Souboj o duši

Trvalo to dva dny? Dva týdny, měsíce, roky?
Oba poražení leželi příliš blízko vedle sebe a jejich mysli zaplavovala jediná otázka: Co teď?

Zatímco jejich těla stále zůstávala na planině vyššího světa, části jejich vědomí se snesly zpět do světa lidí. Rozbíjeli výlohy drahých obchodů, ničili živé ploty krásných domů ve snaze zabít v sobě ten pocit potupy, ten bezbřehý vztek.
Trvalo to dva dny? Dva týdny, měsíce, roky?
Cesty anděla i démona se na počátku rozdělily, aby se na konci jejich bezcílného bloudění světem lidí mohly sejít. Setkali se na břehu jezera. Dlouhého a širokého s klidnou hladinou zrcadlící oblohu. Příliš poklidné místo. Zpěv ptáků v korunách rozkvetlých stromů nevnímali. Viděli pouze dvojici šťastně zamilovaných lidí sedících na lavičce před nimi.
Konečně našli své svěřence, kteří jim stále unikali.
Na prstech obou mladých lidí se vesele leskly prstýnky.
V ten okamžik se oba dva ochránci duší vzdali této úlohy. Jednou pro vždy. Bylo to tiché a smířené připuštění skutečnosti. A také nevyřčená tichá otázka, jestli to tak není dobře.

Na planině vyššího světa zatím leželi dva poražení. Jejich rány se zdály být opět sceleny, přesto ta nejtěžší a nejhlubší rána v jejich srdci stále krvácela.
Příliš blízko než aby mohli nevnímat jeden druhého. Dívka se ztrácela v ďábelsky krásných očích muže, démon se topil v hloubce očí anděla.
Ten pohyb byl téměř nepatrný, ale přesto stačil k tomu, aby se jejich ruce dotkly.

S řevem se zřítili na zem. Do skutečného světa plného smrtelných tvorů. Dívka ležela na chladných kamenech silnice a nevnímala bolest z pádu. Zaslechla kroky.
Otočila hlavu a spatřila, jak se k ní blíží muž. Došel až k ní. Nakonec to nebyl boj o duše těch smrtelníků. Byl to boj o ně samotné, boj o vlastní existenci, který oba prohráli – démon neodolal půvabům anděla a anděl podlehl svodům démona.
„Stali se z nás… lidé?“ zeptala se nevěřícně dívka.
„Ano. Lidé – se všemi jejich dobrými i špatnými vlastnostmi.“
„Ale… co teď budeme dělat?“
Muž vzal dívku do náruče. Cítil její roztržitý dech.
„Nějak už to spolu zvládneme, andílku.“