Cesta k Věži (díl X+1)

...zdá se že stařec na tom nebyl duševně o mnoho lépe než fyzicky. A tak Adrianovi nezbylo než se spolehnout na světlo lucerny a svou trpělivost. A tak se pustil do temné chodby která byla lemována řadami přeplněných knihoven. Každá ta postranní ulička díky chabému (žádnému) osvětlení vypadala že toho skrývá mnohem více než jen prastaré vědomosti a báje. Rychle našel onen řad 27 a tak se ponořil do čtení zaprášených názvů knih. Po téměř půlhodině narazil na hledaný svazek. Oprášil tenkou knihu, deník starý sotva sto let, a začal číst…

Svazek XIII, Denník Herx Sargathův

Dnes jsem urazil velký kus cesty, ale tuším že se již blížím k cíli. Ten šedý les už konečně končí, poslední stromy rostou hned pod tímto hřebenem a obzor zaplňuje holá pláň. Zítra snad ulehčíme tomuto světu a pak vyrazíme na cestu zpět.

Aldorn Veliká přines mi ve snech sílu!

------------------------------

Ráno. Vždy je krásné vstát takhle brzo a vychutnat si jak se svět probouzí k životu. Miloval jsem.... miluji východ slunce nad přístavem, není lepšího času na vyjížďku a osvěžení těla i ducha.

Ani nemám chuť jíst, ale síla bude zapotřebí. Nejen můj kůň je z tohoto místa neklidný, ale toto není dobrý čas na.... strach. Musím sjet dolů a připravit se. Věž již vidím, pohlcuje ranní světlo jako zlo ničí lidskou duši.

------------------------------

Les končí. Ještě nechám odpočinout koně a vykonám rituály. Obklopují mne poslední stromy které vypadají velice... jsou živé, to ano, ale necítím z nich onu krásu života. Před námi je obrovská pláň která ze zelené postupně přechází do šedé, jak se blíží k Věži.

Ve stínu posledních stromů jsem vykonal vše potřebné, včetně modliteb. Věřím že Aldorn ani ostatní Velicí nezapomenou chránit svůj Lid v tento osudný den. Dnes více než kdykoliv jindy cítím odpovědnost kterou mne Rada pověřila a důležitost tohoto poslání.

Zbroj jsem dokonale omyl. Po natření mastí kterou jste mi dali se leskne ještě více než v den kdy jsem ji poprvé oblékl. Zdá se mi také lehčí...

------------------------------

Tohle místo je šílené! Po chvíli jízdy k Věži začal můj kůň zrychlovat a pláň okolo mne ubíhala jako mořská voda. Zhroutil se při několika posledních metrech které nás dělili od Věže. Co ho popadlo? Chránil mne svou rychlostí před něčím? Obětovalo to zvíře svůj život za mé poslání? Byl to dobrý kůň a svůj úkol splnil. Teď je řada na mne.

------------------------------

Velicí chraňte mne! Bohové dejte mi sílu! Jak strašné je to místo!

Cítím ty proudy... přichází z obrovské dálky a všechny se mísí zde a vstupují do Věže. Tak silné a temné proudy jsem ještě nikdy necítil.

Svah a krátké schodiště mám za sebou, přede mnou je jen vchod. Knihu s ostatními věcmi nechám zde.

Cítím se silný a naplňuje mne odhodlání! Slibuji že nebudete své důvěry ve mne litovat a vrátím se s dobrými zprávami. Již zítra vstaneme do čistého dne.