Drak a Jednorožec

V jedné zapadlé vesnici se kdysi dávno narodila uprostřed jara krásná dívka. Už jako děvče se líbila všem kdo ji poznali, a nebyla vtom jen její krása, ale i její charakter. Její rodiče oba pocházeli z kouzelnických rodin, a i když byli chudí svoji dceru nade vše milovali. Ale její otec zemřel při střetu s divokým drakem a její matka zemřela několik měsíců potom, říkalo se, že jí srdce puklo nešťastnou láskou k mrtvému otci její dcery - Luny.
Luně trvalo nějaký ten čas než se smířila s tím, že oba její rodiče navždy odešli a nechali ji v tom světě samotnou. Jednou přijel do její vesnice pohledný mladík. Luna si ho ihned zamilovala. Mladík dokonce její city opětoval, což pro ni bylo něco ohromného a také to byl zcela nový pocit. Černovlasý mladík s hřejivě hnědýma očima, vysokou postavou a velkým osobním kouzlem byl ihned středem zájmu místních dívek. Získat si ho ale dokázala pouze jediná a to Luna. Učarovali mu její havraní vlasy a velké mandlové modře zbarvené oči, nádherná tvář i vysoká štíhlá postava. Byla pro něj tím nejkouzelnějším co kdy uviděl a díky ní poznal ten nádherný do té doby nepoznaný pocit.
Jejich štěstí však nemělo trvat věčně. Ba naopak, mělo mít jen krátkého trvání. Ve vesnici žil jeden mladý muž, který Luně záviděl naprosto vše od její krásy po její štěstí. Byl to mocný čaroděj a osnoval proti milencům spiknutí, jehož cílem bylo navždy je od sebe rozdělit. Po roce co se Luna seznámila s Fillipem se konala jejich svatba. Byli na ní pozváni rodiče Fillipa a všichni kdo žili ve vesnici stejně jako všichni, kdo znali Fillipa. Rodiči počínaje přátely a vzdálenými příbuznými konče. Když jim přišli svatební hosté blahopřát, přišel k ní i onen muž co jí záviděl. Oběma poblahopřál a pak velice rychlým a obratným způsobem proměnil oba v nějakého tvora. Protože Lunu nenáviděl i miloval zároveň, proměnil ji v nádherné ušlechtilé zvíře, které dnes známe pod jménem jednorožec a jejího manžela Fillipa, protože ho nenáviděl za to, že mu ukradl Lunu i její lásku proměnil v draka. Oba milenci si rychle uvědomili co se stalo, ale k jejich věčnému neštěstí nikdo tu hroznou kletbu nedokázal zvrátit, dokonce ani ten muž už to nemohl udělat neboť ho Fillipe vzteky rozsápal. Samotnému útočníkovi se tak vymstila jeho touha po pomstě. Oba milenci se na sebe naposledy podívali a pak už Luna běžela do nedalekého lesa, který se jí měl stát novým domovem. Fillipe miloval svou ženu natolik, že se dokázal ovládnout a nenapadl ji, když instinkty po něm chtěly pravý opak.
Dodnes se jednorožci bojí kouzelníků i lidí a spíš příjdou k čarodějce než-li ke kouzelníkovy, snad je to pozůstatek po Luně, které ublížil muž, který jí nějakým i když asi poněkud zvráceným způsobem miloval. Fillipe se držel dál od lesů, i když to jeho duši působilo strašlivá muka. Navíc jim tímto prokletím dal i ten muž jistou věc a tou věcí byla nesmrtelnost, i když trest za jejich lásku byl tak veliký, tímhle se ještě znásobil. Ani jeden z nich nemohl zemřít i když si to tolik přáli neboť doufali, že alespoň po smrti budou moct být spolu. I když je to tak trochu zvláštní, doufají, že jednou se opět objeví někdo kdo jejich prokletí zlomí a dá jim tak svobodu a štěstí, ale pokud se tak nestane, budou dlouhou dobu odsouzeni žít v zármutku ze ztráty toho druhého.

Žili takto po několik století než se objevil jakýsi muž, nejspíš věděl co má dělat, a tak vyhledal oba milence v proměněných podobách, přivedl je k sobě přesně 24. prosince, což jsou u nás Vánoce a oběma jim vysvětlil, že si stačí jen přát z celého srdce aby se osvobodili z těchto podob a byli opět sami sebou. Drakovi hřejivě hnědé oči se zavřeli, krásné a hluboké oči jednorožce stejně tak. Muž pronesl jakési zaklínadlo v nějakém prapodivném jazyce, a pak o několik okamžiků později už jeden na druhého koukali novomanželé, žijící tak strašně a mučivě dlouho v odloučení. Luna uchopila Fillipa za ruku a políbila ho. Oba byli tak šťastní že jsou opět spolu, že si ani nevšiml nádherného zlatorudého ptáka sedícího na stromě opodál. "Pane, za pár dní se mi má narodit dítě, a já bych byla ráda, kdybyste se stal jeho kmotrem, souhlasíte?" upřela na něj své veliké modré oči. Muž souhlasil a opravdu se za pár dní narodilo nádherné dítě s ebenovými vlasy a hřejivě hnědýma očima. byl to chlapec tak krásný až přecházel zrak. Muž vzal při křtu malého do náruče a slavnostně nad ním pronesl jeho jméno jež bylo Phoenix. V tu chvíli se u něj objevil onen zlatorudý pták-fénix-po němž dostal jméno. Fénix se posadil na strom a spustil nádherný zpěv. Když dozněly i poslední čísté tóny jeho zpěvu kmotr malého chlapce promluvil. "Fénix podle nějž si dostal jméno ti dal budoucnost a odvážné srdce já ti dal jméno podle něj neboť jsi synem zvířat. Nechť tvé kroky vedou kamkoli Fénix, Drak a Jednorožec tě opatruj!" pronesl nad svým malým kmotřencem.
Tak skončil příběh dvou lidí proměněných ve zvířata a jejich lásky, ze které nakonec vznikl i Phoenix nejčistší ze všech lidí, které tento svět kdy měl tu čest nosit. Ale jeho čistota duše byla z velké části i v tom, že odvážné a čisté srdce mu dal Fénix a jeho kmotr.
To je vše o Luně, Phillipovi, záhadném kmotrovi, Fénixovi i o muži jenž Lunu miloval a také o Phoenixovi.