Legendy Elifantery

Anotace: Je to první část první kapitoly. Příběh vypráví o touze trpaslíků získat zpět svůj ztracený poklad.

Na vzdálené planetě jménem Cartenas se nacházel kontinent jménem Elifantera. Byl to jediný kontinent na té planetě, zbytek planety byl jen nekonečný oceán a sem tam pár malých souostroví, mořeplavectví bylo teměř nulové, přesneji řečeno jen pro odvážné.
Na Elifanteře žilo několik národů, první byli nejmoudřejší a nejmocnější, nazývali se Kolertanové, ale říkali si elfové. Byli rozděleni do dvou skupin.
První skupina se nazývala Lesní elfové: nežili ve městech jen v malých skupinkách ve velkých lesích poblíž Reljangovy zátoky. Jen málo obyvatel Elifantery vědělo, že národ lesních elfů existuje.
Druhá skupina se jmenovala Chardénští elfové: byli více známí a pletli se do každé maličkosti, byli chtiví boje, pravý opak elfů lesních.
Druhý národ byli lidé, bylo jich ze všech nejvíce, měli osídlené největší území a právě od nich je nejvíce příběhů, ale nás teď žádný z nich nezajímá.
Druidové tvoří společenství rovněž žijící na tomto kontinentu. Svá obydlí mají v lesích Gron a Honwar. Nikdy neumírají, jen pokud je někdo zabije. Mají kouzelnou hůl a meč, se kterým umí zacházet jako nikdo.
U trpaslíků se odehrává náš příběh. Ale k tomu se ještě dostaneme. Jsou to druzí nejmenší tvorove na planetě. Budují velmi rychle. Mají nejvíce pokladů, i když těch opravdových kouzelných pokladů nejvíce nemají.
O něci lépe, tedy nejlépe na tom jsou skřítci. Kouzelných pokladů mají nejvíce, ale jsou dobromyslní a nějací jedinci poklady rozdávají. Jsou to nejmenší tvorové na planetě.
Úplně opačně na tom jsou Junelanští draci. Jsou nejvetší a téměř nevlastní nic kouzelného. Nic si neumí vyrobit a živí se lovem, ale jako bojovníkům se jim nikdo nevyrovná. Pokud se objeví drak na jedné straně, bitva je téměř vyhraná.
Jen o málo menší jsou draci Resjualští, ti se dělí na dvě skupiny.
První se nazývají Temní Resualští draci, jsou na straně zla. Bojují po boku skřetů a různých dalších zlých stvoření. Jsou zbarveni černě, a proto je není moc vidět.
Druhá skupina jsou Resualští draci světlí. Jsou přesný opak Resuálských draků temných, bojují po boku dobra, jsou zbarveni bíle. Bydlí v Bělohorách na ostrově Malihen.
Největší nepřátelé lidí, trpaslíků a jiných dobrých bytostí jsou skřeti, jsou to odpornná stvoření, která jsou schopná všeho, když se to týká zabíjení nepřatel. Jedna s největších bitev trpaslíků a skřetů se stala před dávnými časy, kdy byl národ trpaslíků jeden z nejmocnějších, se stala neblahá událost. Která určila další dějiny Zelnu, města trpaslíků.
Zeln, město králů trpaslíků, neobyčejně krásné a mocné. Bylo dílo, které trpaslíci budovali (ačkoli trpaslíci budují velmi rychle) celá staletí. Napůl ve skále a napůl před ní. Obrovské mramorové síně byly plny zlata, stříbra, diamantů, safírů, krystalů, nefritu,
mědi, cínu, křemíku (na výrobu skla), pevného kroužkového i plátového brnění. Síň králů byla v zadní části města. Byla to nejkrásnější místnost,
kterou trpaslíci kdy postavili. Vyložili ji safíry, krystaly a nefrity. Trůn byl tři metry vysoký a po obou stranách se plazil zlatý had s očima se safírů. Od jednoho metru nahoru, byly do zlatého trůnu zasazeny zelené diamanty, které lemovaly erb zelnu, na němž byl vyrytý meč, sekyra a křížilo je kladivo. Trůn byl tak prostorný, že by se do něj pohodlně usadili dva dobře žívení trpaslíci. Celé obě strany síně lemovaly sochy králů trpaslíků. U jejich nohou byl zasazen vždy největší diamant nebo nějaký jiný nerost, který byl za jejich vlády nalezen.
Nejblíže trůnu byla socha zakladatele města Ornila. Pravděpodobně nejznámější trpaslík, který kdy žil. Trpaslíci se k němu modlí, protože si myslí, že město ochrání jeho duch před pohromami. U jeho nohou se blýskal zelený diamant o průměru dvacet osm centimetrů.
Druhý král se jmenoval Felin. Trpaslíci mu říkali a doteď říkají neporazitelný. Tuto přezdívku si vysloužil tak, že vedl ukrutnou válku se skřety a nikdy neprohrál. U jeho nohou se blýská diamant rudý jako západ slunce nebo jako krev, o průměru devatenáct centimetrů. Díky němu patří trpaslíkům tak velké území.
Na třetího krále Telina trpaslíci moc rádi nevzpomínají. Chtěl navázat na svého otce Felina, aby trpaslíkům patřilo ještě větší území, než to co dobyl jeho otec. Nebyl ale dobrý taktik, tak málem dovedl národ trpaslíků k záhubě. Sám byl potom zabit v nezdařené bitvě v údolí Hilian, které později zalila řeka stejného jména. U nohou má černý jedenácti centimetrový diamant.
Čtvrtý král se jmenoval Arzilien. Za jeho vlády město vystoupalo město na nejvyšší vrchol své slávy. Říká se mu král naděje a bohatství. U jeho nohou je zasazen žlutý safír s průměrem třicet šest centimetrů. Je to největší nerost, který kdy trpaslíci vydolovali.
Pátý král jménem Bilian zvětšil město ze tří
kolonií na pět. za jeho vlády trpaslíci vydolovali patnácti centimetrový nefrit.
Největší smutek mezi trpaslíky nastal, když zemřel jejich šestý král Reiz. Byl laskavý a měl s každým pochopení. Za jeho vlády vládl ve městě blahobyt. Nerozpoutával zbytečné bitvy se skřety. Když už bitva byla, tak na ně zaůtočili sami skřeti. Za jeho vlády byl vydolován hodně zvláštní kámen, dvaceti šesti centimetrový fialový safír.
Sedmý král Lervin nebyl o mnoho mocnější než Felin. Nebyl sice neporažen, ale zabil velkou část skřetů v mornanu. Sám rád doloval a vydoloval největší krystal, byl hnědý třiceti dvou centimetrový.
Král, který vládl, když se to stalo, se jmenoval Wintien. Byl to král, který nebyl dobrý bojovník, ale byl moudrý. V ten den, co se to stalo, byla od rána ukrutná bouře. Najednou přiběhl ke králi jeden z hlídačů, v paži měl tržnou ránu zřejmě skřetí zbrani.