Knocking on the door Deník část druhá

12. listopad 3783

Právě se přesouvám do malé vesnice kousek za Londýnem a musím se přiznat, že mě fascinuje, jak se příroda dokáže rychle vzpamatovat z tak zničující války. Všude okolo rostou stromy, není jich nijak moc, spíš malé ostrůvky života, ale je to nádherný pohled po letech cestování v naprosté poušti. Zpět ale k mojí práci. Jak jsem psal v předchozím zápisku, nějaký šílený šaman zabíjí děti a kolemjdoucí na počkání, a mrtvé oběti používá jako část obřadu plus i jako jídlo, takže další případ kanibalismu. Pochopte, v dnešní době to není nic nenormálního, lidé musí něco jíst, a pokud zvířata vesměs vymřela a jediné, co najdete je hladová zmutovaná zrůda plná radiace, která vás zabije buď to při lovu, nebo na talíři díky extrémní míře té neviditelné potvory, tak nemáte moc na výběr. Ovšem zabíjet děti? To se rozhodně nebere jako přijatelná míra kanibalismu.

Jsem skoro u cíle a prohlížím si okolí kvůli taktice, protože divoši jsou dost nebezpeční ve velkých skupinách. Samostatně jsou prakticky neškodní, ale pokud se jich sejde víc než pět, máte zaděláno na velký problém. Do vesnice se budu muset vplížit ze severní strany, tak abych nebyl po větru, jinak mě okamžitě zabijí. Opět mě přepadá pocit, že mě někdo sleduje a tentokrát to není pocit, ale opravdová situace. Už asi dva kilometry od Londýna se mi na zadek pověsilo černé SUV a velmi okatě stojí vždy na obzoru. Netuším, kdo by to mohl být, nejspíš nějaká mafie, ale bude lepší počkat do večera, abych náhodou nepadl do léčky nějaké zpropadené bandě magorů se samopaly.

Právě jsou dvě hodiny ráno a práce je hotová, našel jsem si chvilku času na napsání pár slov do deníku. Práce byla rychlá a čistá, teda co se provedení týče. Ve stanu, kde byl šaman ubytovaný, čpělo hnijící maso a všude byly pověšené lidské lebky a nějaké kusy masa. Co se týče pánů v černém SUV, zatím se nehnuli z místa a jen doufám, že spí nebo jsem se jim ztratil ve tmě a čekají, až nastartuju. Mezitím co tu sedím, a opět si užívám svůj rituál po zabití své oběti, jsem si prošel pár záznamů o mafiích, které byly přítomné ve Starém Londýně před vypuknutím války a podle všeho byly jen dvě, Yakuza a takzvaní Angličtí jezdci, což bylo něco jako šílený gang násilníků, který čas od času terorizoval okolí Londýna. Podle auta bych ale usuzoval, že se jedná o první variantu. Jen by mě zajímalo, co po mě chtějí, nikdy jsem Japončíka nezabil, a pokud mají pár lidí tady, možná existují i jiná místa, kde ještě lidé stěží přebývají.

Jsem zpět ve svém bytě a to černé SUV stále stojí dole už asi hodinu po mém příjezdu. Jsem si už stoprocentně jistý, že jde o Yakuzu, protože jsem zahlídl jednoho v okýnku auta. Venku zase prší a já zase cítím něčí pohled. Tohle není žádná mafie, je to něco víc, protože člověk nemá šanci se ke mně tak přiblížit, ani jiné zrůdy, které lovím. Mimo to, že v Novém Londýně nic takového nežije, tedy podle toho, co jsem zatím zjistil, ale stoky jsou pořád neprozkoumané, takže je možné, že tam nějaká taková zrůda je, ale nic takového mě rozhodně nepozoruje. Myslím, že se jedná o něco nového, nějaký mutant nebo příslušník nějaké sekty, který má speciální výcvik jinak to není ani možné. Jdu si vyčistit hlavu před další akcí a trochu si užít vzácného volna. Další práce mě čeká v mé domovině, takže pojedu do Prahy. Jen se bojím, co tam najdu, mělo by se jednat o tajnou skupinu lidí, kteří podle všeho převádějí ty zrůdy přes bezpečností kontroly a vpouštějí je do města, takže to bude velká a organizovaná skupina. Mým úkolem bude ji kompletně zlikvidovat, což bude podle všeho velký problém, jestli jich je opravdu tolik.

Sakra, někdo klepe na dveře, jdu rychle otevřít. Snad to bude jen domovnice a ne nějaký zmetek z mafie.