Híronci

A tak malí híronci stáli před branami elfského hlavního města, posíleni enty, kentaury a lidskými kouzelníky, nikdo na ně nestřílel, elfští lučištníci na ně jen koukali.
Dokud z davu híronských válečníků nevyšel král, Eduard I. a pronesl koktavě: ,,E, E, Elfský králi, zastupiteli krále, či co, co, cokoli jiného, vylez a stůj s, s, svému nepříteli č, č, čelem."
Jako odpověď začal klesat padací most vedoucí přes výkopy, naplněnými medvědy.
Po mostě běžela mladá elfská panna a v rukou nesla zapečetěnou obálku, byla oděna v bílých šatech, na důkaz míru.
Došla ke králi a podala mu dopis, přitom mu neřekla ani slovo, šíleně se jí klepala kolena.
,,Neboj, sličná děvo, my nezabíjíme posly," řekl král přívětivě.
Začal číst dopis a v něm stálo:
Milý híronský králi, informovaly nás víly o tom, že se chystáte vykročit do války proti elfskému národu, přitom však nevím, jakou záminku jsme vám k tomu poskytli.
,,Cože?! Vy že nevíte jo, tak já vám jich několik poskytnu, tak například vraždíte naše lidi bez důvodu a snažíte se nás vyhnat, vytlačit ze světa, to se máme tak jednoduše nechat?" řekl král, který byl tak rozčílený, že už nekoktal a začal rudnout vzteky.
Elfská dívka odešla a z dálky všichni viděli přicházet nějakého elfa, který byl taky oblečený v bílém a neměl u sebe žádnou zbraň.
Híronský král ještě nic neřekl a ke slovu se pustil elf.
,,Dobrý den, přeji vám, jsem nový elfský král Elrafan a jdu si s vámi promluvit o událostech, které způsobily toto nedorozumění."
,,Tak vy si budete ještě hrát na to jakože nic jo?!?!?" vyprskl na elfa híronec, nehledě na to že je to král
,,Na důkaz důvěry vás klidně vpustím do města, aby jste nás mohli povraždit při první zámince to udělat. My dva si o tom půjdeme pohovořit do pracovny ano?" odpověděl klidně elf.
,,Nuže dobrá, přijímám vaši nabídku," řekl neochotně híronský král.
Průvod vojáků se začal valit do elfského města a králové se odebrali do nejvyšší věže v městě.
*****************************
Ulmus stál asi uprostřed průvodu a pozoroval nadšeně, co se děje vepředu, otevírá se brána, začal se divit, a když se průvod začal valit do města, nevycházel z údivu.
Ve městě se ihned ptal po těch, co byli v přední části průvodu, zanedlouho potkal jednoho híronce, co byl vepředu a kolem něj se začal tvořit hlouček híronců, co též nevěděli, co se stalo.
Začal vyprávět: ,,Nó nejdřív se nic nedělo a pak vylez ten bláznivej král a povidá, proč nevyleze ten, co je na trůně teď, po chvili vylezla nějaká fešná holčina a dala mu nějakej dopis, král si ho přečet a začal nadávat, jakože voni vo ničem nevěděj a, že jaký sou blbý a tak, no a pak tam přišel ten novej král a povidá, ať to proberou v jeho pracovně a na důkaz toho, že nám věřej, nás pustili do města."
Ulmus nevěděl, co si má myslet, a tak nedočkavě vyčkával příchod krále.
Po chvíli vzrušeného čekání se otevřely dveře věže a vystoupil z nich usmívající se híronský král.
Byl na schodech a zvolal: ,,Slyšte, slyšte, híroský lide, ze středu Světa, tady elfové jsou našimi přáteli jako dřív, zlý čaroděj se spiknul proti nám..." mezi híronci to vzrušeně zaševelilo, ,,...a elfové nám pomohou ho přemoci, je to nejmocnější čaroděj, který spatřil světlo Světa, všechny národy se proti němu musí spojit, aby dílo, které započal, bylo zničeno!!"
Ulmus si jen povzdechl, půjdeme stejně do války, ale jiné, možná těžší.
Ulmus sice ještě nevěděl, proti komu budou bojovat, a už vůbec netušil, jak těžkou roli v tom bude hrát.