O stvoření světa

Na počátku bylo Nic. Tohle prosté Nic plulo vesmírem a mělo svá vlastní pravidla na udržení se při síle. A přesně z tohohle Nic vzniklo Něco. Něco, co nebylo vidět ani slyšet. A tohle Něco si začalo žít svým vlastním životem. A protože to Něco čerpalo sílu Ničeho, dokázalo se patřičně ochránit proti té nicotě. A sílilo to a sílilo, až to stvořilo čtyři světelné pruhy, které kolem toho Něčeho poletovaly. I tak to Nic ale novou bytost nespatřilo a dál si to žilo pokojný život. A jak si jistě domyslíte, ty čtyři pruhy byly živly, i když ještě neměly tu svou "podobu", v jaké je známe dnes. První byl stvořen živel Země, který chránil to Něco proti útokům Ničeho. Druhým živlem se stal Vzduch, který mu umožňoval koncentrovat své síly do tvorby dalších živlů. Třetí byla stvořena Voda, aby vyživovala to něco v těžkých dnech v prázdnotě a nakonec se stvořil Oheň jako zkáza pro Nicotu. S pomocí všech čtyř živlů získalo to Něco svou podobu. Vznikl prvotní bůh Mundo.

Mundo ovládal všechny živly a sám sebe proměnil ve hvězdu, která vyhnala všechnu Nicotu kolem sebe. Mundo dlouho plul oblohou proměněn ve hvězdu a vyháněl Nicotu ze všech koutů. Až když i ten poslední zbytek Nicoty zmizel v nenávratnu, proměnil se Mundo zpátky. Stvořil veliký palác, ve kterém žil a vymýšlel, co bude dál. V tom ho náhle napadla myšlenka stvořit z živlů nadané tvory, kteří by s ním žili v paláci. Jenže on byl živly, takže oni museli být z něj. Stvořil nejprve čtyři: Seikatsu, Vilána, Tuuli a Joki. Spolu s nimi stvořil plán na nový svět bez Nicoty.

Nejprve si zavolal Vilána. Jelikož byl Vilán z ohně, nařídil mu, aby vytvořil dostatečné vnitřní teplo pro nové místo. Pro místo, které bude v blízkosti paláce. Vilán tedy stvořil ohnivou kouli a hodil ji z paláce dolů. Po celý rok se koule zvětšovala, až si nakonec Mundo zavolal Seikatsu a řekl: "Musíš kolem ohně udělat pevný obal, který by zabránil úniku a rozšíření ohně dál. Ale musíš to vymyslet tak, aby něco málo unikalo." Mundo se ohně bál, protože byl stvořen k ničení, ale musel mu dát šanci. Seikatsa po čtyři dny nejedla a ani nespala. Nebyla ani v paláci, jen stále kroužila kolem ohně. Pátý den předstoupila před Munda a pravila: "Něco málo již stvořeno je, ale práce je to na další čas. Musíš Zemi nechat růst stejně jako jsi nechal oheň." A další rok rostl zemský obal. Třetí rok si zavolal Joki s Tuulim současně.

"Nevím, kdo z vás dvou je přednější, ale nějak to vymyslete, aby místo bylo bezpečné bez jediné chyby." Joki s Tuulim nechtěla soupeřit o své prvenství, a tak ustoupila. Proměnila se v živel a zpátky už svou formu nikdy nenabyla. Tuuli se mezitím šel projít po novém místě. Tak se mu to zalíbilo, že začal běhat, skákat a dovádět (byl přece jen velmi mladý) a tak se začal po Vanhamaě prohánět první vítr. Celý rok takhle dováděl a vytvářel rarachy. Poté se vrátil do paláce a chtěl říci Joki, ať jde na svou práci. Jenže Joki nenašel. Ta už totiž dávno sešla z paláce a rovnoměrně se rozprostřela po celé zemi. Tam, kde ji bylo potřeba. Všude. Tak vznikla Vanhamaa, v prvním věku.