Šílenství IV.

V stříbřitém svitu měsíce seděly naproti sobě dvě dívky. Již předtím shodily šaty a nyní vystavovaly noci na odiv svá nahá těla. Vzájemně se držely za ruce a připravovaly se na nadcházející obřad. Dnes poprvé úplně samy vyvolají sílu živlů a pokusí se jí vnutit svou vůli. Cítili strach, vzrušení i úctu k přírodní magii, kterou zanedlouho osloví.

Val zaměřila svou mysl na přichystanou otep klestí. „Tedžas,“ vyřkla slovo moci. Dřevo zahořelo jasným plamenem a ozářilo okolní stromy, klidnou hladinu řeky i obě zoufalé čarodějky.
„Vaju.“ Praskání ohně přehlušil prudký závan větru, přinášející těžkou vůni půdy a tlejícího listí. Stíny vrhané mihotavým světlem plamenů se roztančily po bledé soustředěné tváři.

Val chvějícím se hlasem pronesla jméno třetího živlu: „Apas.“ Voda v řece zavířila. Ledová tříšť zastudila na odkryté kůži. Navzdory tomu Valkýřino tělo zaplavovaly vlny horka a čelo jí orosily kapičky potu.
„Pritivy,“ podařilo se jí s jistou dávkou námahy dostat ze ztuhlých rtů. Země pod nimi se znatelně otřásla. Přítomnost živlů v jejich surové podobě zběsile tloukla na mentální štíty obou dívek. Zvířata zděšeně prchala co nejdál od soustředění magické energie, která nebezpečně vířila ve vzduchu.

Nastal čas na tu opravdu nebezpečnou část rituálu – spoutat a usměrnit proud divoké magie vibrující kolem, nejen na astrální úrovni. „Atei,“ přivolala ji k sobě. Pentagram spočívající jí doposud klidně na prsou varovně zaplál oslnivým modrým světlem. Zvrátila hlavu dozadu a kdyby jí to situace dovolovala, řvala by z plných plic bolestí i hrůzou, jak se něco nepředstavitelně obrovského snažilo nacpat do její mysli.

Z očí jí tekly slzy, z nosních dírek vytryskla krev. To Val probralo. „Iao,“ vykřikla do noci. Tím definovala svou podstatu a magie se částečně stáhla. Pořád jí ale mocně tepala ve spáncích.

Teď si ji jen podmanit. Pomaličku zeslabila mentální štít. Dotkla se přítomné magie, čekala další zuřivý útok na své smysly, ale ten nepřicházel. Zvědavost rychle převážila, poslední obrany padly a Val celou svou bytost zaměřila na novou složku proplétající se krajinou jejího těla. Magie byla v ní, možná to bylo i naopak, těžko říct. Pro ni to nepředstavovalo nic, nad čím by měla v danou chvíli rozjímat. Pokud živelnou sílu rychle neovládne, Verča zemře. Tuto možnost její vědomí popíralo, bránilo se byť i jen představě života bez své jediné opravdové lásky. Kdyby ji ztratila, nejspíš by zemřela. Někde stranou ostatního světa, v koutku osamění, v poslední naději na opětovné spojení jejich duší ve věčnosti éteru.

Pokusila se jí přikázat, magie se však nenechala zkrotit tak lehce. Vlna odporu projela čarodějkou jako ocelový břit. Ochranné bariéry obnovila takřka okamžitě. Bolest zmizela. O několik stahů srdce později se odhodlala k druhému pokusu. Nejprve soustředila svou vůli a až poté ji vyslala vstříc její zkoušce. Nepoddávala se snaze vzpurné magie, donutit ji se znovu stáhnout do bezpečí mentálního štítu. Bojovala a… prohrávala.

Verča cítila, jak Val slábne. I když rituál vedla tmavovláska, musela zasáhnout. Absolutně netušila, co tím může i nemusí způsobit. Prostě sebrala veškerou sílu své lásky a vyslala ji do přeplněného Valina vědomí. Ihned se zapojila do duchovního boje, který stál o mnoho více sil než jeho klasický fyzický ekvivalent. Vyhledala milenčinu slábnoucí podstatu a propojila se s ní. Odpor magie polevil, až náhle úplně ustal. Konečně se podvolila vůli obou čarodějek.
Teď na světě nebylo nic snazšího, než nasměrovat energetické proudy a přimět je uzdravit zraněními a infekcí sužovaná těla. Příliv léčivé síly zahojil kromě četných nynějších ran i staré jizvy. Val dokonce s nadšením zjistila, že v dětství vyražený zub zaplnil prázdné místo. Zvědavě přejela sjednocenou řadu jazykem.

„Tomuhle se říká znovuzrození,“ poznamenala zasněně. Veronika zakoušející podobnou směs pocitů přikývla. Beze slov přistoupila k Val a velmi záhy objevila nový přírůstek v milenčiných ústech také. „Myslíš, že jsme zase panny?“ zeptala se.
„Dobrá otázka, nevyzkoušíme to?“ navrhla Val. „Jen tak pro jistotu.“
„Miluju zkoušení,“ zapředla vášnivě Verča a s potěšením si uvědomila, že se nemusí starat o předtím odložené šaty. „Miluju i tyhle obřady,“ zašeptala, když se pod dráždivým dotykem zvedaly vrcholky jejích bradavek.