Sirotci: Šílenství
Sirotci: Šílenství
Anotace: Dva mladý sirotci. Jeden jezevec, šílený dub a jeho svět v jiném časovém prostoru, rovná se jedno veliké dobrodružství plné šílenství, humoru a akce mezi šílenými tvory za hranicemi představivosti.
PROSÍM O KOMENTAR, JE TO PRO ME DULEZITÝ.
Temný závoj pohltil okolní světy do temné tmy. Hvězdy začali utvářet na svých pozicích souhvězdí, skrývající mnohé tajemství.
Ozařující dvě siluety, patřící dvěma mladým pacholkům Galadinovi a Lielfovi, kteří se vykradli z postelí z místního sirotčince městečka Galderak.
Stojí venku, převlečený za dobrodruhy, nebojácné rytíře. V brnění vyrobené z pytlů vycpané slámou. Meče si vyrobili z tyčí od rozbitých košťat a štít mají z víka od popelnic. Oba se šklebí zubatým úsměvem. Není divu, dnes mají oba svoje desáté narozeniny. Chtěli by se stát jednou hrdiny, spasiteli žen v nesnázích a krotiteli draků.
A tak se zatím na ně vždy hrají v noci svých narozenin už od sedmi let.
Po chvilce se rozeběhli směrem k místnímu lesu Ocullta, kde si všimnou na jeho začátku hliněné cesty, jezevce pohybujícího po dvou nohách, opírající se o dřevěnou hůl a dřevěnou dýmkou trčící mu z tlamy. Galadin i Lielf udiveně zírali a nevěřili svým očím.
Jezevec se pomalu dobelhal k jednomu velmi starému a mohutnému dubovému stromu. Zaklepal na něj holí a zmizel v zelené ostré záři.
Temný závoj pohltil okolní světy do temné tmy. Hvězdy začali utvářet na svých pozicích souhvězdí, skrývající mnohé tajemství.
Ozařující dvě siluety, patřící dvěma mladým pacholkům Galadinovi a Lielfovi, kteří se vykradli z postelí z místního sirotčince městečka Galderak.
Stojí venku, převlečený za dobrodruhy, nebojácné rytíře. V brnění vyrobené z pytlů vycpané slámou. Meče si vyrobili z tyčí od rozbitých košťat a štít mají z víka od popelnic. Oba se šklebí zubatým úsměvem. Není divu, dnes mají oba svoje desáté narozeniny. Chtěli by se stát jednou hrdiny, spasiteli žen v nesnázích a krotiteli draků.
A tak se zatím na ně vždy hrají v noci svých narozenin už od sedmi let.
Po chvilce se rozeběhli směrem k místnímu lesu Ocullta, kde si všimnou na jeho začátku hliněné cesty, jezevce pohybujícího po dvou nohách, opírající se o dřevěnou hůl a dřevěnou dýmkou trčící mu z tlamy. Galadin i Lielf udiveně zírali a nevěřili svým očím.
Jezevec se pomalu dobelhal k jednomu velmi starému a mohutnému dubovému stromu. Zaklepal na něj holí a zmizel v zelené ostré záři.
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.