Mernon a jeho dobrodružství 3- druhá půlka

Dva dny po Mernonově útoku na bezmocné vesničany, se rada vesnických stařešinů usnesla, že musí chudáka Mernona vyhostit.
Mernon se za svůj útok styděl a zvažoval svůj odchod sám, aby zbytečně vesničanům nenaháněl strach, plánoval si, že půjde do města a tam se bude ptát po nějakých šamanech a léčitelích, kteří by byli schopni jeho problém vyřešit.
A tak ho vesničané nemuseli ani vyhánět, šel sám, vzal si trochu jídla, tak na dva dny, a šel do města.
Cesta do města šla celkem dobře, v klidu přespal jednu noc pod širákem, ani ho nic nevyrušilo z hlubokého spánku.
Příštího dne z rána se dostal do lidského města, asi největšího, jakého lidé té doby vybudovali.
Jen co se dostal hlouběji do města, začal si všímat zpočátku nevýrazných drobností, kterými se město lišilo od vesnice. Nikdo si nikoho nevšímal, i kdyby chodil po rukách a bylo tady více chudáků než spořádaných lidí.
Vypravil se tedy do hostince "U zlatého piva", to bylo totiž jediné místo, které tady znal, protože sem párkrát už šel s otcem, když byli zrovna ve městě.
Zakřičel na obtloustlého hostinského: ,,Jedno velký pivo sem!" hostinský se na něj pouze usmál a už mu ho nesl.
Mernon si sedl sám u stolu v rohu, kde nebyl zas tolik na očích.
Když k němu došel hostinský s korbelem piva, zrovna když se už chystal odejít, přitáhl si ho Mernon za límec a potichu se ho zeptal: ,,Dewlore, nevíš o někom, kdo umí perfektně léčit a kde ho najít?" Dewlor mu na to odpověděl: ,,Víš, byla tu jedna čarodějnice, myslím, že se jmenovala nějak jako Rarona nebo Radona, no už nevím, ale ta byla známá široko daleko, škoda, že před měsícem odešla, ale měla učně, mám dojem, že se jmenoval Nikor, a ten ji v jejím řemeslu překonal."
,,Díky ti," poděkoval mu spokojeně Mernon.
Takže ona pracovala tady ve městě, býval bych jí navštívil, ale co se dá dělat, říkal si v duchu Mernon.
Ještě dnes se vypravil za Nikorem zeptat se ho, co se dá dělat s jeho chorobou.
Vlezl do krámku za katedrálou a zavolal: ,,Haló je tady někdo?" Z dveří za pultem vyběhl asi dvacetiletý mladík, chvíli si ho prohlížel a ihned se ho zeptal: ,,Ty jsi určitě vlkodlak v lidské podobě co, lék tě bude stát zhruba padesát zlatých."
Mernon se nejdřív divil, jak to poznal, ale pak to raději vzdal a vyhrkl ze sebe jen: ,,Kde mám vzít tolik peněz, vždyť vidíš, jak vypadám, kdybych měl tolik peněz, koupil bych si nové šaty a možná bych měl už ženu!"
,,Když nemáte peníze, nemůžu pro vás nic udělat, ledaže, ale ne, nemůžu pro vás nic udělat, bohužel."
,,Co jste myslel tím ledaže co, mohu pro vás něco udělat?!" vykřikl Mernon v zoufalosti.
,,Hlavně se mi tady nerozbrečte, tím ledaže sem myslel, že by jste mi trhal byliny, sušil je a přinesl nějaké suroviny, které potřebuji na přípravu lektvarů, za týden, nebo za 14 dní by sis mohl vydělat zmiňovanou částku."
,,Tak dobrá, budu to dělat, a ty máš záruku, že když nestihneš udělat tu věc do úplňku, tak bude po tobě a nebo budou dva vlkodlaci."
Mernon se naučil poznávat byliny, které měl trhat, a sbíral věci, které by normálnímu smrtelníkovi připadaly odporné. Brzy bylo vše, co měl nasbírat, v čarodějově skladu a on si mohl vybrat svou odměnu.
,,Nikore, já sem ti nasbíral všechny věci, které si potřeboval, a teď mi pěkně dej to, co potřebuji já."
Nikor jen přikývl a ze záhybů svého kabátu vytáhl láhvičku s černou tekutinou.
Mernon odzátkoval flakónek a vypil obsah tak rychle, aby nepocítil odpornou chuť tohoto lektvaru.
Cítil se, jakoby omládl, přestaly ho bolet záda a nohy, cítil se volný, volný jako motýlek.
A Nikor se ho z nenadání zeptal: ,,Nechceš u mě pracovat na stálo, byl jsem s tvou prácí spokojen, samozřejmě budeš dostávat plat a jídlo."
Mernon nevěděl co říct, znamenalo to pro něj to, že už nebude ten chudý vesnický synek, bude bohatý a bude si moct pořídit věci, jaké předtím ne.
,,Ano rád tvou nabídku příjímám, Nikore a bude mi čest spolupracovat s tebou!"