Híronci

Híronové byl malý národ žijící ve středu Světa.
Byli vzrůstu trpaslíka a hlavně měli rádi přírodu, obzvlášť lesy.
Žili na okrajích lesů v malých vesnicích v kamenných domcích, jelikož jim bylo líto "zabitých" stromů.
Byli to dobří farmáři, slavní dělníci, ale hlavně výborní sládci, kterým se nevyrovnal žádný lidský, elfský, trpasličí ani žádný jiný sládek.
Jak už jsem říkal, měli rádi les a taky vše, co v něm žilo, měli rádi kentaury, s kterými se přátelili, lesní skřítky, fauny, víly a jiná lesní stvoření.
Jejich mírumilovná povaha se však změní, když někdo kácí stromy v jejich okolí, to pak jdou se sekerami a luky do boje a dychtivé dřevorubce vyženou.
Z jejich rodu pochází hodně významných spisovatelů a umělců, ale jejich díla nejsou zachována v jejich národní knihovně, jak by někdo čekal, nýbrž v knihovnách jiných národů, protože híronské město neexistuje, jsou jen vesnice.
Je to odvážný a silný národ, který však není ve Světě nějak rozšířený, bohužel i tento národ má své nepřítele, jsou to nafoukaní elfové, kteří se je už několikrát snažili vymýtit, ale nezdařilo se jim to, protože híronci mají tuhý kořínek a elfy vždy zahnali. Schylovalo se k válce, híronští kněží a mágové to cítili.
A tak se híronský národ začal spojovat s kentaury, enty a dalšími lesními stvořeními, aby porazili nepřítele, silnějšího, než oni sami.
Elfové jsou teď oslabení, jelikož ztratili krále, ale rychle budou mít nového, a tak si malí híronci musí pospíšit, aby toho využili, a povraždili jich, co nejvíc.
Všichni si myslí, až je všechny pobijeme, tak budeme mít pokoj.
A tak malé híronské bojovníky vedl do války jejich král, Eduard I. bláznivý, bláznivý proto, že je to tak trochu starý podivín.