Jimmy Ručka I.

Hluboká noc, i v městě Kondoru vládla téměř naprostá tma, obzvláště v bočních uličkách. Zvuky v noci byly tvořeny hlavně jakýmsi neurčitým šumem, tu se z otevřeného okna ozývalo chrápání, z pár míst bylo slyšet zvuky příprav na nový pracovní den, a například z pekárny se linula vůně čerstvě napečeného pečiva, které kuchtíci připravovali do prodeje. Ale vraťme se k naší boční uličce.
Tam se ozvalo lehké zamňouknutí a z uličky vyběhla vyděšená toulavá kočka. Postava, která kočku vyděsila, se odlepila ze stínu budovy, a vyhoupla se na parapet budovy, zcela jistě ne náhodou patřící největšímu klenotníkovi ve městě. Z parapetu to byl na balkon jen malý kousek. Nocí zašustil plášť, a boty z nejlepší kůže spolehlivě utlumily a ztišily Jimmyho dopad. Klenotník měl na balkonu dveře s tím novým „nedobytným“ typem zámku. Jimmy a pár dalších však velmi rychle naučili jak tento druh zámku zneškodnit. Vytáhl tedy svou sadu šperháků a pustil se do díla. Po pár minutách se ozvalo pěkné cvaknutí a Jimmy se protáhl dovnitř. Konečně začal prohlížet pokoj, ve kterém se octl. Jednalo se, jak ostatně čekal a doufal, o ložnici. Klenotník byl na cestě mimo město, a měl s sebou mít všechny své sluhy i manželku. Jimmy tedy bude mít spoustu času na hledání trezoru. Fámy tvrdily, že je velký a plný zlata a drahokamů, a že ho klenotník má v ložnici, aby mu byl i ve spánku co nejblíže. Jimmy na pověry moc nedal, ale zase, není kouře bez ohně, že, a proto klidně v ložnici začne. Prohledal všechny známé skrýše, začal pod podlahou, ve stole, a když prohlížel zeď za třetím obrazem (tohle moderní umění teď zabíralo spoustu místa ve všech zámožnějších sídlech), objevil se mu na tváři úsměv. Vyvolal ho pohled na šedavou barvu dveří trezoru. Jimmy si spokojeně zamnul ruce, opět vyndal svoji sadu šperháků, a jal se trezor otevírat. Poté, co se mu povedlo dostat se přes zámek, začal dvířka opatrně otevírat. Nečekal u měšťana žádnou past, ale zloděj, který spoléhá na dohady, je většinou mrtvý zloděj. Proto, když se z protější zdi ozvalo cvaknutí, pohotově odskočil od zdi a uhnul. Do místa, kde před chvílí stál, se zabodla silná šipka… Zloděj se došel podívat ke zdi, aby si prohlédl mechanismus. Byl velmi dovedně ukryt, a nebýt toho, že dlouho nebyl používaný, a že byl nepromazaný a dal se zaslechnout, byl by Jimmy asi určitě již přišpendlený ke zdi… „No nic.“ Jimmy se vrátil k trezoru, který však byl dle očekávání prázdný, byla to jen drahá vábnička na krysy…
Jimmy pochopil, že fáma o velkém trezoru a bohatství byla záměrně rozšířena pravděpodobně samotným klenotníkem. „No, ale kde je tedy skutečný trezor, nějaký tady zjevně asi bude?“ Jimmy se po prohledání ložnice, které už měl plné zuby, odebral potichu do dalšího pokoje, pracovny. Postupoval úplně téměř stejně, jen s tím rozdílem, že měl štěstí hned ve skříni u pracovního stolu. Začal se tedy opět zabývat zámkem. Dlouhodobý šramot ale pocuchal jinak hluboký spánek již postaršího lokaje, který s klenotníkem neodjel kvůli nemoci. Když se sluha vzbudil a zaposlouchal se do šramotu v patře, pochopil, že v domě je zjevně nezvaný návštěvník. Vzal sem si na sebe župan, odebral se ven, a venku před domem začal křičet: „POMOC! ZLODĚJ! POOOMOOOC!“ Jimmy, ledva zaslechl tento nelibý zvuk, přestal s pakováním svého vaku klenoty (zámek překonal velice rychle, měl poměrně štěstí) a jal se utíkat. Do ložnice, na balkon, a když se chtěl vrhnout na parapet a k zemi, ulicí se k němu donesly zvuky okovaných bot strážců. Přehodnotil plány, vytáhl se na střechu a chtěl prchnout po této „zlodějské silnici“ ale na chvilku ho ozářil měsíc a jeden ze čtyř strážců, co byli dole u sluhy, ho zahlédl. „Tamhle je, za ním, na střeše!“ Jimmy zaklel a dal se do běhu. Snažil se běžet po odvrácené straně střech, ale jeho hluk byl snadno rozpoznatelný a mísil se se zvukem kroků strážců, již běželi po ulici za ním. Za sebou slyšel, jak se jeden strážce snaží vylézt na střechu a dostihnout ho. Uchopil tedy dvě tašky, a postupně je hodil před sebe. Strážci se pustili stále dál za zvukem tříštěných tašek. Jimmy se pak spustil přes okraj střechy, a počkal, až přeběhne voják, co se snažil vyšplhat na střechu. Ten proběhl o chvíli později, ale Jimmyho si nevšiml. Jeho tvář však ozářil měsíc, a Jimmy ho poznal. Překvapením málem spadl…
Po odeznění kroků strážců, slýchaje pouze křik a hluky pronásledování ve větší dálce, se Jimmy spustil ze střechy, dopadl do jakéhosi dvora, a přes zadní plot se dostal na ulici poblíž hlavní třídy. Nedaleko byl vchod do městských stok, a tam už bude Jimmy v bezpečí. Po dnešku má rozhodně o čem přemýšlet, a bude potřebovat trochu klidu na utřídění myšlenek a zvážení situace. Postava posledního strážce ho vyděsila víc, než by si byl ochoten připustit…
To be continued.