Mernon a jeho dobrodružství 3

Mernon byl již naprosto uzdravený, od kousanců vlků a vlkodlaka. Neuplynul od jeho vášnivého boje s vlky ani měsíc, měl pocit, jakoby to bylo zrovna dnes měsíc, ale nebyl si jistý...
Bylo pozdní odpoledne, když šel hledat do lesa dříví na otop, ale když se vracel do opuštěného domova, už se pomalu stmívalo.
Byl pořádně unavený, poslední dobou byl až moc unavený, ze všeho co by mu před soubojem s vlky nedělalo potíže, bylinkářka Asuna mu říkala, že mu bude chvíli trvat, než se z toho vylíže, ale že se bude mít zase dobře, vždy mu jen namíchala nějaký pochybný čaj, ze kterého mu bylo pouze špatně, nic víc.
Šel si tedy lehnout a odpočinout si, ale nechtěl usnout, avšak po chvíli se mu oči začaly klížit a o pár okamžiků později už spal spokojeným spánkem. Byla asi půlnoc, když se zpocený probudil z noční můry a šel si opláchnout obličej do vědra, když vtom zavyl nějaký vlk v lese, pouze se podíval z okna, ale žádné vlky neviděl.
Šel si opláchnout obličej ve vědře a zhrozil se, když viděl svůj odraz ve vodě, pomalu si přejížděl prsty po obličeji a tuhnul hrůzou, je vlkodlak!!!
Zrychlil mu tep, podíval se na ruce, a ty se mu pomalu měnit v tlapky, strhl si košili a podíval se na svou hruď, všude mu začala růst srst a on nevěděl, co má dělat, začal panikařit, ale po malé chviličce se uklidnil, jako by to vůbec nebyl on, kdo ovládá jeho tělo, ale věděl, co dělá, avšk zabránit tomu nedokázal.
Vyběhl ven a začal polo lidským a na polo vlčím hlasem výt na měsíc, z lesa se k němu pomalu slézali normální vlci a byli jako v hypnóze a on, vycítil, že když jim dá rozkaz, rychle ho uposlechnou a udělají to, co si on přeje, za cenu vlastního života. Ani nevěděl, jak ho to mohlo napadnout, ale najednou se mu chtělo vraždit...
Běžel, chvíli po čtyřech, chvíli po dvou do vesnice, kde chtěl zabít každého, koho tam najde.
Uprostřed návse byli dva muži, hlídající ves před zloději a vlky. Jeden na něj ukázal a vystřelil po něm pár šípů, jimž se vyhnul s nadpřirozenou lehkostí. Druhý se na něj díval, jakoby přemýšlel, jestli ho nezná, ale pak se mu v očích zablesklo a běžel mu vstříc s obyčejnými farmářskými vidlemi.
Mernon se pouze podíval vzhůru a co neviděl, měsíc začaly překrývat mraky. Jen jak mu do tváře přestal svítit měsíční svit, počal se měnit, ještě když nebyl tak úplně člověkem, stačil vydat vlkům rozkaz: ,,Táhněte pryč, chamradi jedna!" Vlci samozřejmě začali utíkat zpět do lesa a farmářský bojovník zůstal stát s otevřenou pusou, nedokázal věřit vlastním očím, před ním stál polonahý Mernon v roztrhaných šatech, zmatený, z tak rychlé změny.
,,M,M,Mernone si to ty?" vykoktal ze sebe jen.
,,Ano jsem," odpověděl mu Mernon stroze.
Mernon se vrátil domů, té noci už měsíc na nebi naštěstí nevysvitl, ale s Mernonem se od té doby nikdo nebavil, i jeho přátelé na něho nemluvili a ošklivě na něj pohlíželi, jako by za něco mohl.