Mernon a jeho první dobrodružství

Chudý synek farmáře zůstal sám. Matka mu zemřela už asi před deseti lety, když z toho neměl ještě pořádný rozum, byly mu totiž pouhé čtyři roky a otec mu zahynul před několika dny při honbě za divou zvěří.
Lovci, kteří s jeho otcem na honu byli, říkali, že se bil jako odvážný rek, než ho ten medvěd zabil.
Mernon stál u otcova hrobu a do očí se mu draly slzy, ne smutku, ale vzteku na toho medvěda. Když vtom protrhl srdceryvný ryk hluboké ticho: ,,Pomstím tě, otče!!"
Mernona se nemusel nikdo ptát, všichni totiž dobře věděli, že se chystá zabít medvěda ocejchovaného otcovou dýkou. Loriel, postarší lovec, se ho ptal: ,,Chlapečku, jseš si jistý, že sám zabiješ tu krvelačnou bestii?"
,,Ano, Lorieli, zabiji ho sám, nepotřebuji pomoc nikoho jiného, mám takové odhodlání, že bych vyzabíjel všechny medvědy v lese!"
,,Jak myslíš," odpověděl na to pouze lovec.
Mernon se připravil na lov, vzal si svůj prvotřídní luk, toulec neméně kvalitních šípů, dýku po otci, nějaké jídlo (asi tak na týden) a to všechno dal do svého vaku,
samozřejmě kromě zbraní.
Příštího dne z rána se už Mernon chystal vypravit, když tu mu někdo zaklepal na dveře jeho polorozpadlé chatrče.
Šel otevřít a za dveřmi se skrýval ten, koho nejmíň čekal, byla to zdejší čarodějnice a bylinkářka Radona.
Její hnědé oči, zarudlé od kouře se na něj pronikavě koukaly, zpod rozcuchané kštice bílých vlasů. U pasu měla přivázaný měch na vodu a pár kožených pytlíčků, na zádech měla batoh, prostě vypadala, jakoby chtěla jít s ním.
,,Ale, ale, babičko, kam se chystáte? Snad na nějakou mýtinku v lese pro vzácné byliny?" začal Mernon.
,,Ále já jdu přeci s tebou, vždyť jsme se včera domluvali, to se už nepamatuješ nebo co, ty jsi říkal, že mě potřebuješ pro má kouzla a lektvary, abych tě uzdravila, kdyby se ti přeci jen něco stalo..."
Mernon mlčel, nevěděl, co má té staré bábě říct.
,,Takže vyrážíme, osla mám přpraveného a tobě jsem přivedla tuhle pěknou klisničku."
,,Tak dobrá, můžete se mnou jet, mastičkář by se mi hodil..."
Za svítání vyrazili do lesa, hledat tu obludu, která Mernonovi zabila otce. Uběhla hdina, dvě a stařena stále mlčela, Mernonovi už to pomalu lezlo na mozek a když už se chystal něco říct, stařena vyhrkla: ,,Zabiják je blízko, připav si luk a přivaž koně a osla k támhle tomu stromu."
Na chvíli se zastavil a skutečně v dáli chřastilo listí. Slezl rychle z neklidné klisny a přivázal ji ke stromu, to samé pak opakoval s oslem. Vytáhl luk, připravil šíp a skrčil se za malý keřík bezu. Ohlédl se po stařeně, ale ta už byla vysoko na smrku. Medvěd se pomalu blížil, Mernon zkontroloval vítr a zhrozil se, když zjistil, že fouká ve směru na medvěda. Ten jenom zavětřil a už se hnal k malému keříku. Mernon ho poznal, byl to on. Medvěd měl tlamu pořezanou, od jeho otce. Ihned do něj napral několik šípů, ale medvěd se na něj hnal hrozivou rychlostí. Radona zběsile vykřikla a hodila po medvědovi záhadnou lahvičku, s ještě záhadnějším obsahem. Když se totiž lahvička rozbila o medvědův čumák, medvěd zavyl bolestí, Mernon jen užasle sledoval, jak se medvědovi rozpouští maso na kostech. Po malé chviličce z medvědova těla zbyla jen vybělená kostra. Čarodějnice se jen usmála a slezla ze stromu dolů. Vylomila medvědovi tesáky a vstrčila je užaslému Mernonovi do ruky. Přišli zpět do vesnice a Mernon se chlubil tesáky, které mu dala Radona.
Radona se příští měsíc odstěhovala a Mernon o ní už nikdy neslyšel ani slovo.