Připoutána.

Začalo to na rozkvetlé louce plné kvítí u starého rozbitého domu. Všude byly krysy a všude si připadala jako v pasti. Nadzvedla si šaty a rozběhla, když v tom ji zastavil
řetěz na noze. Byla připoutána ke zdi ve starém domě. Krysy se přibližovaly a ona měla minimální šanci opustit tohle místo. Puchýře na nohou ji také dvakrát nepomáhaly.
Nikdy necítila větší bojácnost, než teď. Najednou si vzpomněla na sponku v svojí hlavě. Rozepla ji a snažila se odemknout zámek. Povedlo se. Vydrápala se na nohy
a rozběhla se ke dveřím. Když je otevřela oslepila ji krutá záře.

Probudila se až v cirkusu. Všude někde někdo pobíhal sem tam.
Uviděla Miguela. Rozběhla se za ním. Zapomněla na bolavé kotníky a běžela. Těžko říct, co se během jejího běhu stalo, ale najednou stála sama před sebou.
To, jak viděla ona sama sebe byla zvláštní. Byla tam v bílém, v nose hadičky a narukách zavedené další. Vedle časomíra 00:50. Protřela si oči a obraz zmizel. I když
byl před chvílí živější než kdykoli jindy. Vyčerpaná se sklátila k zemi a usnula. Probudila se až v Buckinghemském paláci.

I když si myslela, že má halucinace a že si tu z ní někdo střílí, měla na sobě honosné šaty a kráčela tou nejkrásnější chodbou jakou kdy viděla. Miliony lustrů s diamanty
ji svítily na cestu. Když scházela ze schodů, zahlédla Miguela s podnosem. ,,Číšník", pomyslela si. Sice věděla, že nemůže mít nikdy nic s někým, kdo není královského
rodu, ale i tak ho musela znovu vidět. Miguel je její nejlepší kamarád už od školky. Když se ale chtěla rozběhnout, nemohla. Jako by ji zdřevěněly nohy.
Stála tam jen tak a koukala jak se ji ztrácí v davu. Poslední co uviděla byla časomíra 00:20.

Silná bolest ji vystřelovala do celého těla. Ležela na poli. Asi rok 1941. Všude vojáci, střelba a ona. Ležela na zemi zraněná. Z hlavy ji vytékala krev a necítila nohy.
Ta prudká bolest. Tu měla i tam. Už ji cítila jednou. Ale.. Co dělá tady? A v tom někdo vystřelil a Leslie zavřela své oči nadobro.

--V tu dobu , nemocnice Nashville--
,,Píp, píp, píp, píp, pííííííííííííííííííííííííííííííííííp...
,,Ona nedýchá, ona nedýchá." Křičela nějaká žena.
,,Zavolejte doktora", volal nějaký muž. Doktor přiběhl a prohlížel si ji. Až po minutě zkoumání jejího bezvládného těla oznámil: ,,Je mi líto.."