Přepadení!

Buch, Buch!
„Zatraceně, kdo to zase je! Běžte někdo už sakra otevřít!“
To víte, když plánujete několik dní a téměř nejíte, jste trošku předráždění a všechno kolem vás nesmírně rozčiluje a ruší. Zabouchání se ozvalo ještě jednou. Výhružně jsem zdvihl hlavu, nechaje plány budovy stranou a zadíval sem se na své společníky. Jeden horší než druhý – ve tváři výraz zabijáka, otrhané oděvy a neupravené tváře! Zabouchání se ozvalo potřetí. Nevydržel jsem to a rozkřikl se na ně. Nakonec ten, nejblíže okýnka, se zvedl a vykoukl ven.
Velet tady tomu bylo snad za trest.
Chvíli se z venku ozývalo něco jako mňoukání, poté následoval křik který záhy propukl v pláč. Něco od dodávky odběhlo. Když se pak muž vrátil zpět na své místo, zadíval jsem se na něho pronikavým pohledem. Muž nevinně rozhodil rukama.
„No co?“ ublíženě pronesl „Nějaká mladá holka! Chtěla něco dobrýho na zub. A když jí nešlo po dobrým vysvětlit, že nic neprodáváme, musel sem jí to „názorně“ vysvětlit.“ Načež se muž rozesmál a rukou naznačil, jak dítko udeřil. Neměl jsem sílu událost komentovat. Nebyl to první ani poslední incident, co se stal. Nechával jsem si sílu na horší okamžiky, které na sebe určitě nenechají dlouho čekat. Jak já jsem tuhletu část akce nenáviděl! Už na začátku tu byl problém s naším autem – namítal jsem, že dodávka, dříve určená pro prodej pouličních pamlsků, nebude tím nejlepším stanovištěm pro celou akci. Jenže v dobách demokracie jeden hlas, byť vůdce, nic neznamená. Ještě naposledy jsem zaklel než jsem se vrátil zpátky k plánům. Podle všeho nebyla jiná možnost se do budovy dostat, než jít hlavním vchodem. Dveře byly nejméně pět metrů tlusté, kanalizací by se stěží protáhla myš a větrací šachta byla až moc nebezpečná. Častokrát jsem měl chuť se na celou akci vykašlat a letět domů. Jenže, když na něčem děláte tak dlouho, nejde prostě jen tak odtáhnout ruce a říct: „Jdu domů!“. To prostě nejde...
Dveře dodávky se otevřely a v nich se objevila veselá tvář muže s čapkou. V rukách nesl objemný balíček a vhodil ho dovnitř. Pak nastoupil.
„Hele, Šéfe, koukej co sem nakonec sehnal!“ rozjařeně muž pronesl a zuřivě začal rozbalovat balíček. Postupně vytáhl několik opakovacích kuší, pár svěcených granátů a černou masku pro každého. Jako první si ji nasadil a začal kroužit kuší nad hlavou.
„To je, co!“ snažil se ostatní přesvědčit o kvalitě doneseného materiálu. Kritickým pohledem jsem projel vyložené zboží a snažil se na něm najít aspoň jedinou pozitivní věc. Kuše byly dosti staré a opotřebované, granátům jsem já osobně nedůvěřoval. Snad jen ty masky – byly tak pekelně měkké a heboučké. Nedalo se nic dělat, lepší věci v tuhle dobu už asi neseženeme. Vydal jsem rozkaz aby si chlapci vybavení rozdělili. Několik rychlých pohybů a podlaha auta byla prázdná. Aspoň v něčem byli dobří.
V auťáku už trčíme nejmíň půl dne. Venku svítí slunce a ulice jsou téměř bez života. Každý slušný občan v tudle dobu spí. Klid venku jen rušilo občasné zaštěkání psů. Do soumraku zbývaly necelé tři hodiny. Čas jsem si krátili pozorováním okolí drobným průzorem nad levým blatníkem. Ale ani to nás nemohlo bavit věčně. Naštěstí někdo z nás našel ve spodním šuplíku palubní desky balíček karet. Každý z nás ochotně vylovil z kapsy několik zlaťáků a hra mohla začít.
Ještě několik málo minut! Hra nás poměrně chytla i když mě stála polovinu mé hotovosti. Důležité bylo, že nás zabavila natolik, že jsme přestali sledovat čas, který pak závratným tempem postoupil. Když jsem jim oznámil, že akci zahájíme do několika desítek minut, chlapci zpozorněli a karty hodili na podlahu. Každý z nich si natáhl masku a ještě naposledy překontroloval vybavení. Všechno se zdálo být v naprostým pořádku. Že by to plánování přece jenom nakonec nepadlo v niveč a podařilo by se uskutečnit náš riskantní plán? Věřil jsem tomu, že uspějeme. Negativní myšlenky by byly v tu chvíli nevhodné. Minutová ručička se pomaličku přesunula na třináctku.
„Jdeme na to!“
„Podle očitých svědků došlo ke zločinu hned po západu Slunce. Několik ozbrojených upírů s kuklami na hlavách, vtrhli do místní banky. Počínali se velmi obezřetně a snažili se nikoho nezranit. Na druhou stranu však nebyli slušně vychovaní a projevovali se velmi neslušnými slovy. Obsluhu přepážky donutili zbraní otevřít trezor. Akce jim trvala bezmála čtvrt hodiny a než dorazila naše zásahová jednotka, byly lupiči už dávno pryč. Podle tiskového mluvčího banky mohlo dojít až ke škodě za patnáct milión zlatých. Nabádá však věřitele aby udrželi klid. Věří, že lupiče policie brzo najde a o svou krev zákazníci Městské krevní banky určitě nepřijdou.