Assassins creed - část první

Atair zvedl hlavu. V okruhu patnácti metrů neviděl nikoho ozbrojeného. Seskočil ze střechy a dopadl na ušlapanou hlínu. Před ním byla protáhlá ulice plná lidí, kteří se doslova mačkali na sebe. Altair vykročil, směrem do davu. Zbystřil, když zpozoroval těžce ozbrojeného muže, jak vkračuje do uličky zleva. „Přehlédl jsem ho?“, pomyslis si Altair a sklopil oči. Okamžitě zareagoval a přidal do kroku. Zabočil doprava. Byl v užší uličce a pokračoval přímo dopředu. Opět zahnul za roh a zastavil se. Věděl že zbudil pozornost. Nyní byl pro změnu na liduprázdném místě. Pohlédl směrem z uličky a viděl muže prodírajícího se davem lidí. Altair se nadechl, čekal na příležitost. Podíval se ještě jednou, tentokrát už měl muž tasený meč, vypadal nervózně, jak Altair vypozoroval z rozpoložení těla. Byl přihrbený a vypadal napjatě. Altair lehkým a tichým krokem vykročil. Nyní stál čelem k muži. Ten se na něj díval, celý ustrašený. V Altairovi něco zablesklo. Ten muž vypadal tak ustaraně… Altair se rozběhl, vyskočil na koš s prádlem stojící na kraji uličky a chytl se trámu, který visel nad mužem. Vyskočil, a obratně se chytil rámu střechy. Přidal do běhu a rozběhl se pryč. Muž si oddechl.

„S touhle prací už sakra musím skončit“, řekl a strhl si křižácký symbol z krku.


Altair se rozběhl. Přeskakoval nerovnosti střechy a rychle běžel vpřed. Uviděl před sebou dvoumetrovou mezeru mezi domy. Mohutným skokem ji s lehkostí překonal. Tiše dopadl a rozběhl se dál. Nikde neviděl stráže. Přemýšlel co se právě stalo. Dal milost křižákovi? Trochu zpomalil,

„Vždyť jsem Assassín sakra“, pomyslel si. Zvedl hlavu a asi třicet metrů od něj uviděl stojícího lučištníka. Pak už viděl jen šíp, který mu prosvištěl kolem hlavy. Altair se okamžitě rozběhl.

„Sakra copak jsem ho přehlédl?“

S úžasnou rychlostí běžel směrem k lučištníkovi. Blížil se, lučištník naposledy natáhl. Altairovi z ruky vyklouzla čepel. Ocel se zablýskla na slunci a skončila v lučištníkově hrudi. Seběhlo se to všechno tak rychle. Altair se podíval na své břicho. Z boku mu trčel zabodnutý šíp. Altair ho zlomil a bolestně vzdychl. Ohlédl se a uviděl asi tucet stráží jak vylézá po žebříku za ním. Okamžitě se rozběhl dál. Hbitě přeskakoval mezi střechami téměř v pravidelných intervalech. Ohlédl se a zjistil že akrobatický běh strážím zrovna neprospívá. Jeden idiot očividně nedoskočil… Altair skočil a zachytil se rámu střechy. Spustil se a těsně nad zemí se chytl okeního rámu. Skočil na tvrdou zem. Rozběhl se ulicí, nehledě na procházející lidi, kteří mu ustrašeně uskakovali z cesty. Zaostřil, a uviděl v uličce před sebou pět mužů, každý držící meč. Přidal do kroku, odrazil se od bedny stojící vedle stánku s ovocem, a mohutným skokem překonal zátaras. Stráže se otočily a ti lehčí běželi ne o moc pomaleji než Altair. Najednou mu ale cestu odřízla vysoká stěna. Zastavil se a tasil meč. Nebylo mu vidět do tváře. Stráže se postavily proti němu ve slušné přesile. Altair tasil meč. V boku cítil bodavou bolest.