Skřeti

Skřeti posel běžel po kočičich hlavách, jak nejrychleji dovedl. Běžel tak rychle, že roztrhané a opálené zavěsy jen vlály. Posel svíral v ruce dopis s rudou pečetí, na které byla lidská lebka probodnutá šipy z obou stran. Skřet doběhl k velkým kamenným dveřím, jež byly zdobene runamy, které vypráví dávné přiběhy všech králu, co zde vládli. Posel sáhl po lanku, co se spojovalo se zvonkem, a pak škubnul, zvonek se rozezněl do nekonečných chodeb, dveře se náhle otevřely s velkým praskaním, se zvedl vír prachu. Vstoupil do obrovské místnosti, u dveří stály stráže oblečené do kroužkových zbrojí a v ruce sviraly dlouhá kopí. Místnost byla lemovaná velkými sloupy, které byly tak vysoké, že nebylo vidět jejich konce, přes okna se valil studený vítr, který rozvlával zavěsy. Skřet šel po červeném koberci, který vedl k trůnu, na kterém seděl král, mohutný válečník s dlouhými černými vlasy, jež byly svázány do dvou copků, oči rudě zářily, a na žilnatém těle se lesklo nádherné brnění se znakem svého klanu vyryté na hrudi, v ruce svíral žezlo, které mu dávalo moc nad jeho klanem.
Skřet došel až k nohám svého pána a klekl si.
"Co se děje?!" Zeptal se posla.
"Pane, máme zprávy od shamana z klevoji." Řekl posel se třesoucím se hlasem a podal vládci dopis, ten sebral dopis z ruky skřetovi tak hbitě, že se skřet málem vybulil na zem. Král zlomil pečeť na dopise a četl.
"Pane, našli jsme jeskyni, v níž se skrývá černý drak, který pobil naše jednotky u Reknového průsmyku, čekáme na vaše rozkazy a pane pokud možno pospěšte si s rozhodováním, protože nám dochází zásoby a blíží se zima."
Král složil dopis a začal dumat nad celou zalezitostí.