Walome se loučí

Znovu vešel do toho domu. Znovu v ruce drže několik pergamenů. Znovu přišel k dřevěnému stolu, za kterým seděla malá stará dáma. Pohlédla na mladíka a pozvedla obočí. Vrásčitá kůže se jí napnula, když vyslovila otázku, kterou chlapec slýchával několik posledních dní:
„Walome, zase ty?“
„Ano, zase,“ přikývl vysoký hnědovlasý chlapec. Pomalu položil pergameny na stůl. Byly tři. Popsané z obou stran. Žena si povzdechla.
„Tak o čem je to tentokrát?“ zeptala se a jala se studovat dílo před sebou.
„Je to poslední část povídky o Wilkornovi. Je to závěr celého vyprávění,“ pronesl pyšně chlapec. Žena se usmála.
„Nevzdáváš to. To je dobře,“ řekla.
„Vzdávám,“ pronesl stručně Walome. Žena na něj tázavě pohlédla.
„Dodával jsem vám díla posledních 150 dní. Některá lepší, některá horší. Povídky, úvahy, dobrodružné i z budoucnosti. Pár lidí si je oblíbilo a těm děkuji. Děkuji jim za podporu, ze začátku mi hodně pomáhali, ale už mě to unavuje. Dávám si pauzu. Nevím na jak dlouho, ale určitě ne na pořád. Píši sérii ze světa, ve kterém se nachází Wilkorn, bude se jednat o postavy, které v sérii o Wilkornovi vystupují. Ale potřebuji na to čas. Myslím, že jsem vám díla dodával docela dlouho, abych zjistil, že jejich hodnota, pokud vůbec nějakou mají, zůstává nedoceněná.“
Žena byl z mladíkova proslovu překvapená. Už dlouho sem Walome chodil se svými povídkami a jinými díly a myslela si, že ho to baví. Ale pravdou bylo, že lidé byli líní. Byli líní přijít sem a přečíst si, co on vytvořil. A to ho pravděpodobně unavovalo.
„Chápu tě,“ přikývla žena a vstala. Pergameny, na kterých bylo napsáno „Starý nepřítel“ založila do police, ve které se nacházely desítky, možná stovky takovýchto pergamenů. A tak málo byly pomačkané, tak málo byly sežmoulané. Tak málo byly čtené. Walome pohlédl na celou tu polici. Zahlédl tam svá díla. Již takřka u kraje, některá se dokonce válela na zemi mimo polici.
„Doufám ale, že se na nás občas přijdeš podívat,“ dodala s úsměvem žena vracející se ke svému stolu. Walome se také usmál. „Samozřejmě. Zajímají mě někteří autoři, kteří se také snaží něco kvalitního napsat. Nemám nic proti tomuto domu, jen potřebuji pauzu. Nic víc. Možná sem někdy přijdu a přinesu nějakou krátkou povídku, či úvahu. Aby se na mě nezapomnělo. Ale teď už musím jít, madam,“ řekl a podal ženě ruku. Ta ji stiskla a vřele se na chlapce usmála.

Walome vyšel z domu a rozhlédl se okolo sebe. Směrem k budově mířilo několik lidí. Většina jich jen přišla, vložila své dílo do police a odešla. Nikdo se neobtěžoval přečíst i něco od jiného autora, než byli oni sami. Ale všichni nebyli stejní, někteří do polic nahlédli, aby se podívali, kdo co napsal. Walome to taky tak dělával. Sledoval pravidelně některá jména a četl si jejich tvorbu. Většinou dané dílo také okomentoval a ohodnotil. Nepřečetl toho zdaleka tolik, kolik by chtěl. A doufal, že na to teď bude mít více času, když na chvíli s dodáváním vlastních děl přestane. Nejvíce ho zajímala tvorba jedné osoby. Jmenovala se Gina a její díla se mu zezačátku moc nelíbila, ale posledními několika kousky ho doslova dostala. Ale viděl zde i další autory - Eylonwai, Yennefer, Elwiga a další. Nedávno mu udělala radost Katitek, když mu okomentovala již dávno vložené dílo. Nebo také pracovník onoho domu, Pavel D.F., se kterým si také vyměnil pár názorů. Bylo jich více, těch, kteří mu dělali radost (Kačka :), Johny Styx, Kelvin, Le-nys, Berenika, Sirael - jejíž díla již dlouhu nezaznamenal, Patron 2). Ale on si prostě musel na chvíli odpočinout.

Vyšel směrem od domu. Začalo sněžit. Límec kabátu si zvedl, aby mu nefoukalo za krk. Vločky padaly nevídaně intenzivně, až skoro neviděl na cestu před sebou. Během chvíle se brodil po kotníky ve sněhu. Šel dál, směřoval do mlhy. Do husté, neprůhledné mlhy. A poté zmizel.

Tímto se loučím se všemi, kteří mě podporovali a držím jim palce, ať se jim jejich tvorba daří. Dál budu chodit na Liter a dál budu sledovat díla vás všech. Ještě jednou děkuji za podporu, zejména Yennefer, která mě podporovala od začátku a Gině, která obětovala pro má díla spoustu svého volného času. Děkuji vám všem.

Walome