Sen, či skutečnost?

Tohle, co vám teď budu vyprávět, je jen malou částí rozsáhlého řetězce událostí, které vyvrcholily mnohem později a jejichž důsledek se ukázal být větším, než se na první pohled zdálo. Ale začněme od začátku.
Jednoho krásného letního, ovšem poněkud horkého dne, jsem si jako obyčejně dopřával chladivou koupel ve své nádherné mramorové vaně, když tu se najednou ozvalo naléhavé klepání na dveře. Rozvážně jsem vystoupil z koupele, oblékl si župan a otevřel dveře. Za nimi netrpělivě postával můj majordomus a v ruce držel podivnou pestrobarevnou šňůru.
„Co si přeješ, Alberte?“ zeptal jsem se nevrle narušitele mé koupele.
„Pane, já, omlouvám se, ale dole v salonku sedí nějaký muž a tohle mi dal, abych vám to donesl. Prý už budete vědět, říkal.“
Vrhl jsem na něj zuřivý pohled. „Copak jsem ti neříkal, že si nepřeji být rušen?!“
„Já vím, pane, ovšem,“ Albert ztlumil hlas, jako by se bál, že ho někdo zaslechne, „ten muž mi vyhrožoval, že pokud vás nezavolám, dojde si pro vás sám.“
Já už se pomalu stával nepříčetným, ale majordomus mě znovu přerušil: „On, totiž ta zbraň, co měl za pasem, byla velice výmluvná.“
Trochu jsem se zděsil, co zase ten téměř senilní stařec viděl, ale stejně jsem si od něj vzal šňůru a následoval ho o patro níž do přijímacího salonku.
Ta šňůra byla velice jemná a stará práce. A já si najednou uvědomil, co držím v ruce. Po tomhle kuse provázku jsem pátral celý svůj život. A najednou se v mém sídle objeví podivný ozbrojený muž, který mi tuhle cennost pošle beze všeho po mém sluhovi.
Něco se mi na tom silně nezdálo, ovšem přemožen vzrušením z toho objevu, jsem zaplašil obavy a vstoupil. Na křesílku pod oknem seděl vysoký tmavovlasý muž.
„Co si přejete, pane?“ zeptal jsem se škrobeně.
„Nedělejte, že takový znalec jako vy, lorde Remingtone, neví, co drží v ruce,“ jízlivě poznamenal ten muž a pokračoval: „Ale teď k věci. Vy mi pomůžete rozluštit tu šifru a já vám za odměnu dám podíl z pokladu.“
„Kolik?“ zeptal jsem se stále pochybovačně.
„Řekněme třetinu celé sumy.“
Muž se usmál, protože v mých očích jistě viděl chtivost. Ne že bych nebyl bohatý, ale peníze se hodí vždy.
„Pojďte sem prosím na chvíli,“ požádal mne, „potřebuji, abyste se na něco podíval.“
Já v té chvíli vůbec nepomyslel na nebezpečí. Přistoupil jsem ke stolu a sehnul se nad hromadou popsaných svitků. Byly na nich nákresy nějaké lodě a spousta dalších věcí. V tu chvíli mě někdo udeřil zezadu do hlavy. Tma.
S trhnutím jsem se probudil. Po celém těle mě studil pot. Další zlý sen, pomyslel jsem si a přistoupil k oknu. Venku byl krásný letní, ale poněkud horký den. Prošel jsem prvními dveřmi do mramorové koupelny, otočil kohoutkem a nechal do vany proudit chladivou vodu.
Svlékl jsem si propocené šaty a vklouzl do lázně. Chvíli jsem relaxoval, když se ozvalo naléhavé klepání na dveře.