“ Dathe přivřel dveře a odešel splnit mé rozkazy.
Podívala jsem se na Shadee. V očích měla také strach, ale jen proto, že ho viděla v těch mých.
„Vy se bojíte, má paní?“ zeptala se rozpačitě.
„Abych řekla pravdu… Ano, bojím se. Ale myslím si, že to zvládneme,“ šla jsme k ní a vzala ji do náručí. Teď jsem to byla já, kdo dodával pocit jistoty. Po chvilce jsem ji pustila.
„Má paní, moje matka bydlí u Jižní brány a já jsem se chtěla zeptat…“
„Jen jdi a pomoz ji,“ políbila jsme ji na čelo.
„Děkuji vám,“ poklekla a odcházela.
Než zašla ve dveřích, zavolala jsem na ni:
„A neboj, své město padnout nenechám.“
Usmála se na mě a zmizela ve spleti chodeb hradu. Já tu zůstala sama.
Šla jsem se převléct. Lehký večerní hábit jsem si na Radu a do Síně Času vzít nemohla.
…

Devět…
Síň Času… Vždy do ní vcházím s pocitem jistoty a síly. Nikde není má moc silnější než zde, v mé svatyni. Kolem ní jsem nechala vybudovat celé hlavní město i svůj palác a svou pevnost.
Síň Času je jedna z nejstarších svatyň. Stejně staré jsou svatyně Pramen Života a Propast Osudu. Jediná svatyně co je starší, a to o mnoho a mnoho staletí, je lidmi nazývána Oko Sfér. Nikdo neví, kdo Oko Sfér postavil ani proč. Říká se, že je tu odedávna, že tu byla dřív, než dali bohové vzniknout celým Sférám. Ani já sama nevím, jak je stará, a to si říkám bohyně Času.
Ale zpět k mé svatyni. Síň Času byla stvořena spolu se mnou a s Písky Času. Původně to byla kruhová strohá místnost s Hodinami uprostřed. Později jsme ji upravila. Byla příliš nechráněná a… nevyužitá. Nechala jsme do stěn vyrýt mnoho ochranných symbolů a požehnat ji samotnou Bohyní. Nyní v ní uchovávám své nejdůležitější spisy, knihy či kodexy a nejmocnější artefakty.
V knihovně mám ty nejstarší spisy celých sfér. Je v nich sepsáno mnoho tajemství, která si ani já ne-troufám přečíst.
Mezi nejmocnější artefakty, které jsou zde ukryté, patří ,mimo Hodin, Dýka Světla, Amulet Času a Hněv bouře.
Dýka Světla je jedna z mála zbraní, které dokáží zranit bohy, a jediná zbraň, co je dokáže zabít. Její síla tkví v tom, že dokáže pohltit jakoukoliv magickou moc, i Písky Času.
Amulet Času, jeden z mých vlastních výtvorů. Je v něm ukryta část mne. Svému majiteli propůjčí vládu nad Časem. Jenže Amulet je tak silný, že aby jeho moc svého majitele plně nepohltila, musí Amulet pohlcovat místo toho Písky Času.
Hněv bouře…můj nejmilejší artefakt. Daroval mi ho sám Osud, když jsme ještě byli přátelé. Jsou to dva bohatě kované meče-šavle. Do boje bych bez nich nikdy nevkročila. Občas rozhodnou bitvu dříve, než započne. Moc Hněvu je taková, že dokáže přivolat zkázu v té nejčistší formě.
Ale dnes jsem do Síně přišla kvůli nejmocnějšímu artefaktu, Hodinám. Jsou to obrovské skleněné přesýpací hodiny, v kterých je uzavřen zdroj Písků Času. To proto je zde má moc nejsilnější. A proto jsem musela Síň více ochránit. Když by se kdokoliv Hodin zmocnil, následky by byly zničující.
Přistoupila jsem k Hodinám a z podstavce blízko nich jsem sebrala Dýku Světla. Pomocí ní jsem dokázala otevřít Hodiny s mnohem menší námahou.
Vložila jsem Dýku do zámku na podstavci a ihned jsem pocítila všechnu tu ohromnou sílu. Okamžitě jsem celou svou mysl zkoncentrovala na jednu jedinou myšlenku…Já jsem vládkyně Času…
Písky se začaly této mé myšlence podvolovat. Otevřela jsem jim cestu ven a ony se vydaly obsadit mou zem. Prostupovaly vším. Domy, zvířaty, lidmi, půdou, vzduchem… Zvládla jsem to. Můj první krok v této válce byl za mnou. Dala jsem svému lidu tu největší výhodu, kterou jsem mohla, a to Čas. Písky urychlily Čas v zemi. Místo půl dne má nyní můj lid několik dní. Teď se dokážeme připravit.
Odešla jsem ze Síně. Hodiny zůstanou otevřené, dokud si nebudu připraveností svého lidu opravdu zcela jista.
…

Osm…
„Obyvatelé severní, západní i jižní části země jsou již za hradbami a dané brány zavřené. Čekáme již jen na lid z východu, který má dorazit během večera.“
„Dobře, díky Ati,“ řekla jsem a otočila se směrem k Dathemu a Shadee , „Armády, jsou již připraveny?“
Od chvíle, kdy jsem vypustila Písky, uběhly tři dny. Již podruhé se sešla Rada ve své Velké síni. Při našem prvním setkání jsme se shodli na přesném seskupení armády a také hlavně na povolání celestiálních bytostí. Datheho jsem před Radou jmenovala vrchním velitelem pozemních vojsk. Shadee jsem pověřila velením střeleckého oddílu, jak lukostřelců, tak i mágů.
Dnes měl každý před Radou předvést své nápady na taktiku. Jediný, kdo tu byl kvůli jinému důvodu, byla Ati. Její starostí bezpečný příchod všech obyvatel za městské hradby. Nyní Radě přednesla, jak uspěla ve svém úkolu. Východní vesnice ležely mnohem dál než ostatní, takže jsem si s nimi moc starostí nedělala.
„Střelecký oddíl je již v plné zbroji, mágové jsou připraveni v hlavní svatyni a lukostřelci ve strážních věžích všech čtyř hlavních bran, jak jste si přála,“ řekla Shadee.
Usmála jsem se na ní a pokynula Dathemu.
„Pozemní vojska budou připravena dnes k poledni. Kovářský cech nestihl zhotovit tolik objednávek najednou a tak jsme museli čekat na meče. Právě teď se rozdávají vojákům. O přesném dokončení vyzbrojení budu Radu okamžitě informovat. Nyní, pokud mne omluvíte, musím jít na vyzbrojení dohlížet. Moji taktiku přednese Shadee. Mohu tedy odejít, má paní?“ lehce se uklonil a tázavě na mě pohledl.
„Pokud nám tvůj názor přednese Shadee, můžeš jít, Dathe.“
„Děkuji, má paní. Poroučím se,“ uklonil se směrem k celé Radě a odešel z Velké síně.
„Nu, Shadee, mohu tě poprosit, abys začala?“
…
Všichni členové Rady obhajovali svůj názor na válku. Většina taktik byla dobrá. Ale jak se říká, ve všem dobrém je i něco špatného. Nakonec jsme hlasovali. Říká se také, že v jednoduchosti je krása. Nejvíc hlasů získal návrh Shadee. Navrhovala vyslat nejlepší bojovníky napřed před vojskem, aby sabotovali zásobování elfské armády. Elfové patřili sice k nesmrtelným, ale bez zdroje jejich moci, Života, byli velice oslabeni. Do boje s sebou brali vždy jednu ze svých Studen Života, které Lilith pomáhají jednodušeji kontrolovat Život v čiré formě. Stejně jako mě Dýka Světla.
Studna Života se dá znehodnotit jedině tím, že je do ní přidáno několik kapek krve Zatracených. Jednu lahvičku této krve přechovávám v Síni Času. Jen Shadee o ní ví, a také díky tomu přišla na tento nápad pouze ona sama.
„Dobře tedy, Rada rozhodla. Shadee, zajdi za Dathem a řekni mu, ať ti vydá své nejlepší bojovníky,. Poté s nimi přijď před Síň Času. Radu bych nyní ráda poprosila o to, aby šla povolat celestiální bytosti…Až na Raziela, toho si zavolám sama. Děkuji všem za pomoc. Sejdeme se tu dnes večer.“
Rada se poklonila a já také. Odešla jsem do Síně Času, připravit se na rituál posilnění bojovníků Dnem a Nocí. Jedině tak se mohli nepozorovaně dostat ke Studni Života. Ale při pomyšlení na rituál posilnění Dnem a Nocí mi trochu přejel mráz po zádech. Minule se mi to totiž trošku vymklo z rukou…
…

Sedm…
„Neboj, Shadee, tentokrát už neudělám tu stejnou chybu. Již jsem se poučila.“
„Já vím, má paní, ale i tak mám strach. Víte, prastará magie ve mně vzbuzuje obavy. Vždycky se v Síni cítím nesvá.“
„Neboj…Se mnou se ti nic nestane…Já to nedovolím,“ pohladila jsem Shadee po tváři.
Byly jsme v Síni Času a připravovali se na rituál. Nemohla jsme najít knihu, ve které bylo přesně po-psáno, jak bojovníky posilnit silou Dne a Noci. Shadee mi proto pomáhala hledat. Bojovníci již čekali před vchodem do Síně.
„Kam jsem ji jen mohla dát? …Já to prostě nechápu, ona se snad vypařila.“
„A co tahle? Není to ona?“ zeptala se mě Shadee a vytáhla jednu z knih z nejvyšší police.
„Ukaž.“ Vzala jsem si knihu od ní a prohlídla si ji, „Ano, to je ona! Díky Shadee, vůbec nechápu, jak jsem ji mohla takhle nezodpovědně založit. Teď můžeš přivést ty naše naděje.“
Shadee odešla ze Síně a já začala připravovat vše ostatní.
Postupně jsem si v duchu četla potřebné věci z knihy a zjišťovala, zda mám vše.
„Amulet Světla…mám. Amulet Temnoty…také. Sedm svící, každá za jednoho bojovníka…připraveny. A nakonec to hlavní, Elysejské slzy, pravé a čisté Elysejské slzy. Už se nenechán znovu napálit. Co si to o mě vůbec myslel, blázen jeden pošetilej, prodávat mi falešné Elysejské slzy. Tentokrát jsem pro ně nechala poslat až do Elyseje, teď už budou pravé.“
Vzala jsem oba Amulety do rukou a přiložila je k sobě se slovy:
„Eos et Obscuritas unus sum.“
„Tak, vše je připraveno,“ řekla jsem a zrovna v tu chvíli do Síně vstoupila Shadee spolu se sedmi bo-jovníky, třemi muži a čtyřmi ženami. Vyšla jsem jim vstříc.
„Vítám vás a zároveň obdivuji vaši statečnost. Na vás leží velká zodpovědnost…Zodpovědnost za nás v této válce…Nezklamte…Nezklamte mě…Nezklamte nás…Lid této země…Své blízké…My všichni vám důvěřujeme,“ postupně jsem šla ke každému a každému na krk pověsila jednu z Elysejských slz, každého z nich políbila na čelo. Shadee mezi tím rozestavila sedm svící do kruhu a na každé z nich rozžehnula plamen moci. Poté přišla ke mně.
„Kruh moci je připraven, má paní, můžeme začít.“
„A co ty? Jsi připravena?“
„Snad ano, má paní.“
„Dobře Shadee, zde máš amulet,“ pověsila jsem jí spojený amulet Světla a Temnoty na krk a otočila se zpět k bojovníkům, „Nyní se rozestupte zde do kruhu…Každý z vás za jednu z těchto svící. Ruce spojte v klíně a zavřete oči. Za žádnou cenu je neotvírejte dřív, než vám řeknu. Pokud vše půjde tak, jak má být, již brzy budete mocnější než kdy předtím.“
Shadee si stoupla doprostřed kruhu a já ke stojanu s knihou a začala odříkávat verše moci.
Ta, jež vládne Pískům Času,
ta, jež zlomí i moc Hlasu,
volá nyní ku pomoci
sluhy Dne i temné Noci.
Dejte moc a sílu svou,
těm, jež v kruhu ohně jsou.
Sedm z nich ať Nocí vládne,
osmá nechť se Světlem stane.
Ve jménu Bohyně!
S posledním veršem celou Síň pohltila Temnota. Všude byly slyšet hlasy, kterým nebylo rozumět. Cítila jsem strach těch mužů a žen.
„Oči mějte stále zavřené! Nesmíte je otevřít!“
Když by je ti pošetilci otevřeli…Nejen by přišli o zrak, ale sluhové Noci by rozdrásali jejich duše.
Najednou se mi velice ulevilo. To co jsem spatřila, byla ta nejkrásnější věc posledních dní. Uprostřed kruhu bojovníků začalo zářit jasné Světlo. Rituál je dokončen…Zvládla jsem to.
…

Šest…
„Co? Ale proč? Proč by to dělali?“
„Dávám, co mi bylo dáno. Víc mi můj dar neukázal.“
„Ale nemohu tomu uvěřit. Khaileenu znám již od počátku věků…To přece není možné.“
„Věřte mi, můj dar ještě nikdy nelhal. Khaileena je mrtvá.“
„Ne…“
Už když za mnou přišla novicka z chrámu Orákula, tušila jsem, že nastanou temné časy. Ale Khaileena a mrtvá? Právě jsem byla v chrámu Orákula a rozhořčeně diskutovala s hlavním věštcem.
„Ne! To je prostě nemožné. Vždyť ona vládne Času! Neexistuje nikdo kromě mě a Osudu, kdo by věděl, jak ji zabít…“
„Opravdu jen vy a Osud?“
„Ano! Stejným způsobem jde zabít všechny starodávné bohy…Tohle tajemství bychom nikomu nesvěřili! Přece nejsme tak pošetilí abychom…Počkat…Khaileena se přeci jen s naším tajemstvím svěřila…Ale ne, to není možný…Ona by přece nemohla Khaileeně ublížit…Ona ne…Nebo snad ano?“
„Je to pravda…Shadee ji zradila.“
Vztek ve mně zvítězil nad smutkem a já se rozhodla. Khaileenu musím pomstít. Za každou cenu! Chtěla jsem odejít z chrámu, abych dala zrušit odzbrojování armády. Právě jsme se totiž vrátili z Créssie, z války se zaklínači.
„Lilith počkejte!“ křikl na mě věštec těsně před tím, než jsem stihla zmizet z chrámu, „Je tu ještě jedna důležitá věc…“
„Ano?“ vrátila jsem se zpět k němu.
„Celestiální bytosti…V mém vidění proti nám povolali bytosti z Vyšších sfér.“
V mých očích se zaleskly obavy a zároveň ve mně hněv vzrostl do obřích rozměrů.
„Cože? Celestiály?“
„Ano.“
V tom okamžiku jsem se vydala do své svatyně, Pramenu Života.
…
„Když oni celestiály, tak já tebe.“
U Pramene Života mám to nejcennější ze svých darů, ze své moci…Dech Života, nejstarší tvor na světě, který není božské krve. Vznikl ze samotného Života. Stejně jako Khaileeniny Písky jsou nejkoncentrovanější formou Času, tak můj Dech je nejčistší formou Života.
Je to nádherný drak se dvěmi hlavami, jedna Život dává, druhá bere, obě dohromady Život přetváří. To díky Dechu může můj lid žít navěky. On je darem nesmrtelnosti a já jeho pánem…jeho opatrovatelem…jeho matkou.
„Khaileena je mrtvá…Nesmíme dovolit, aby byl její odkaz zneužit… Pomoz mi zničit ty prohnilé zrád-ce…Pomoz mi pomstít mou sestru,“ dívala jsem se mu do očí. On nemá dar řeči, ale já mu rozumím i beze slov, stejně tak jako každá matka rozumí svému dítěti, dokud se ještě nenaučilo slova.
„Dobře…Připrav se. Můj lid je již připraven. Budu na tebe čekat u Stromu Života,“ políbila jsem jej a odešla od Pramene směrem k Ilidanu, hlavnímu městu elfů.
…
„Už nemůžeme déle čekat! Cítím jak ochrany Síně slábnou!“
Každého ze svého lidu mám sice ráda, ale aby mi někdo oponoval? Mně? Bohyni Života?
„Mlč! Dech přijde, až bude připraven…Dříve neodejdeme.“
„Omlouvám se, ale magie ochran vstupu do Síně slábne…cítím to.“ Věštec se mi sice omlouval, ale jeho tón zněl víc jak výsměch než pokora.
„Já moc dobře vím, co ochrany Síně vydrží. Sama jsem je pomáhala vybudovat! Dřív, než uběhne pět dní, je nepřekonají.“
„Ale Lilith, já vám říkám jen to, co mi říká můj vnitřní zrak.“
„Věříš snad více svému daru nežli mě? Daru, o kterém ani nevíš, od koho je a za jakou cenu ho máš?“
„Ale Lilith!“
„Tak už dost. Jak se vůbec opovažuješ říkat mi jménem? Já jsem tvá královna, nikoliv tvá coura! Už mlč!“
„Jak si přejete, má královno,“ podlézavě se uklonil.
„Támhle už letí!“ slyšela jsem zvolat někoho v čekajícím davu.
„Konečně“ řekla jsem si potichu.
„Mám již tedy dát povel k přesunu, matko?“ zeptala se mě Mina, má prvorozená a jediná dcera.
„Ano…Vyrážíme vstříc plamenům Osudu.“
Vzhlédla jsem k obloze a sledovala, jak Dech letí k nám.
…

Pět…
Věděl jsem, že tenhle den jednou přijde, připravoval jsem se na něj celá staletí. Ale teď, když přišel, nevím co dál. Sled událostí mě příliš překvapil, příliš se mi vymknul z rukou. Nedokážu to ovlivnit, aniž bych osobně nezasáhl.
Právě stojím tam, co každý den, v Zrcadlové síni, a sleduji celé Sféry. Sleduji je s hrůzou v očích. Dou-fal jsem, že to, co vidím, jsou jen klamy, jen pouhé představy mé ospalé mysli. Nejsou. Je to jen krutá realita a já jí musím čelit. Bohyně Času a Života byly oklamány? Je tohle možné? Musím zjistit, kdo to udělal. Musím zabránit jejich střetu v boji. Nedokáži tu jen bezmocně stát! Poruším svůj slib, poruším svou úmluvu. Musím to udělat. Jestli se ohromné entity, jako jsou ony dvě, střetnou, naruší to samotnou Rovnováhu. V Času zavládne Chaos, Život se stane Smrtí, Smrt Životem. Vím, že svým jednáním proti sobě poštvu mnoho bohů, lidí i celých frakcí, ale musím to udělat, musím zasáhnout.
A kdože vůbec jsem? Mám mnoho jmen i mnoho podob, ale vy byste mě mohli znát pod jménem Osud. Na Počátku mi byla dána moc nad osudem lidí i ostatních bytostí. Mám dohlížet nad tím, aby byla zachována rovnováha. Ta Rovnováha Sfér. Mezi životem a smrtí, věčností a pomíjivostí. Do této chvíle se mi tu křehkou hranici dařilo udržet. Ale teď je poprvé za celé věky v ohrožení. Tohle bude zkouška mé síly, mé připravenosti čelit těm největším překážkám.
Odstoupil jsem od svých zrcadel, ve kterých se odráží tom, co bylo, je a možná bude, a šel jsem ke středu svatyně, k samému nitru Propasti Osudu. Ale v tu chvíli jsem si něco uvědomil…
„Co mám vlastně dělat? Jak mám zasáhnout?“
Nenapadlo mě žádné řešení bez špatných následků. Mám tedy zvolit to „nejmenší zlo“? Ale která z těch mnoha možností je ta správná? Ta nejsprávnější? Musím jednat rychle, tak rychle, jak jen to půjde. Má moc pracovala na maximum. Zkoumal jsem všechna možná řešení a jejich dlouhodobé následky, zkoušel jsem proplétat osudy jednotlivců i celých světů, ale vždy to skončilo stejně - Chaos a zkáza. Sám to nedokáži. Mít tak na své straně ještě někoho, bylo by to tak jednoduché… Počkat… Ano, to je to řešení… To správné řešení!
V tu chvíli jsem akorát došel do nitra Propasti. Spatřil jsem zdroj své moci, Nox Vortex. Dosud ho mimo mě spatřili jen Khaileena a Lilith. Nebudu ho popisovat, je to zbytečné. Popis Nox Vortexu si můžete najít v mnoha knihách či starých spisech. Napadla vás teď ta samá otázka co mnoho lidí?
„Když Nox Vortex viděli jen Khaileena a Lilith, jak je tedy možné, že je popsán v mnoha knihách a starých spisech?“
Je to jednoduché, ti nejmocnější věštci či věštkyně jej, i přes má velmi silná ochranná kouzla, spatřili ve svých viděních. Ale podle toho, co jsem četl, se většina těchto rádoby popisů skutečnosti přibližuje jen velmi málo, nehledě na to, že některé jsou úplné výmysly. A hlavně žádný z těchto věštců nespatřil pravou podstatu Noxu.
Došel jsem přímo k němu, pozvedl svou magickou hůl, a začal odříkat slova moci.
„Impero eos, permuto meus fatum! Nominem Dea!“
V ten okamžik kola Osudu obrátila svůj chod a já pocítil ten ohromný proud moci.
…

Čtyři…
„Razieli, pozor!“ vytrhla jsem kopí z bezvládného těla a hodila jej Razielovým směrem. Svůj cíl zasáhlo, elfského kněze.
Raziel mi pokynul na dík a oba jsme pokračovali v boji.
Bitva byla v plném proudu už několik desítek hodin. I když se Shadee a ostatním posvěceným bojovníkům podařilo zničit Studnu Života, byli elfové stále silní. A víte proč? Vzali s sebou všechny své Studny Života. Ale to nebyla jejich obvyklá taktika. Dokonce i do Velké války nesli jen dvě Studny. Ale teď jich měli dvanáct. Proč to Lilith dělá? Zbláznila se? Chce mě snad úplně zničit? Naštěstí jsem povolala celestiály, bez nich bych již dávno podlehla.
S celestiálními bytostmi na mé straně a Dechem Života na straně druhé jsou naše síly plně vyrovnány. Ale to je to nejhorší, co se mohlo stát. Abychom ani jedna z nás bohyní nedala šanci té druhé, děláme vše, co je v našich silách. Lilith vrací svým padlým Život, já Čas. Avšak už ani sama bohyně smrti Mortyss se svými přisluhovači nestačí obcházet bojiště, a tak i ti smrtelně ranění bojují dál. Nejhorší na tom je, že když je Mortyss zde se všemi svými služebníky a že když ani tady nestačí obcházet padlé, co se potom děje v celých Sférách?
Nikdo a nic nemůže zemřít. Ale je tu ještě něco horšího. Nejen Mortyss je tak zaměstnaná bitvou, že její uděl ve Sférách chřadne. I já jsem bohyně a můj resort Čas se o sebe také sám nedokáže postarat. Po celých Sférách nastal v Čase Chaos. V některých světech se Čas zastavil, jinde zrychlil či dokonce obrátil svůj běh. Cítím, jak se některé Časoprostory dokonce hroutí. A co Lilithina působnost, Život? … Stejně jako nyní nemůže žádný Život zaniknout, nemůže ani vzniknout. Koloběh života byl zastaven. Tohle musí skončit, tahle nesmyslná bitva musí přestat. Ale já ji nezačala. Copak to Lilith nevidí? Musim ji najít, promluvit si s ní, zastavit ji, za jakoukoliv cenu.
Ve chvíli, kdy jsem chtěla jít Lilith hledat, ozval se mi v hlavě hlas Shadee.
„Obrana Severní brány polevuje, potřebujeme posily.“
Proklatě! Co teď? Nemůžu nechat Shadee napospas. Jdu jí pomoci a hned poté se vydám najít Lilith a srovnat ji.
…
Jaká podlost! Zničit mi Studnu Života. Za to draze zaplatí. To musel být nápad té zrádkyně Shadee, jen ona ví, jak Studnu zničit. Naštěstí jsem nic nenechala náhodě a do téhle bitvy vzala všech svých dvanáct Studen Života. Tak snadno by nade mnou nevyhrála. I když nemá k tomu daleko.
Naše síly jsou velmi vyrovnané. Bitva trvá již několik desítek hodin. Můj lid a já bojujeme, jak nejlépe umíme. Skrze Dech proudí ke mně tolik síly, kolik jsem schopna udržet pod svou kontrolou. Své padlé vracím k Životu, který beru nepřátelům. Již brzy se dostaneme k Severní bráně, za kterou se skrývá Shadee. Docela mě zaráží, že se celestiálové přidali na stranu zrádkyně, která zavraždila jejich duševní matku. Ale nejen bytosti z Vyšších Sfér stáli nyní proti mně. Všichni obyvatelé města Času se k ní přidali a tím zradili svou vládkyni. Khaileeno, sestro, neboj, nenechám zničit tvůj odkaz, ochráním tvůj chrám, pomstím tvou smrt a zničím každého, kdo se mi při tom postaví do cesty. I kdybych měla zaplatit tu nejvyšší cenu.
Už jsem skoro tam, u Severní brány, zbývá posledních pár desítek metrů a Shadee vyhasne i ta poslední jiskřička Života.
„Matko, něco tu není v pořádku,“ řekla Mina, která po celou dobu boje stála po mém boku.
„Co máš na mysli?“ zeptala jsem se a věřte mi, když tohle řekne má dcera, opravdu něco není v pořádku. Je obdařena darem vidění a i když je ještě mladá, svůj vnitřní zrak má již velmi silný.
„Cítím tu velmi silnou prastarou magii,“ odpověděla a svým třetím okem zkoumala město a celé bitevní pole.
„Jakou?“
„Nevím, někdo se ji snaží skrýt. Ale prastará magie není to hlavní, co mi tu nesedí,“ řekla a ukázala k bráně, která již skoro podlehla náporu útoku.
To co jsem viděla mě doslova vyděsilo. Celá brána se obnovovala, trhliny v ní se samy opravovaly. Ale to by samo o sobě tak strašné nebylo. Horší byla magie, která to způsobila. Brána se vracela v Čase! Písky Času vraceli Severní bránu do původního stavu.
„Věštec měl pravdu, ochrany Síně podlehly. Je pozdě…Nedokázala jsem to. Dostali se k Hodinám a Shadee ví, jak použít Písky Času,“ jen jsem zavřela oči a v duchu sama sebe kárala.
„To nebyla Shadee, kdo použil Písky Času,“ řekla Mina.
„A kdo tedy?“ pozvedla jsem zrak ke své dceři.
Ta nic neřekla, jen ukázala na hradby vedle brány. Stačil pohled a já věděla, co musím udělat.
„Zastavte boj! Okamžitě přestaňte! Dost!“ vykřikla jsem a použila svou moc, aby mě slyšel všechen můj lid. Obrátila jsem se ke své dceři, „Najdi věštce a okamžitě mi ho přiveď!“
…

Tři…
„Jsem tu,“ vystoupila jsem z Časoprostoru hned vedle Shadee.
„Brána už moc dlouho nevydrží, její magické ochrany polevují,“ řekla Shadee zoufale a vyslala další opravářské kouzlo na bránu.
„Pusť mě k tomu,“ řekla jsem a Shadee dala pokyn k odklizení prostoru před bránou.
Pozvedla jsem ruce směrem k bráně a nechala skrz ně proudit Písky Času. V hlavě jsem měla jen jednu myšlen-ku: „Já jsem vládkyně Času“
Brána se začala vracet v Čase, trhliny, které utrpěla, kouzla, která ji zničila, šípy, které ji zasáhly, to vše se roz-plynulo v Časoprostoru.
„Tak, to vám dá dalších pár hodin navíc. Nyní musím najít Lilith, nevíš, kde je, Shadee?“ Pár bojovníků stále koukalo na bránu a nemohlo uvěřit svým očím, nejspíš ještě neviděli mou moc v plné své kráse.
„To ona vede tažení na Severní bránu,“ řekla s údivem v hlase, jakoby chtěla zároveň říct „To nevíš?“
„Cože? A jak to, že mi to nikdo neřekl!“ teď jsem opravdu naštvaná.
„Dathe ti to měl vyřídit, posílala jsem ho se vzkazem hned, jak jsem to zjistila…To bylo asi tak půl dne po začátku bitvy. On ti ho nepředal?“
„Ne, s Dathem jsem nemluvila od poslední schůze Rady. To vyřešíme později, musím za Lilith,“ pokynula jsem Shadee aby pokračovala v bitvě a vydala jsem se najít Lilith.
Potřebovala jsem rozhled a tak jsem se pomocí Písků Času vyzvedla na hradby. Chvilku jsem tápala, armáda obléhající hradby byla obrovská, ale vtom jsem zahlédla Dech.
„Lilith bude někde poblíž,“ přemýšlela jsem nahlas.
A měla jsem pravdu, Lilith stála ani ne deset kroků od něj, spolu se svou dcerou. V tom Mina pozvedla svou paži a ukázala na mě. Když mě Lilith spatřila, stalo se něco, co jsem nečekala. Vykřikla několik slov a všichni elfové okamžitě sklopili zbraně. Byla jsem v šoku, ale věděla jsem, co musím udělat.
„Dej okamžitě signál k zastavení boje. Neptej se proč a udělej to!“ vykřikla jsem na Shadee telepaticky.
V tom se ozval válečný roh Shadee a i můj lid ukončil boj. Okamžitě jsem se vydala vstříc Lilith, která již byla na půli cesty ke mně.
…
„Můžeš mi říct, co to všechno má znamenat?!“ vykřikla jsem na ní plna zuřivosti, když jsem nás obě spolu se Shadee a Dechem přenášela do mnou vytvořeného Časoprostoru. Nepotřebovala jsem, aby tento rozhovor slyšel někdo další.
„Myslela jsem, že jsi mrtvá,“ odpověděla se zoufalstvím ve hlase.
„Mrtvá? Jak tě to napadlo?! A i kdyby, to si kvůli tomu musela táhnout s celou svou armádou na mé město? Vždyť si ho přísahala chránit!“
„No právě proto. Hlavní věstec mi řekl, že tě Shadee zradila a zavraždila a že se pokouší dostat do Síně Času a zneužít Hodiny. Musela jsem zasáhnout,“ nyní se v jejím hlase objevil pocit viny.
„Cože?“ zeptala se udiveně Shadee.
„A to sis to nemohla ověřit, než si sem vytáhla s celou gardou?“ podívala jsem se ji do očí.
„Chtěla jsem, dokonce jsem tím pověřila i Minu, ale všichni ostatní měli zastřený zrak, co se týkalo tvé Sféry. A když si neodpovídala na mé volání, nezbylo mi nic jiného, než věštci věřit. Ale už jsem poslala Minu, aby věšt-ce našla, musí mi všechno vysvětlit. Ať už dobrovolně nebo násílím.“
„Já jsem žádné tvé volání neslyšela. Dokonce jsem se sama pokoušela s tebou spojit, bez odezvy. To nevypadá dobře. Jakoby někdo chtěl, abychom spolu bojovaly… Když o tom tak přemýšlím…“
„Ano?“ zeptala se Lilith.
„Během našeho souboje se ve Sférách změnilo mnoho věcí. Rovnováha se otřásla v základech,“ sdělila jsem Lilith své poznatky.
„Cože? Ale proč by nás tedy proti sobě někdo štval? Nikdo není takový blázen, aby se pokoušel narušit Rovno-váhu Sfér. Dokonce ani Bratrstvo Chaosu ne,“ reagovala Lilith.
„To nevím, ale všechny oblasti Sfér, které nám byly svěřeny, a nejen ty naše, jsou poškozeny. Možná nenávratně. Mimo těch našich je na tom nejhůř oblast Mortyss. Ale v kombinaci s tvým údělem je to pro Sféry hotová katastrofa. Žádný Život nemůže bez tebe vzniknout a bez Mortyss nemůže zaniknout. A co teprve můj resort. Čas si po celých Sférách dělá co chce, některé Časoprostory dokonce zanikly,“ podávala jsem jí další děsivé informace.
„To je…Počkej chvíli, někdo se mnou snaží mluvit,“ zastavila Lilith naši konverzaci. Já ji jen pokývla na sou-hlas.
Mezitím co Lilith telepaticky komunikovala s někým ze svého lidu, já si urovnávala své myšlenky. Opravdu jsem nechápala, kdo by mohl chtít zkázu Sfér. Napadala mě spousta jmen, ale nikdo z nich není tak pošetilý, aby si zahrával s Rovnováhou Sfér. V tom mě někdo chytil za ramena a křičel na mě. Byla to Lilith.
„Okamžitě mě musíš přenést zpátky!“ čiré zoufalství a strach se jí dral z úst.
„Dobře, ale proč?“ zeptala jsem se překvapeně.
„Dělej!“ křikla na mě s takovou zuřivostí, že ve vzduchu začala jiskřit její starodávná magie a dokonce i Dech byl najednou velmi neklidný.
Neváhala jsem už ani chvíli a okamžitě nás všechny čtyři přenesla zpátky do reality a mnou vytvořený Časoprostor za námi okamžitě zničila.
…

Dva…
„Kde je?! Okamžitě mě za ní doveďte!“ už odezněl vztek, nahradily ji bolest a strach.
„Hned nás tam přenesu, má paní,“ řekl elfský mág, který se objevil vedle nás hned, když jsme vystoupili z Časoprostoru. Ve vzduchu zajiskřila teleportační energie a během chvíle jsme se ocitli pár set metrů od města. V hloučku tu stálo několik elfů, kteří drželi pomocí magie hlavního elfského věštce. Opodál pak stáli další elfo-vé. Bohužel jsem se hned dozvěděla proč.
„Pusťte mě k ní!“ Lilith se prodírala davem, který, když si všiml její přítomnosti, uvolnil cestu.
„Matko,“ ozvalo se ze středu. V tom mi to došlo. Věštec musel zranit Minu, kvůli ničemu jinému by Lilith tak nešílela. Ale jak to, že se Mina sama neuzdravila? Vždyť dokáže ovládat Život stejně jako její matka. Kdybych v tu chvíli znala odpověď, nikdy bych ji netoužila znát.
„Dcero, co se ti to stalo? Co ti provedl?“ Lilith se snažila na jejím těle najít jakoukoliv známku zranění, popálení či pouhého prokletí.
„Na…napojil se na mě skrze můj dar,“ její hlas slábl, už ji docházely síly.
„Ne, ty mi nesmíš odejít,“ vzala ji do náručí a davem ji nesla k Dechu, „Nenechám tě zemřít,“ došla až k Dechu a nyní mluvila na něj, „Víš co máš dělat. Konej, co umíš. Nominem Dea!“
Dech pozvedl obě své hlavy a z jeho úst se vynořila čistá prastará magie. Proud moci postupoval směrem vzhů-ru, poté se obrátil na bezvládné tělo Miny. Ale nic se nestalo.
„Cože? Co to…?“ Lilith zachvátila panika.
V tom se mezi ní a Dechem zjevila Mortyss, bohyně smrti. Viděly jsme ji ale jen já a Lilith.
„Je už pozdě, Lilith. Už jí nemůžeš pomoct,“ hlas Mortyss zněl tichou, ale přesto velmi mocnou, ozvěnou.
„Ne, Mortyss, ji mi nemůžeš vzít. Je to má jediná dcera!“ oponovala Lilith a tiskla zatím živou Minu stále pev-něji k sobě. I když na to Lilith nevypadala, měla velmi nadlidskou sílu.
„Je mi to opravdu líto, ale není to moje rozhodnutí,“ Mortyss natahovala svou ruku směrem k Mině.
„Khaileeno, udělej něco! Já nesmím Mortyss zabránit. Ani nemůžu, naše moc je propojená, ale ty můžeš. Nesmí mi vzít mou dceru!“ Lilith začaly po tváři stékat slzy. To bylo poprvé, co jsem ji viděla plakat. Ale vůbec jsem netušila, jak mám Mortyss zastavit.
„Ale co mám udělat?“
„Cokoliv! Jsi přece bohyně Času!“
„Khaileeno, ani ty proti tomu nic nezmůžeš,“ hlas Mortyss byl neúprosný.
„To se ještě uvidí,“ pozvedla jsem obě ruce, zavřela oči a vykřikla, „Reverso!“ a poté jsem oči zase otevřela. Kolem mě se začaly shlukovat Písky Času, aby mě mohly přenést zpátky v Čase. Když už se skoro otevřela trhlina v Časoprostoru, Písky zmizely.
„Co to…?“ dnes už těch překvapení na mě bylo moc. Myslela jsem, že moje kouzlo překazila Mortyss, ale ta z toho byla překvapená stejně jako já.
„Ne, neber mi ji,“ Lilith se podlomila kolena.
„Promiň, sestro, ale je jejím Osudem zde zemřít,“ řekla Mortyss, když byla již jen kousek od Miny. V tom jsem ve vzduchu ucítila velmi silnou magii, velmi silnou a velmi známou prastarou magii …
„Nox Vortex“ řekla jsem nahlas.
„Nechej ji jít, její Osud byl změněn, stejně jako Osud celých Sfér.“
Nikdy bych nevěřila, že tenhle hlas uslyším tak ráda.
…

Jedna…
„To nemohla být ona. Proč by to dělala? Ptám se tě ještě jednou, jsi si opravdu jistý, že se viděl ji?“ tuhle otázku jsem Osudu položila už asi po třetí.
„Mluví pravdu,“ ozvala se Mina, kterou Lilith stále držela v náručí, obě leželi, „Když se na mě věštec napojil, mohla jsem chvíli číst jeho myšlenky. Viděla jsem ji, jak mu uděluje rozkazy a také jak mu předává část své moci na jejich splnění.“
„Takže mi chcete tvrdit, že tohle všechno má na svědomí Ireth? Ireth, bohyně Dokonalosti? Ireth, která je před-sedkyní Rady Bohů? Ireth, která sama přinutila přísahat všechny bohy, aby ochraňovali Rovnováhu Sfér? Tak ta, že chce Rovnováhu zničit?“ žasla jsem nad tou ironií.
„Je to neuvěřitelné, ale je to tak,“ řekl Osud.
„Jedna věc mi stále není jasná,“ Lilith poprvé promluvila od chvíle, kdy mě prosila o pomoc proti Mortyss, „Jak to, že jsem ani já a dokonce ani Khaileena nemohly použít svou moc proti Mortyss? U sebe bych to možná ještě pochopila, protože má moc je spjatá s Mortyssinou, ale u Khaileeny?
„To je všechno dílo Ireth,“ začal vysvětlovat Osud a postavil se tak, aby viděl na mě i Lilith zároveň, „Když jste bojovaly, všechna vaše moc byla soustředěna na boj. Dokonce i ta, která je určena pro správný chod Sfér a udržení Rovnováhy. Teď, když je boj ukončen se vaše moc snaží napravit škody, které se staly během boje. A díky kouzlům Ireth je k tomu používána celá vaše moc, takže vy jste nad ní ztratily kontrolu.“
„Ta coura…Kvůli ní jsem mále přišla o dceru. Kdybys přišel jen o chvíli déle, bylo by pro Minu pozdě,“ řekla Lilith a upřímně a s díky se usmála na Osud.
„Já vím, ale stejně jsem přišel pozdě. Měl jsem zabránit samotnému vašemu střetu. Čas byl ale pro mě neúpros-ný,“ zhluboka se na mě podíval.
„Ale co teď? I když je všechna naše moc používána na vrácení správného chodu Sfér, ani zdaleka to nebude stačit. A jestli si Ireth dala tolik práce, aby nás dvě přivedla do války, jistě se bude snažit dál a najde další způ-sob, jak napadnout Rovnováhu,“ nejdříve jsem se podívala na Osud a pak na Lilith.
„Myslíš si, že bych přišel nepřipraven? A hlavně, že bych přišel sám?“ usmál se na mě a já věděla, že on ví, co máme dělat.
„Proti Ireth nemáte šanci.,“ ozval se věštec plný zahořklosti a odplivl si směrem nám.
„Jak se opovažuješ bez dovolení vypustit jediné slovo z těch svých úst, zrádče!“ vyjela po něm Lilith a chytla ho pod krkem. Byla tak rychlá, že jsem skoro ani nezaregistrovala, že vstala od Miny.
„Lilith, nech ho. Smrt by pro něj byla příliš lehkým vysvobozením,“ řekl Osud, „A mimo to, chci z něj dostat odpovědi na některé moje otázky.“
Lilith ho pustila a pomalu se stáhla zpět k Mině.
„Copak, bojíš se mé paní?“ řekl věštec ironicky, i když to byly jeho oči, v kterých byl vidět strach. Lilith si ho dále však už nevšímala, opět se starala o Minu. Takhle zničenou jsem ji opravdu ještě neviděla. Bylo mi ji líto.
„Proč chce Ireth zničit Rovnováhu? A proč ji pomáhala vybudovat? A mluv, nebo mi věř, že bys byl raději, kdybych nechal Lilith tě zabít,“ řekl Osud a výhružně přiložil svou magickou hůl k věštcovu obličeji.
„Má paní mě ochrání a všechny vás zničí,“ vyhrožoval polohlasem.
„To by se sem musela nejdřív dostat. Khaileenu a Lilith možná oslabila, ale mě ne. Já mám svou moc plně pod kontrolou,“ hůl u věštcova obličeje začala ještě více zářit.
Věštec poznal, že Osud má pravdu a raději začal mluvit.
„Ireth považuje celé Sféry za zkažené a nečisté. A chce to změnit už od té doby, co předsedá Radě Bohů.“
„Každý přece ví, že takové Sféry jsou. A každý ví, že se to změnit nedá,“ oponovala jsem mu.
„Ale ano, dá,“ velmi nepříjemně se na mne usmál a pokračoval, „Ireth věří, že když vše započne od počátku a ona na to bude dohlížet, že pak Sféry budou dokonalé a nedotčené. Bude jen dokonalé dobro a čisté zlo, nic mezitím.“
„Jestli si tohle Ireth myslí, tak je blázen. Jak by chtěla zničit celé Sféry? To je nemožné. A i kdyby, nedokáže sama vytvořit nové. Nikdo sice neví, kolik moci je na to potřeba, ale každý ví, že nikdo tu moc nemá,“ řekl Osud.
„Má paní našla způsob, jak získat dostatek moci, aby mohla vytvořit nové Sféry. Právě tu moc získává,“ řekl a podíval se na mě a Lilith.“
„Ve jménu Bohyně…,“ Osud vypadal vystrašeně a já pochopila proč.
„Jejich moc nepřesměrovala do Sfér. Přece není takový blázen, aby si dala tolik práce s porušením Rovnováhy a pak ji pomáhala znovu napravit. Ne, jejich moc přebírá ona sama. Ony dvě spolu s Ireth jsou dost silné na to, aby dokázaly vytvořit nové Sféry,“ ďábelský úsměv na věštcově tváři mě stále víc znepokojoval.
„To nedovolím. Najdu způsob, jak tomu zabránit,“ řekl Osud a okamžitě vyvolal svou moc a hledal způsob, jak porazit Ireth.
„Já vím, jak jí zabránit,“ ozvala se Mina.
„A jak?“ zeptal se Osud.
„Stejně jako se věštec napojil na mou moc, mohu se teď já napojit na tu jeho a na zbytky moci Ireth v něm. Pak bych mohla najít a přerušit pouto mezi Ireth a mou matkou a Khaileenou,“ přednesla svůj nápad Mina.
„To je nebezpečné, jsi teď příliš slabá,“ nesouhlasila Lilith.
„Ale mami, když nezabráním Ireth teď já, kdo tedy?“
„Nemáme jinou šanci,“ řekl Osud.
„Dobrá…Ale opatrně,“ řekla po chvíli mlčení Lilith.
Mina otevřela své třetí oko a pak už se ozval jen bolestný výkřik věštce: „Nééééé!“
…

Nula…
Opět jsem pocítila svou moc. Nyní jsem já i Lilith měly své síly plně pod kontrolou. Ihned jak Mina přerušila spojení mezi námi a Ireth, musela Lilith vynaložit hodně úsilí, aby svou dceru udržela při Životě. Ale povedlo se jí to. Nyní jsme dál věštce vyslýchali. Po útoku na jeho mysl byl velmi zničený, ale Lilith ho nepře-dala Mortyss tak snadno.
„Teď nám řekni, proč tedy Ireth pomáhala vytvořit Rovnováhu.“
„Tím, že se vytvořila Rovnováhu, se celý chod Sfér stal na Rovnováze závislý. Byl to jediný způsob, jak Sféry zničit. Dej Sférám oporu, počkej, až si zvyknout, a pak jim ji znič,“ mluvil věštec z posledních sil, „Ale nyní už je pozdě, Rovnováha je natolik porušená, že ani vy tři dohromady ji nedokážete vrátit do původního stavu.“
„Oni možná ne,“ ozval se za námi ženský hlas, „ale s naší pomocí to možná zvládnou.“
Byla to Ilion, velekněžka Bohyně. A nebyla sama. Hned vedle ní stál Mordess, arcikněz Nejvyššího otce a na druhé straně stál Sian, akolyta chrámu Oka Sfér. Jediná bytost, co zná tajemství vzniku Sfér. Ale nechce jej vyzradit.
„Co oni tu dělají?“ podívala jsem se tázavě na Osud.
„Upravil jsem jejich Osudy tak, aby se tu čirou náhodou právě teď objevili,“ usmál se na mě Osud a pokynul třem příchozím, aby přišli blíže.
„Obyčejní kněží? Co ti zmůžou proti Ireth a zkáze Sfér?“ vysmíval se věštec.
„Obyčejní kněží?!“ osopil se na něj Mordess, „Poslouchej ty čubčí sluho. Já jsem nejvyšší kněz Nejvyššího otce. Ty i ta tvá zrádná bohyně byste se měli klanět před mým bohem a prosit ho o odpuštění za to, co jste provedli na jeho největším díle.“
Jeho Hlas byl ohromující, děsivý a silný. Věštec okamžitě klekl na kolena a prosil Nejvyššího otce o odpuštění, taková je moc Hlasu.
„Ale má pravdu, Mordessi,“ řekla Ilion klidným hlasem, „Jsme jen kněží a nemáme takovou moc jako bohové.“
„To sice ne,“ vložil se do toho Osud, „ale můžete své bohy požádat, aby vám svou moc propůjčili.“
„A jsi si jistý, že to bude na obnovení Rovnováhy stačit?“ zeptala se ho Lilith.
„Nebude. A proto jsem požádal další Mocnosti, aby nám přišly na pomoc,“ řekl Osud a obrátil se směrem k Sianovi, „Mohu tě poprosit?“
Sian jen pokynul a ukázal na tři prázdná místa před námi.
V tu chvíli se na těch místech otevřely portály. Každý vypadal jinak, jeden byl modrý, druhý fialový a třetí zlatý. Jejich rozdílné barvy a tvary znamenaly, že každý byl otevřen do jiného světa. V tom z modrého portálu vyšla Assaj, vládkyně Créssie, polobohyně. Hned za ní vyšla z fialového portálu Zarra, také polobohyně a nejvyšší šamanka. Jako poslední vyšel ze zlatého portálu Tyrael, Seraf, Nejvyšší z archandělů. Jakmile všichni tři stáli pevnýma nohama na zemi, na mé zemi, Sian uzavřel průchody do jejich světů.
„Vítám vás a děkuji za to, že jste přišli,“ řekl Osud a na znamení vděčnosti rozpřáhl ruce.
„Přece bychom tě nenechali ve štychu,“ řekla Zarra a dloubla Osud do ramene.
„Ty se nikdy nezměníš, Zarro,“ řekla Assaj. V tom si všimla Lilith, šla za ní a objala ji se slovy: „Jsem tak ráda, že tě vidím, i když opět za takovýchto okolností.“
„Ach Assaj, kdybys jen tušila,“ řekla Lilith a potlačila další slzy.
„Vy blázni,“ věštec vytušil, že už teď máme dost síly na obnovení Rovnováhy, „Už je stejně pozdě. Myslíte si, že Ireth nepočítala s tím, že si zavoláte pomoc? Nenechá vás pronést Slova moci. Teď už ne.“
„Říkáš, že je pozdě?“ otočila jsem se k němu stejně jako všichni ostatní, ale jen já měla na tváři úsměv, „To si asi zapomněl, že já jsem bohyně Času.“
Osud na mě pokývl a já se podívala na ostatní, všichni souhlasili. Tentokrát s jistotou jsem pozvedla ruce, zavřela oči a v klidu pronesla slovo moci: „Reverso.“
…

Teď nebo nikdy…
Plně vyčerpaní ale s dobrým pocitem jsme nyní stáli v chrámu Oka Sfér. Ozvěna námi nedávno vyřče-ných Slov moci byla slyšet po celých Sférách. Povedlo se nám to, Rovnováha byla obnovena. Velkou část své moci jsme vložili do Symbolu Rovnováhy. Zaklínání jsme prováděli v této svatyni právě proto, aby se pomocí portálů dostalo do celých Sfér. Rozhlídla jsem se a hleděla na tváře těch, kterým Sféry vděčí za svou další exis-tenci. Někteří byli tak vysílení, že se již nemohli zvednout a pouze leželi. Ti, kterým pár sil ještě zbylo, se jim pokoušeli pomáhat. Když se po nějaké chvíli dali všichni dohromady tak, že mohli alespoň sedět, předstoupil Osud veprostřed svatyně.
„Znovuvytvořením Rovnováhy naše úloha nekončí. Nová Rovnováha je mnohem křehčí než ta před-chozí a Ireth si nedá pokoj, dokud ji nezničí. Musíme chránit Symbol Rovnováhy do té doby, než najdeme způsob, jak Ireth jednou provždy zastavit.“
„Tím myslíš, zabít ji?“ zeptala se se zaváháním Zarra.
„Pokud nebude jiná možnost.“
„Ale zabít ji je nemožné. Je jedna z nejvyšších Mocností, stejně jako Bohyně nebo Nejvyšší otec,“ řekla Ilion.
„Ale i je lze zabít,“ řekla skoro šeptem Lilith.
„Cože? A jak?“ zeptala se s údivem Ilion.
„To vám bohužel nemůžeme říct,“ vložila jsem se do toho, „je to tajemství ze zakázaných knih v mé knihovně.“
„A jak ji teda chcete zastavit, když ne zabít?“ otázal se Mordess.
„Nevím,“ řekl Osud, „Vím jen to, že nyní musíme Symbol Rovnováhy ukrýt a chránit.“
„Ale kam ho chcete ukrýt, aby ho Ireth nenašla?“ zeptala se Assaj.
„Já bych věděl,“ ozval se Tyrael, „Ale nyní mi musíte všichni přísahat na svou moc a na Rovnováhu, že to nikomu neřeknete,“ všechny si nás prohlédl.
„Dobře tedy,“ řekl Osud a všem pokynul aby se seskupili kolem Symbolu Rovnováhy. Některým to ještě dělalo potíže. Nakonec jsme všichni stáli v kruhu okolo Symbolu, jednu ruku položenou přímo na něm a všichni jsme svým slovem zpečetili přísahu. Kromě Siana, který ji magicky vepsal do vzduchu.
„Můj bůh nedávno stvořil novou Sféru, nedotčený svět, o kterém zatím nikdo kromě něj a mě neví. Samozřejmě ještě o něm ví Bohyně spolu s Nejvyšším otcem, ale ti dle staré úmluvy musí mlčet. Můj pán mě pověřil správcem brány do této Sféry. Bez mého svolení se do ní nikdo nedostane. Portál, kterým jsem přišel k vám, by sám Sian neotevřel. Myslím si, že zde by byl Symbol Rovnováhy nejvíce v bezpečí.“
„Podle toho co říkáš, máš asi pravdu. Ani já o něm nevím. A to se říká, že vím vše. Zde by byl Symbol zatím v největším bezpečí. Souhlasíte s tím, že Symbol umístíme do tohoto nedotčeného světa?“ zeptal se Osud. Všichni přikývli.
„A jak se vůbec ten svět jmenuje?“ zeptala se Assaj.
„Můj pán ho pojmenoval Země,“ řekl Tyrael.
„Dobře, teď už tedy víme, že Symbol bude uložen na Zemi. Ale kdo ho bude hlídat?“ zeptal se Mordess.
„Bylo by pošetilé a velmi nerozvážné, kdybychom určili stálého Strážce,“ začala Ilion, „Za prvé by mohlo Ireth přijít podezřelé, že se důležitá osobnost, jako je každý z nás, ztratila zrovna ve chvíli, kdy se obnovila Rovnováha. A za druhé každý máme svou úlohu a tak nemůžeme jen tak odejít a ponechat zde svůj úděl.“
„Tím chceš říct, že bychom se měli střídat?“ reagoval na její odpověď Mordess.
„Myslím si, že návrh Ilion je velmi moudrý,“ řekl Osud, „A proto teď musíme vymyslet, jak se budeme v roli Strážců střídat. Máte někdo nějaké návrhy?“
„Triády,“ navrhl Sian a my jsme byli překvapeni z toho, že promluvil.
„Co?“ řekla Zarra spíše překvapením, než že by nevěděla, co Triády jsou.
„Je nás tu devět,“ pokračoval Sian a my jen poslouchali pomalu s otevřenou pusou, „To jsou tři skupiny po třech. To by odpovídalo i našim hodnostem. Tři bohové, tři polobozi a tři nejvyšší kněží. To jsou tři triády. Každý z nás by byl příliš slabý na to, aby sám mohl být Strážce. A kdybychom se seskupili jinak, například jeden bůh, jeden polobůh a jeden kněz, nebudeme tak silní, protože bychom nemohli naše síly spojit. Ale když budeme spojeni po třech takto, nebude to mít s námi Ireth tak snadné.“
„To je neuvěřitelné,“ řekla Zarra.
„Co je na tom neuvěřitelného? Je to pravda. A hlavně triáda je nejvhodnější. Dva jsou podle mě málo a čtyři příliš,“ reagoval na Zarrinu poznámku Sian.
„Ale nemyslim tohle,“ řekla Zarra, „Myslím to, že taky umíš mluvit.“
Sian jen obrátil oči v sloup.
„Podle mě je to velmi dobrý nápad. A myslím si, že devět let je velmi dobrá doba nato, abychom se po ní střídali,“ řekl Osud a plně ignoroval Zarrinu poznámku.
„A já si zase myslím,“ řekla jsem, „že jako první bychom jako Triáda Strážců měli nastoupit my bohové. Ireth by si mohla myslet, že vytvoření Rovnováhy nás stálo život a nemusela by nás hned tak usilovně hledat. A hlavně Rovnováha je velmi křehká a tak potřebuje teď tu nejsilnější ochranu. Poté by mohli nastoupit kněží, Sian, Mordess a Ilion, a po nich Assaj, Zarra a Tyrael.“
Ostatní jen tiše souhlasili a přikyvovali.
„Počkat, je tu však jeden problém,“ řekla Ilion po chvilce. Poté co si vyměnila pár s slov s Mordessem.
„Ano?“ zeptal se Osud.
„Ty, Lilith, Khaileena a Tyrael jste nesmrtelní, ale co my, co nesmrtelní nejsme? Možná Assaj spolu se Zarrou a Sianem se ještě pár staletí dožijí, ale já a Mordess se nedožijeme ani konce tohoto století. A není vůbec jisté, jestli budou naši nástupci ochotni s vámi spolupracovat.“
„To už nech na nás,“ řekly jsme já a Lilith společně, „Jsme přece bohyně Času a Života,“ řekla jsem pak sama a obě jsme se na Ilion usmály.
„Díky,“ lehce poklonila hlavou a Mordess ji napodobil.
„Teď už stačí jen dostat Symbol Rovnováhy na Zemi,“ řekl Osud.
„Já jen čekám na Tyraelovo svolení,“ řekl Sian.
„Mé svolení máš od teď již navždy, stejně jako všichni ostatní zde“ odvětil Tyrael.
V tom se po celém chrámu otevřelo několik portálů a uprostřed již nám známý zlatý portál na Zemi. Každý jsme vstoupili do toho svého. Já, Lilith a Osud jsme vzali Symbol Rovnováhy a Tyrael nás vedl ukázat nám Zemi. Pouze Sian zůstal v chrámu a všechny průchody za námi zavřel.
…