Něco mezi tím

Siliana stála a dívala se dolů z útesu... Chystala se skočit. Ještě ale nenašla dostatek síly. Proč tak radikální řešení??? Co ji k tomu vedlo? Vše to začalo již velice dávno. Vždycky se lišila od ostatních. Už jako malá holka byla jiná než ostatní. Nebála se chodit hluboko do lesa a nebála se tmy jako její vrstevníci. Naopak, tmu milovala. Když si s dětmi hrála, vždy se děly podivné věci. Jednou jí chtěla Andria zničit hrad z písku, když vtom jí něco odhodilo o pět metrů dále. Takových případů se stalo více. Oni ji za to nenáviděli. Snažili se jí za to ubližovat a mstít se. Zabili jí zvířátko – fretku Mishu, kterou měla opravdu ráda. Misha byla její jediná kamarádka. Dříve měla dívka také své sny, ale to je již minulostí. Život ji znechutit. Už neměla sílu snít, co se bude dít, až bude velká. Jak jednou sama řekla: „Už nemám žádné sny a od života nic nečekám.“ Věta, která se vryla její matce hluboko do srdce. Tehdy bylo Silianě teprve dvanáct let. V dalších letech života se často vytrácela z domova na dlouhé hodiny. Jen tak seděla v hlubokém lese a mlčela. Někdy se zdržela dlouho do noci. Již tehdy získala její maminka podezření, že se něco děje. Nikdo ale nevěděl co. Ale jedno bylo jisté – Siliana se měnila. Nejen duševně, ale také vzhledem. Její tvář byla bledá a oči brzy začaly tmavnout, tak jako rty. Noční útěky vzbuzovaly velké podezření, že něco není normální... i když lidé ji nikdy nepovažovali za normální. Siliana se někdy vytratila na celé dny. Když se pak vrátila, vždy byla plná energie. Velké kruhy pod očima ukazovaly, že toho moc nenaspala. Co se to dělo? Ptali se všichni. Nikdo nevěděl a proto se osmnáctileté Siliany stranili víc, než kdy jindy. Nenáviděli ji a ona pak začala nenávidět samu sebe za to, jaká je. Za to, co se s ní stalo. Kdyby ji tehdy Luciusis nekousnul do krku, vše by bylo jako dřív. Stále by byla člověkem. Ale ona Luciusise milovala... byl jejím jediným přítelem, kterého kdy měla. Ale mohli se scházet pouze v noci. Ona byla obyčejná venkovská dívenka a on upír z významného rodu. Vytvořili mezi sebou zvláštní vztah, který byl založen na důvěře a porozumění. Siliana sama cítila, že je to zvláštní. Snad proto ochutnal její krev. Od té doby se měnila. Cítila hroznou chuť zakousnout se do lidského hrdla... A včera neodolala... Nenáviděla se za to, neudržela své pocity v sobě. Před očima vesničanů ponořila své zuby do šíje jednoho z mladíků, který měl oplzlé řeči. Cítila slast, jen co se krev dotkla jejich rtů. Vesničané byli zděšeni. Když se konečně vzpamatovali, vyhnali ji a pronásledovali hluboko do lesa. Utekla jim, ale cítila, že jí jsou v patách... A proto teď musí skončit svůj život. Není z ní upír ani člověk... Má výčitky a udělala něco, co se nedá omluvit ani zapomenout... Uslyšela za sebou hluk. Už ji našli... Zhluboka se nadechla a udělala krok vpřed...