Valerie Williams

Zkušený pilot se ohlédl a viděl, že na něj někdo míří zbraní. V duchu sprostě zaklel a nahlas řekl jen:
„Řídit kvůli tobě nepřestanu.“
„To ani neočekávám. Jen bych si to být tebou namířil o pěkných pár čárek dál na východ, nebo si vyzkoušíš, jak moc bolí zásah touhle laserovou pistolí.“
„Myslíš do Číny?“
„Jo, přesně tam.“
„Moc jako Číňan nevypadáš.“
„To neznamená, že pro ně nemůžu pracovat. A teď nastav autopilota a běž od toho.“
Brad Jansen stiskl příslušná tlačítka, opravil autopilotovi kurs a poodstoupil. Druhý muž se naklonil nad palubní desku a zkontroloval obrazovku.
Brad si tak mohl prohlédnout jeho obličej pořádně. Předtím jen letmo zachytil nejvýraznější rysy: slámové, polodlouhé vlasy a kulatý obličej. Teď mu ale bylo jasné, koho má před sebou. Byl to Peter Summers, nejproslulejší terorista ve službách čínské vlády. Bradovi bylo jasné, že tady končí všechna legrace. Summers se specializoval na obzvláště důležité zásilky a měl na svědomí víc jak dvacet pilotů. Měl pověst chlapa, který se neštítí ničeho. A ten ho teď měl v rukou.
Terorista se narovnal a probodl Brada pohledem.
„Co vezeš vzadu?“
„Nevím. Je to tak přísně tajné, že netuším.“
„Tak tě tam zavřu. Jde o nějakou novou kybernetickou technologii a o tobě je známo, že vedle pilotování jsi i výborný programátor.“
„Pro mírové účely.“
„To je jedno, pro jaké. Než doletíme, tak se na to podíváš.“
Zavedl ho do úložních prostor a otevřel velkou bednu, ze které vylovil obyčejně vypadající notebook. Brad letmo zahlédl nějaké poznámky, evidentně o programech počítače. Podal ho Bradovi se slovy:
„Objevíš, na co je to dobré. Já půjdu dopředu přivolat posily. A ať jsi s tím rychle hotov!“ zamával významně laserovou pistolí a zmizel.
Brad notebook zapnul a čekal. Po úvodním naběhnutí loga Microsoftu se nedělo nic. Nakonec se na obrazovce objevilo okno, které se nápadně podobalo chatu, jak ho znával ze svých dětských let.
Zkusmo napsal:
>Jmenuji se Brad Jansen. Je tu někdo?
>Ano
Zíral na obrazovku jako u vytržení. Nakonec odepsal:
>A kdo?
>Říkají mi Valerie Williams. Jsem tento počítač.
>Jak to myslíš?
>Jsem první vyvinutá umělá inteligence, kompletně uložená v paměti tohoto počítače. Ale ty se mi nemáš hlásit.
>Moje letadlo bylo uneseno a byl jsem donucen prozkoumat tvůj účel.
>Peter Summers?
>Ano, ten. Dokázala bys mi pomoci?
>Ano.
>Co mám dělat?
>Summers má těžkou alergii na nikl. Vzadu v letadle jsou niklové fólie. Jednu mu omotej kolem hlavy a upadne do bezvědomí, možná do komatu.
>Děkuji.
>Nemáš za co.
>Stejně je to zvláštní pocit, mluvit s počítačem.
>Pro mě je zvláštní pocit mluvit s živým člověkem.
>Ty máš pocity?
>Ne v pravém slova smyslu. Mám v sobě vzorce, které je nahrazují. Celý můj život je, byl a bude jen a jen vzorce. Ale dokáži cítit lítost. Nic jiného, zřejmě se někde stala chyba. Nevím, jak je to možné. Lituji, že nedokážu cítit cokoliv jiného.
>To musí být strašné. Vědět, že nedokážu milovat nebo se radovat a nemoci s tím nic udělat.
>Teď jsem ti prozradila přísně tajné informace. Za to bych měla spustit sebedestrukci.
>Možná, že by to bylo lepší. Nemusela by ses trápit.
>Ano, já to udělám. Zničím se. Sbohem, Brade Jansene.
>Sbohem, Valerie Williams.
Z počítače se zakouřilo, zablikal červený nápis Self destruction a pak obrazovka navždy zhasla. O pár vteřin později vešel Summers.
„Tak co?“
„Nic. Nepodařilo se mi ho vůbec zapnout,“ zalhal Brad.
„Pust mě k tomu!“ vyjel Summers.
Zadíval se do počítače a přestal si Brada všímat. Tomu se podařilo najít niklovou fólii a připlížit se za něj. Pak stačil krátký pohyb a Summers ležel v bezvědomí na zemi. Brad ho spoutal a přešel do kabiny. Pojede domů.
Klikl na „Autopilot“ a vzápětí se mu málem zastavilo srdce. Ten šmejd to zahesloval! blesklo mu hlavou. Vzápětí se mu splnily jeho nejhorší sny. Proletěla kolem něj čínská stíhačka. Teď ho dostanou, zabijí a okopírují hardware a plány Valerie Williams. To nesmí dopustit! Hlavně ne kvůli té chybě, kterou udělali američtí programátoři. Nesmí dopustit, aby další inteligence trpěla kvůli hloupému překlepu.
Začal mírně panikařit. Nevěděl, co rychle udělat. Neměl nic, seděl v neovladatelném letadle s člověkem v komatu. A pak mu oči padly na malé červené tlačítko, zabezpečené za nerozbitným sklem, s nápisem Self destruction.
„Ano, Valerie Williams, budu se řídit tvým příkladem,“ řekl nahlas.
Odemknul, odklopil skleněné víčko a stiskl tlačítko.

Z letadla se zachránila pouze černá skříňka. Oznámili poslední slova Brada Jansena rodině, která dlouho pátrala po ženě jménem Valerie Williams, ale nenašla ji. Vylepšený model umělé inteligence Wendy Williams byl uveden na trh o dva roky později. Chyba byla opravena díky tomu, že veškerá komunikace s Valerií Williams byla odesílána do centrálního počítače. Brada by to jistě potěšilo.