Mernon a jeho dobrodružství 2

Byl chladný podzimní večer a Mernonovi bylo již patnáct let, slavil společně s vesničany oslavu svého dospětí mezi muže.
Bylo to asi půl roku, co zažil podivné dobrodružství s čarodějnicí Radonou. Po tom, co všem ukázal zuby madvěda, získal ve vesnici patřičný respekt, i když jim chtěl vysvětlit, že on medvěda nezabil, oni ho nechtěli ani poslouchat a už se vyprávěly příběhy a zpívaly písně.
Měsíc byl toho dne v úplňku a v lese vyli vlci, to vesničany zpočátku vystrašilo, ale postupem času se přestali obávat, svou odvahu totiž podpořili levnou kořalkou, nakoupenou ve velkém množství, v asi dva dny chůze vzdáleném městě.
Mernon se však obával ze všech nejvíc, ale i jeho smysly
se otupily lacinou kořalkou. Vlci byli už blízko vesnice, ale nikdo si toho nevšiml, až když nějaký malý chlapec vykřikl: ,,Pozor, vlci už jsou na okraji lesa."
Matky s malými dětmi se běžely schovat do svých obydlí, z opilých výkřiků se rázem staly výkřiky ze strachu, vlků bylo totiž na roční období podivně moc a vesničtí muži nebyli zrovna v dobrém stavu, pro boj. A navíc nebyli na boj připraveni, tak si jednoduše vzali to, co měli po ruce, totiž zemědělské nástroje.
Mernon si vzal sekeru zaseknutou v starém pařezu a už se
hnal na nejbližšího vlka, když vtom si všiml něčeho, čeho si před tím nevšiml, uprostřed rozzuřené skupiny vlků zavyl na úplněk podivný tvor.
Všichni to poznali, byl to vlkodlak, Mernonovi se najednou zatmělo před očima a zamotala se mu hlava. Probral se však hned, ihned se postavil zpátky na nohy a
zase se hnal na vlka, teď už nebyl nějak daleko a sekeru mu vrazil přímo do čela. Obdobně zabil ještě další dva, ale pak se k němu přihnalo to ohavné stvoření. Nestihl nic udělat, prostě jenom ztuhl na místě a zděšeným pohledem ho sledoval. Vlkodlak rychle vyrazil a zakousl se, Mernonovi se bolestně zkřivila tvář a pocítil v rameně palčivou bolest.
Než omdlel, tak se ještě rozpřáhl a sekerou se rozmáchl a setnul mu jediným sekem hlavu.

Probudil se v domě sousedky Asuny, nové vesnické bylinkářky.
,,Haló je tady někdo?!" zakřičel
Z vedlejší místnosti vyšla baculatá postava nové bylinkářky Asuny.
,,Moc se nehýbej, po tom, co si udělal pro naší vesnici, si zasloužíš pořádný odpočinek."
,,Zabil si totiž toho zatraceného vlkodlaka, zbytek vlků se rozprchl po tom, co si udělal."
Na Mernona padla únava a začal spát a jeho poslední myšlenka zněla: Tak až teď si zasloužím tu slávu, kterou mi prolévali lidé, a pak už spal ničím nerušeným spánkem.