Záchranná mise

Vysoko na obloze se objevilo zářící těleso, které velkou rychlostí letělo, ale přitom jakoby klesalo. Hned několik lidí si tohoto objektu všimlo.
„Hele, podívej, co to letí na obloze. To nevypadá jako letadlo,“ řekl jeden ze dvou mužů, kteří pokrývali střechu.
„Hm. Letí to dost rychle. A nemá to žádný křídla,“ mínil druhý pokrývač.
„To vypadá jako by to padalo, viď?“
„Máš pravdu. Letí to nějak divně. Sakra, co to jen může bejt?“
„Třeba je to meteorit nebo něco takovýho.“
„Ten by ale takhle po obloze neletěl. Ten by snad padal přímo.“
Oba pak pozorovali, jak ono těleso mizelo v dálce a stále mířilo k zemi v místech, kde byl rozlehlý les.
Ve stejnou dobu totéž sledovaly na obrazovce monitoru dvě postavy. A jen ony věděly, co je to za těleso.
„Porucha průzkumné sondy je opravdu vážná. Nereaguje ani na ruční ovládání,“ řekla jedna postava.
„To je špatné. Ještě štěstí, že sonda se stačila sama před úplným selháním navést nad neobydlenou oblast,“ mínila druhá postava.
„Dopadne za minutu do lesa. Senzory signalizují v místě dopadu několik drobných živočichů na zemi. Dopad by neměl způsobit žádné extrémní škody.“
„Oznámím centrále, že zahajujeme záchrannou misi.“
Tou dobou se lesem prodíral osamocený houbař, který se zcela soustředil na hledání hub. Očima zkušeného houbaře našel pod jedním stromem hned dvě hlavičky pravých hřibů, které sotva pro porost byly vidět.
„Teda, vy jste mi vydařený páreček,“ řekl si radostně a nožíkem opatrně houby odřízl a znaleckým pohledem si je prohlížel. Posadil se na bobek a začal zkoumat nejbližší okolí. Přitom vysoko nad sebou postřehl jakýsi pohyb. Pohlédl vzhůru a spatřil na několik vteřin podlouhlé ozářené těleso, které letělo těsně nad vrcholky stromů. Chvíli nechápal, co to bylo. První, co mu přišlo na mysl, bylo, že je to letadlo. Neslyšel však žádný hluk. Pak ho napadlo, že nějaké letadlo se asi dostalo do potíží. Sotva mu tahle myšlenka proběhla hlavou, ozvala se z nepříliš velké dálky rána a země se zachvěla.
„Hrome, vono to vopravdu spadlo!“ pomyslel si a mráz mu přeběhl po zádech. Chvíli stál nerozhodně na místě, ale pak rychle vykročil tím směrem, kde tušil místo zřícení.
Mezitím vysoko na obloze k místu zřícení letěl nikým a ničím neviděn objekt, ve kterém se nacházely ony dvě postavy.
„Dopad proběhl přesně podle odhadu. Sonda zničila několik stromů a její rozžhavený povrch způsobil menší vznícení porostu,“ zkonstatovala jedna z postav.
„Pozor, jeden člověk zaregistroval poslední fázi jejího dopadu a míří k ní,“ řekla druhá postava.
„Nesmí se k ní dostat. Tomu musíme zabránit. Ale to nebude jediný náš problém. Nedaleká vojenská základna zachytila svými radary sondu hned poté, co přestalo fungovat její ochranné maskování.“
„Navrhuji neviditelnými paprsky sondu dematerializovat.“
„To bohužel nelze. Má v sobě velké množství pro nás potřebných údajů. Působila zde velmi dlouho. Mám již plán.“
Tou dobou plukovník vojenského letectva držel v ruce telefon a vedl rozhovor se svým nadřízeným.
„Ano, pane generále. Rozhodně o žádnou poruchu na našem radarovém systému nešlo. Ten objekt byl i spatřen. Spadl do lesů přibližně padesát kilometrů jižně od města. Pohotovostní oddíl právě startuje. Připojím se hned k němu.“
„Oblast okamžitě uzavřete, nevpouštějte nikoho tam ani ven! My už se postaráme o to, aby ta vaše akce oficiálně vyzněla jako mimořádné protiteroristické cvičení,“ sdělil mu generálův hlas v telefonu.
„Ano, pane generále, budu vás o všem okamžitě informovat.“
„Co nejrychleji tam přiletím. Jste osobně zodpovědný za hladký průběh operace!“
„Spolehněte se, pane generále!“
To už do vzduchu vzlétlo několik vrtulníků a ze základny rychle vyjížděla vojenská vozidla plná vojáků.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI