Dvojče IX.

Svítá.. měla bych mít radost nebo alespoň cítit nějaký pocit uspokojení, protože dnes se dovím, co se vlastně Alici stalo. Proto jsem přece taky odešla z Clia. Ale necítím žádnou radost. Žádný pocit uspukojení z toho, že jsem našla Alexe se nedostavil. Jen strach. Strach z toho, že zjistím něco, co změní můj pohled na Alici na vše čemu doposud věřím. Strach z toho, že jsem mamku opustila pro nic. Strach a zklamání. Zklamání... ze sebe samotné? Z Alexe? Z nás obou. Stále nemohu uvěřit, že je to ten psychopat...
Z přemýšlení mě vytrhlo zaklepání. Zadívala jsem se na dveře a do pokoje vstoupil Zack.
,,Jsi v pořádku Ange?" zeptal se a sedl se ke mně na postel. Mčlky jsem přikývla. Chvíli mě pozoroval a pak se řekl: ,,Jsi tu kvůli Alici." Znovu jsem jen přikývla. Zack se smutně usmál.
,,Pamatuji si ten den, jako by to bylo včera. Neustále si to přehrávám dokola, protože nechápu, kde jsme udělali chybu. Chybu,která stála Alici život..." Ke konci se mu zlomil hlas.
,,Ange." Oslovila mě Sue, která stála ve dveřích.
,,Musíš vědět, že Alice měla víc než dost nepřátel, kteří by ji rádi viděli mrtvou."
,,Ale proč?" Vyhrkla jsem.
,,Kvůli tomu čím byla, kvůli jejím schopnostem." Odpověděla Sue.
,,Kvůli tomu že viděla mrtvé?" Zeptala jsem se nedůvěřivě.
,,Alice toho uměla mnohem víc, ona narozdíl od tebe svůj dar přijala."
,,Dar..." Zopakovala jsem ironicky.
,,Ona to brala jako dar."
,,Dobrá, ale proč by ji chtěl někdo kvůli tomu ublížit?"
,,Spousta lidí, pokud by ho užívala proti nim."
,,Co tím chceš říct?" Začala jsem tušit něco zlého.
,,Víš, že ve světě je spousta zločinců a ne vždy může spravedlnost zasáhnout... tedy ne oficialně." Odmlčela se a já na ni koukala, jak spadlá z višně. Nechápala jsem o čem to mluví.
,,Nemůže zasáhnout oficialně." Zopakovala a trpělivě mě sledovala. Nastalé ticho přerušil Zack.
,, A v těchto případech jsme tady my." Pomalu mi to docvaklo. Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou.
,,A Alice?"
,,Patřila k nám."
Rozesmála jsem se. Oba dva na mě koukali jak na blázna. Vlastně proč jak? Ne, nejsem blázen. Ale ONI ano!
,,Ange." oslovil mě Zack. Zadívala jsem se na něj. Jediný pohled mi řekl, že to vše myslí vážně. Z postele jsem přešla k oknu. Cvoci. Jsou to cvoci! Opakovala jsem si dokola. Ale čím dýl jsem nad tím přemýšlela, tím víc jsem věděla že mluví pravdu. Příkývla jsem.
,,Dejme tomu, že vám to věřím. Proč tedy Alice zemřela?"
,,Alice byla díky svým schopnostem něco jako naše eso v rukávu a díky tomu měla nepřátel víc než dost." Řekla Sue. Otočila jsem se k nim. ,,A to ji nikdo nechránil, když byla "vaše eso v rukávu"? Předem jsem znala odpověď, ale byla jsem příliš rozladěná na to, abych se strala o city druhých. Zack bolestně stáhl obličej a provinile přikývl:
,,Máš pravdu. Měli jsme ji chránit a selhali jsme."
,,Zacku..." řekla Sue a položila mu ruku na rameno a přitom na mě vrhla rozzlobený pohled.
Musela jsem pryč. Vyběhla jsem z domu a bylo mi naprosto jedno kam jdu.
Moje sestra byla vrah. Obyčejný vrah. Brala ostatním životy a sama nakonec za to životem zaplatila. Alice... není to pravda. Nemůže to být pravda. Má sestra nemohla být vrah.
Alice...
Náhle mě někdo chytl za rameno. Bleskově jsem se otočila a stála tváří v tvář Blonďákovi. Hned poté jsem ucítila tupou bolest na temeni.
Když jsem se probrala, nevěděla jsem nejdřív, kde jsem a ani jak jsem se sem dostala. Nemohla jsem myslet na nic jiného než na to jak mi třeští hlava. Ležela jsem na zemi se zavřenýma očima a snažila si vzpomenout. Najednou mě někdo pruce postavil na nohy. Neochotně jsem otevřela oči a uviděla rozmazanou tvář. Zavřela jsem a znovu otevřela oči a zadívala se na Blonďáka.
,,Z toho baru jsi odešla příliš rychle ani jsme se nestačili rozloučit." řekl a jízlivě se usmál. Zatočila se mi hlava a před pádem mě zachránily Blonďákovy paže. Hrubě mě posadil na židly, která stála pod malým zamřížovaným oknem. Poprvé jsem se rozhlédla kolem sebe. Byli jsme ve... sklepě? Nebo v něčem podobném. Blonďák si mě pečlivě prohlížel. Za normálních okolností by mi to bylo dosti nepříjemné, ale v tuto chvíli mi to bylo naprosto jedno. Nedokázala jsem se soustředit na nic jiného něž pulzující bolest hlavy. Sotva jsem si všimla, že někdo otevřel dvěře a něco Blonďákovi řekl. Hned poté do mě Blonďák drcnul.
,,Máš tu návštěvu." Zaostřila jsem zrak na dveře, když vstoupila dovnitř vysoká hnědovláska. Okamžitě se na mě zadívala. Byla překvapená. Nehezky překvapená. A nebýt Blonďáka byla by se na mě vrhla, ale Blonďák ji včas zarazil.
,,Co to má znamenat?" Zeptala se.
,,To jsem se chtěl zeptat tebe Anabell. Nebyla jsi to nahodou ty, kdo mě ujišťoval, že je tahle mrcha mrtvá?." Zeptal se ne zrovna přátelským tónem. Hnědovláska ustoupila a ostražitě Blonďáka sledovala.
,,Já ti nelhala." Stáhl obočí k sobě.
,,Vážně? Myslím, že ano."
,,Já to viděla. Viděla jsem jak ji zabil. Vždyť to já ho k ní přivedla. Byla jsem u toho."
Blonďák přikývl.
,,To znamená, že nás ten tvůj přítel i s tady tou mrchou nehezky doběhli." Žena zlostně vykřikla.
,, Ten zmetek.Za to mi zaplatí. Přísahám, že mu vyrvu srdce z těla."