Válka křečků

Křeččí válka

Za 80000 let
Na ostrově Bartikan, který leží v Korálovem moři, žily dva znepřátelené druhy křečků. Jedni se jmenovali Džungarští křečíci, ale říkalo se jim Krvavý džem. Byli menší než ti druzí, ale byli hbitělší a více taktizovali.
Druhý druh křečků se jmenoval křečci zlatí, také se jim říkalo Krvavý džem a právě ta přezdívka byla počátkem jejich sporu. Oba druhy si tuto přezdívku přivlastňovaly, nebylo nikoho, kdo by je rozsoudil, a tak to řešili násilím. Jejich válka nebrala konce, až jednou se to stalo.
Bylo velmi chladné léto roku 82007 a v sídle zlatých křečků zasedala válečna rada, měli velmi hohně věcí na probrání například: džungarští křečíci jim zničili ropovod (ropa - byla to křeččí limonáda).
:nebo o napadení jejich velvyslanců a mnoho dalších problémů.
V radě bylo 6 křečků: král Čiko, 1. rádce Zoubek, 2. rádce Gigolo, admirál Zrníčko, generál Arnik a uklízečka Čiki.
První se chopil slova kral Čiko: ,,Zahajuji naši 50 válečnou radu.“
,,Musíme s těma Džungáčama něco udělat,“ řekl admirál.
,,Máš úplnou pravdu,“ přisvědčil generál Arnik.
,,Vyšleme na ně 2100 našich vojáků, pokud vím, mají velmi malou armádu, po minulých bitvách,“ řekl Zoubek.
,,Výborný nápad, Zoubku,“ přisvědčil Gigolo.
,,Můžu nabídnout až 5800 vojaků,“ řekl Zrníčko.
,,Než začla naše rada, přišel ke mně zvěd a řekl, že generál Čip má až 4500 armádu,“ řekl Čiko.
,,Proti té naší nemají nejmenší šanci,“ řekl generál.
,,Dobře tedy,“ řekl král, ,,za zítřejšího úsvitu vyrazíte.“
Ale to nevěděl, že celou radu vyslechl Fili, špeh Džungarských. Ihned utíkal do hradu krále Kaliho. Trvalo mu to celou noc, ale nakonec dorazil včas. Všechno vypovědel králi a ten prohlásil. ,,To si Čiko jen myslí, máme asi 5500 armádu, ti budou neblaze překvapeni chachááá,“ řekl král.
,,Přípravte se, vojáci, asi kolem západu slunce tu budou.“
,,Máme výhodu, králi, než prolomí naši hradbu, budeme mít převahu,“ řekl generál Čip.
Do té doby se nic zvláštního nestalo, jen se chystali na bitvu. Rozhodli, že část vojska bude stát před hradbou, další část bude na hradbách a nejmenší část je obklíčí zezadu.
Za soumraku spatřili zástupy zlatých křečků. Když byli na dostřel, vypálili na ně džungarští salvy zrníček ze svých mordiček. Byl to jediný bojový prostředek křečků. Zlatí byli tímto zaskočeni, proto hned zaůtočili. Běželi na zadních nožičkách a předníma tlapkama si bouchali do mordicek. Jestliže nějakému křečkovi došla zrníčka, tak utíkal za zásobovači nebo je posbíral ze země. Bitva trvala několik dní, ne-li týdnů. Na obou stranach padlo hodně křečků. Na straně džungarských padlo 5329 a na straně zlatých to bylo ještě horší, padlo jich 5724. Nakonec se zlatí vzdali přezdívky Krvavý džem a prejmenovali se na Krvavá fašírka. Při válce padl král džungarských, tak se jeho následníkem stal hrdina nejdrsnější bitvy generál Čip.
Tohle nebyl konec sporů džungarských a zlatých, ale žádný jiný nebyl tak zajímavý a téměř bezdůvodný.