Meč

Meč

Několik pěších pluků bylo rozprášeno do několika málo minut. Potrhaná brnění skýtala jen malou ochranu živým tělům, do kterých se nořily dvoubřité sekery barevných válečníků. Několik lučištníků napjalo tětivy svých luků a s prásknutím se mrak šípů vznesl k ranní obloze…
Přes bitevní pole zazněl hlahol trubky, která dávala vojsku pokyn k ústupu a přeživší bojovníci se začali stahovat
k bráně mohutného hradu.

Třeskot oceli a výkřiky vzteku i bolesti probudily jinou sílu. Nenávist se jako bublající břečka přelila bojištěm tak hladově, jako by čekala celé eóny věků, aby se mohla nasytit krví z bratrovražedných bojů. Po celém světě byl téměř hmatatelně cítit hněv bojujících rivalů…

Merlin s němým výkřikem na rtech zadíval skrz kouzelný křišťál, který mu bránil jít králi Artušovi a jeho rytířům na pomoc. Jako ve snu se snažil zlomil síly, které ho už deset let obklopovaly. Tato doba se mu zdála jako věčnost.
Od samého počátku, kdy byl uvězněn, nemyslel na nic jiného, než na své blízké a cítil nebezpečí, které se pomalu dralo z nitra země na povrch.

Byla to má vina. Utajil jsem pravý původ Excalliburu, neboť jsem se domníval, že Mezisvět,ze kterého vzešel je navždy ztracen mezi myriádami dalších, jemu podobných světů, a že oheň, ze kterého byl ukován, vyhasl. Meč žil svým vlastním životem, jako každý artefakt, který byl kdysi Božím nástrojem. A když se ocitl v blízkosti lidské zloby, probudila se jeho plná moc…
Je smutné, že bytost, jako je člověk, dokáže více nenávidět než milovat, a že přetváří věci, které mu byly svěřeny do péče, v nástroje zkázy. Artuš se změnil, ne vlastní vinou, ale vinou meče, který vytáhl na povrch jeho temná místa.
Meč poznal něco nového, lidskou zlobu a ta se mu líbila.

Po procitnutí jsem spatřil samotu a zničený Camelot. Ani jediná živá bytost se nenacházela v místech, kudy vedly mé kroky.Viděl jsem zbořená města, vypálené vesnice a od zahnědlého moře se linul zkažený vzduch.
Pak jsem ho našel.
Jedinou živou bytost – Excallibur.
Jako výsměch ležel v dlani krále Artuše. Brnění celé prolezlé rzí skrývalo jen kosti toho, kdo se dříve opovážil říkat si ochránce lidí… Cítil jsem touhu, která mě chtěla pohltit… Meč se snažil ovládnout mou mysl. Přece jen mě však nepřemohl. Má mysl je myslí čarodějů, ale jsem jediný, kdo má v srdci kousek citu. Je mi líto, že jsem předal Artušovi Excallibur a lituji, že jsem tak zničil svět.
Poslední zbytky svých kouzelných sil jsem vynaložil k tomu, Abych meč odeslal někam daleko, kde nemůže nikomu uškodit, ale jen pomoci. Vybral jsem svět, kde život teprve vzniká, kde není žádné zloby, jen touha žít a milovat, tam bude prospěšný. Meč dostane jen ten, kdo má opravdu čisté srdce.
Se vší láskou, a oddaností k životu
Merlin

25.7. 1936

Zpráva z tisku

Němečtí vědci, jejichž mise měla za úkol prozkoumat starověké egyptské hrobky, objevili schránku z neznámého materiálu, na jejímž povrchu bylo vyleptáno zcela neznámé písmo, které se kapacitám moderní vědy pořád nedaří rozluštit. Schránka doposud odolává všem pokusům o otevření.

26.8. 2001

Zpráva z tisku

Skupině vědců se v Afghánistánu podařilo za pomocí moderních laserových prostředků otevřít záhadnou schránku! Uvnitř byl nalezen meč nesmírné hodnoty, jehož stáří se vědci neodvažují určit. Meč je vyroben ze slitiny několika neznámých kovů, které ve tmě matně září.

23.11. 2005

Zpráva z tisku


Byly vypuštěné první jaderné hlavice. New York a Washington D.C. byly srovnány se zemí. V Moskvě se objevila mutovaná odrůda dýmějového moru, lékaři zatím nenašli protilék…

5.1. 2036

Zpráva Stařešiny

Poslední zbytky lidstva nacházejí útočiště v severní Austrálii, která se jeví jako nejméně zamořená radiací…