Chymicus

Seděl na křesle a upíral skelný pohled na ciferník. Rytmus kyvadla mu zněl jako vzdálená střelba z děl. Zvuk jeho vlastního dechu mu rezonoval v hlavě, těžké neurčitými myšlenkami a vzpomínkami na život, který jakoby ani nebyl jeho vlastní. Hlava ho nesnesitělně bolela, snad už od počátku věků. Nemohl se vůbec pohnout, aniž by se mu do těla zabodl tisíc dýk.
Ručička hodin poskočila o kousek dopředu na své pouti k velkému zlatému XII.

In nomine...

Jemný větřík pronikající skulinou mezi oknem a parapetem nepatrně pohnul bílou záclonou. Déšť bil do tabulek skla zasazených do prastarého olova, ale on to nevnímal. Jeho prsty se pomalu sevřely na opěradle křesla.
Do čela mu spadl pramen šedých vlasů. Nevrátil ho zpátky. Nechtěl. Nemohl. Nemusel.
Tikání starobylých kyvadlovek šlo dál a dál. Ručička opět poskočila.

...Patri...

Odpoutal pohled od ciferníku a pohlédl na svůj stůl. Jeho zamlžený zrak jen matně rozeznával obrysy destilačního aparátu, téměř neviděl řady baněk a zkumavek, a cihlová pec v rohu mu splývala s rozmazanou knihovnou.
Nevzpomínal si, co četl. Vybavovaly se mu stránky pokryté hranatým gotickým písmem spolu s jemným papírem potištěným chirurgicky přesnými písmeny, hrubé litery prvních tištěných knih spolu s kudrlinkami jakýchsi rukopisů.
Ručička hodin se opět posunula.

...et Filii...

Rozum mu vypověděl službu. Hlavu mu zaplavily vzpomínky, chaoticky se přelévající, vlnící a bouřící jako vlny oceánu. Viděl stůl, chabě osvícený čadící svící, na němž ležela tlustá, v kůži vázaná kniha. Na okamžik zahlédl plameny šlehající v cihlové peci, a železné kleště v jeho vlastních rukou, které z nich vyjímaly baňku plnou zlatavé tekutiny. Viděl vlak podzemní dráhy, jak sviští tunelem, a McDonald´s, kde se občas stavoval. Viděl banket plný mužů v tuhých modrých oblecích a žen v nadýchaných šatech. Viděl rytíře v kroužkové zbroji, jak pokleká před trůnem. Viděl muže v cylindru, jak seskakuje z parní lokomotivy. Viděl kata v červené kápi, jak stíná hlavu jakémusi muži.
Viděl...už si ani nevzpomínal, co všechno viděl.

...et Spiritus...

Vzpomínky se náhle vytratily a jeho vědomí bylo opět čisté. Překvapeně se rozhlédl. Hodinová ručička se opět posunula a hodiny začaly bít dvanáctou.
Zkusil zvednout ruku. K vlastnímu překvapení se mu to podařilo. Uvědomil si, že ho nebolí záda, ani kolena už se neozývají.
Natáhl nohu, a zjistil, že je perfektně zdravá a nezachvácená revmatem.
Prudce vstal a zkusil udělat několik kroků. Podařilo se mu to.
Zazněl dvanáctý úder.
Ozval se zvonek u dveří.
V tu chvíli se ohlédl a spatřil vlastní tělo s pokleslou hlavou, jak sedí na křesle.
Ze dveří začalo sálat bílé světlo.
"Pojď," ozval se Hlas.

...sancti.

Herald, 12. 12. 2004
Včera v pozdních večerních hodinách zemřel pan N. F., a to pravděpodobně na selhání jater. Na základě jeho závěti byl jeho dům i se vším uvnitř, údajně včetně několika desítek kilogramů ryzího zlata, předán p. H. G., blízkému příteli zesnulého. Nebyli nalezeni žádní živí ani mrtví příbuzní.

Amen.