Problém v Mimo Realitě

Uplynou čtyři měsíce po tom incidentu, když jsem našel bránu do Mimo Reality. Jsem rád, že už to mám za sebou. Vrátit se tam už nechci. Chci žít normální život. Teď musím hlavně dostudovat, udělat maturitu, najít si práci, pak nějakou tu ženskou a uživit rodinu. No zatím mi je sedmnáct let, ale to uteče. Ten čas utíká rychle, jako kdybych byl pár minut v Mimo Realitě. No asi tušíte dobře. S Mimo Realitou jsem se znovu setkal. Radši nebudu přeskakovat.

Zrovna jsem měl školu. Škoda, že se to nemohlo stát o víkendu. Tak sedím hezky ve třídě a dopisuju si úkol na matematiku. Nesnáším ji. Furt si pamatovat nějaký vzorce. Než zazvoní na hodinu, tak už dopsaný úkol dám na stůl, mezi ostatní úkoly. Po pár minutách vejde do třídy a my se zvedneme ze židlí. Hned klasicky začne vysvětlovat látku stylem: já už to umím. Když píše na tabuli příklad, tak to hned vypočítá bez vysvětlení a my na to koukáme. Nevíme, jak na to přišla. Vždycky si při téhle hodině nepíšu do sešitu, ale kreslím si tam.

Jakmile skončí hodina, tak si vezme svoje věci a odejde. Kouknu se, co máme další hodinu. Vytáhnu rozvrh hodin a zjistím, že máme elektroniku. Ještě lepší. Kouknu se z okna a všimnu si jedné ženské sedící postavy na střeše. Poznám ji hned z dálky. Kdo by jiný měl místo vlasů černé plameny, černý korzet se zlatým obrázkem překřížených dýk, černě spálenou kůži a ohnivé oči. Xaileena. To se mi jen zdá. Ne nemůže. Ona by tam nebyla.

„ Na co tak koukáš překvapeně“ ozve se a já se rychle kouknu. Je to náš učitel na elektroniku.

„Nic. Jen jsem se zamyslel.“ řeknu a kouknu se zpátky. Pořád tam je. To já ji jediný vidím? Asi jo po tom, co jsem našel tu bránu. Doufám, že nic nechce po mě. Chci žít normální život. Nesmím se zabývat Mimo Realitou.

Najednou všichni ztuhnou. Já se koukám, co se to děje. Xaileena umí číst myšlenky její speciální schopnost navíc, jinak musela použít nějaké kouzlo na zmrazení času.

„Nazdar Dragone. Dlouho jsme se neviděli“ ozve se a já se otočím. Na lavici sedí Xaileena.

„Nazdar. Co chceš po mně? Už nepracuji pro vás!“ řeknu přísně a ona se usměje.

„Pracuješ. Od té doby, co jsi našel tu bránu a vešel do ní, ses stal jedním z nás, že jsi změnil minulost, tak pořád se umíš přeměnit se.“ Řekne a já ji chytnu za korzet.

„O čem to mluvíš!?“ řeknu naštvaně.

„Ve vaší Realitě si změnil jen časoví tok, ale v Mimo Realitě ne, takže co jsi udělal, neměl žádný význam pro normální život.“ řekne a já ji pustím. Ne to ne. Schopnost na jedno použití bylo zbytečné. Pořád mám v sobě toho černě spáleného maníka. 

To je jen tady kvůli tomu, že můj pokus o normální život byl zbytečný. Co tu teda chce? Dojdu k oknu a koukám se z něj ven.

„To jsi přišla jen kvůli tomuhle? Nebo máš ještě něco na srdci?“ zeptám se.

„No je tu jeden problém.“ řekne. Já se k ní otočím. Jdu k ní.

„Pokud se týká Mimo Reality, tak mě to nezajímá. Vyřeš si ho sama. Požádej Voileena, aby ti pomohl, ale mě do toho netahej.“ řeknu a odejdu ze třídy.

Jdu po chodbě, ale najednou je přede mnou.

„Dragone. Nevíš, o co tady jde. Navíc je to tvůj průšvih. Vzpomínáš si na Moileenu?“zeptá se a já zatuhnu. To je ten minotaur, kterého jsem zabil, a tím to všechno začalo.

„Co s ní. Snad žije ne?“ řeknu a ona se podívá na mě.

„Nežije. Zabil jsi ji, i když ses sám sebe zadržel před vstoupení do Mimo Reality. Jenže u nás se to nemění. Tak Voileen vytvořil novou Moileenu. „ řekne a já nechápu, co se mi snaží říct.

„Tak jaký je coolva problém? Strážkyně je teda nová, tak jaký je problém?“

„Na ty starý jsi ukázal Akahadě její slabiny. Ty vlastně nevíš o Akahadě. Naše vládkyně chce být vládkyně obou realit. Tak zabila Moileenu a čeká, kdy se splynou Reality.“ řekne a já jen koukám překvapeně. Tak to je teda hustý.

Jsem chvilku zaražený.

„Takže Akahada, chce vládnout Realitě. Vau. Proč do toho teda spadám já? Tu novou jsem nezabil.“ řeknu a ona dá pěstí do břicha.

„Hisanamejci! Kdybys jsi ji neukázal její slabiny, tak by tu novou Moileenu Akahada nezabila! Takže je to na tvůj bič!“ řekne naštvaně. Já si odkašlu. Ta teda dává rány.

„Přeměň se!“ řekne přísně.

„Proč? Stejně nevím, co mám udělat. Porazit ji? Vždyť… počkat to chceš říct, že Moileena byla silnější než vládkyně? To je fakt fail“ řeknu a zase mi dá pěstí do břicha.

„Strážce brány musí být silnější, co by to bylo za strážce, kdyby nedokázal plnit svou funkci, že by každý ho porazil a šel do Reality?“ řekne a já se zamyslím.

„No tak proč jsi tady ty? Když se nikdo nedostane přes strážce brány, tak proč musíš být ty?“ zeptám se a ona se zarazí. Je tu jen asi kvůli Volieenovi. Kdyby se něco podobného stalo, tak aby ho rychle našla a šel by on za Moileenu.

„No…“neví co říct.

„Jsi tady kvůli jen Voileenovi vid? Co když znovu najdeme Voileena a přemluvíme ho, aby už šel dělat strážce brány.“ řeknu a ona se usměje.

„Díky Dragone.“ řekne a dá mi pusu. Cítím zvláštní pocit v břiše. Není to ten pocit, jak ostatní nazývají láska. Začne to pálit a já se rychle se kouknu, co se děje. Nic nevidím.

„Od teď jsme parťáci. Pojď. Přeměň se a jdeme ho najít “ řekne a odejde pryč. Jak se mám sakra přeměnit? To je v háji. To zapomněla, že jsem totální amatér? Asi jo. Co se dá dělat. Musím si vzpomenout, jak to udělala ona. Nic neřekla, jen se najednou přeměnila. Třeba to mam říct v duchu. Tak fajn. Chci být v Mimo Realitní podobě. Najednou vidím, jak se mi tričko proměňuje v prach a kůže začíná být černě spálená. Povedlo se. V ruce se mi objeví moje zbraň – železný bič. Rychle jdu za Xaileenou.  Takový školní rok jsem si vážně nepředstavoval.

Je divné vyjít ven a vidět, jak se nikdo nehýbe. Zajímavé kouzlo, taky ho chci umět. Hezky při písemce zastavit čas a opsat ze sešitu správné odpovědi. To by byli rodiče překvapení, kde se to ve mně vzalo. Určitě by řekli, že jsem konečně zmoudřel a začal se učit. To tak, naučil jsem se výborně podvádět.

„Nemysli na kraviny.“ řekne Xaileena přísně. I tahle mi musí kazit radost? Proč mi to jen dělají?

„Ty nepřestaneš co?“ řekne otráveně. Fajn! Tak začnu myslet, jaký jsem borec.

„Hisanamejci.“ řekne a já se zarazím. Co to vlastně znamená?

„U vás to znamená: Idiot“ řekne a usměje se. Jak milé. Kde teda toho Voileena. V Litomyšli nebude. Stejný úkryt je trapný.

„Dragone? Zapomněl jsi snad, že já Voileena vždycky najdu? Proto jsme parťáci. Ty něco pokazíš a já ti v tom pomáhám.“ řekne.

„Fajn a kde teda je?“ zeptám se a ona se zastaví. Vytáhne mapu a ukáže na ní. Kouknu se a je zrovna v Praze. Od Holic to je takových 120 Km.

„Praha jo? Máš nějaký odvoz tam? Když jsi zastavila čas, tak nejedou autobusy a vlaky.“ řeknu a ona pak na něco ukáže. Kouknu se a ukazuje na auto.

„Děláš si srandu? To neznáš nějaký teleportovací kouzlo?“ zeptám se a ona se usměje.

„Hele Dragone. Neumím, to umí jen jeden z nás.“ řekne naštvaně.

„Ok, ok nerozčiluj se. Umí to někdo? Nebo se o to můžu pokusit?“ zeptám se nejistě.

„Pokud si dobře pamatuju, tak ne.“ řekne a já zavřu oči. Představuju si, že jsme na Václavském náměstí. Mám pocit, že jsem někde jinde. Otevřu oči a nic. Jsem pořád v Holicích.

„Tak to neumím, takže musíme teda autem.“ řeknu a jdeme na náměstí. Koukám se na auta. Pak dojdu k bavoráku M3. Otevřu dveře a zkontroluju nádrž. Je plná paráda. Vyhodím naštěstí jen řidiče. Kouknu se na doklady a opíšu si adresu.

„Tak Xaileeno nastup.“ řeknu a ona nasedne do auta.

„Umíš to řídit?“ zeptá se.

„Ano umím částečně. Naštěstí, že je zastavený čas.“ řeknu a nastartuju. Vyjedeme a já se opatrně musím uhýbat autům, kteří stojí. Paráda tohle to. Kdyby jel semnou učitel na autoškolu, ten by se zcvoknul.  Teď se aspoň pořádně projedu.

Dojedeme do Prahy. Zajímavé, když tak ve velkém městě se nikdo nepohybuje. Uprostřed silnice stojí nějaký chlap, který je středě vysoký. Má krátké rezavé vlasy a strniště.

„Zastav! To je Voileen“ zakřičí a já dupnu na brzdu. Voileen se usměje a jde k nám.

„Nazdar. Dlouho jsme se neviděli.“ řekne. „To teda Voileene. Asi víš, proč jsme tady.“ řekne Xaileena.

„Ano vím, kvůli Akahadě a abych se vrátil do Mimo Reality. Na to hned zapomeňte. Už jsem minule řekl, že ať tam jde tenhle hisanamejc.“ řekne a já prudce otevřu dveře. Svalí se na zem, ale rychle se zvedne.

„Jak se jmenuješ, amatére?“ zeptá se.

„Jsem Dragon.“ Odpovím mu.

„Tak Dragon. Pěkně jsi nám zavařil, co s tím uděláš?“

„Porazím Akahadu.“ řeknu a začne se smát.

„Hisanamejci. Ty nevíš, když ji zabiješ nebo jen zraníš, tak se staneš vládcem ty?“ řekne a já ztuhnu.

„Tak mě zbývá ta druhá možnost. Donutit tě, aby ses vrátil.“ řeknu a on se přemění. Vypadá stejně jako já, jen má na břiše zlaté tetování meče.

„Tak pojď!“ zařve a já vystoupím z auta. Xaileena se bojí, abych ho nezabil. Vytáhnu železný bič a on svůj meč. Rozeběhne se a já točím s bičem nad sebou. Jakmile je u mě, tak švihnu s bičem přímo na něj. On uskočí. Zatraceně, kdyby ten hrot biče změnil směr přímo na něj. Rychle přitáhnu bič k sobě a odblokuju útok Voileena.

„Nemá to cenu. Prohraješ.“ řekne a kopne mě do kolena. Pokrčím se. Zatraceně, to mě takhle rychle odrovná? Nesmím to vzdát. Musím napravit to, co jsem zvoral.  Uskočím stranou a on mečem spadne na zem. Rychle se zvedne a kouká se na mě.

Rychle švihnu bičem a on nastaví meč do bloku, jenže se čepele omotají kolem jeho meče. Vytrhnu mu ho z ruky.

„Fíha to není špatné. Umíš svoji zbraň částečně ovládat. Tak ti pomůžu s tím, že tě trochu vytrénuju.“ řekne a já jsem v šoku.

„Ty mě naučíš víc?“ zeptám se.

„Ano. Pojďte.“ řekne, vezme se meč a jde pryč. Já s Xaileenou jdeme za ním.

Dojdeme do nějaké tělocvičny. Xaileena se posadí a já Voileen se zastaví.

„Takže Dragone. Naučím tě pár triků. Zkusíme čepelové tornádo. Roztoč se bičem.“ řekne a já se začnu točit na místě. Čepele jsou kolem mě. Cítím, že se točím rychle.

„HERTOMIUS!“ ozve se a já pak jen vidím kolem sebe oranžově.

„Co to?“

„Když někdo na tebe pošle oheň nebo je kolem tebe, tak tohle použiješ, čepele oheň si nechají a když pak švihneš, tak oheň poletí na ně. Taky se to dá použít přímo na protivníka.“ řekne a já švihnu. Oheň se naštěstí Voileen pohltí.

„To ti jde. Nebudeš takový hisanamejc, jak jsem si myslel.“ Řekne a já ho omotám. Hrot biče mu míří na krk.

„Neříkej mi tak. Jinak tomuhle říkám hadí svinutí.“ řeknu a kouknu se na něj naštvaně.

„Hadí svinutí?“ diví se. Pak ho čepele začnou víc přitahovat, že se pomalu dusí. Nemůže ani mluvit. Xaileena se mě snaží zastavit. Pustím Voileena a on popadne dech. Zvedne se a koukne se na mě. Pak nahodí překvapiví výraz.

„Aha už vím. Ty ještě toho zažiješ.“ řekne a zatuhnu. Co tím sakra myslí? Xaileena ho okřikne. Co to má znamenat. Budu dělat to, co dělám vždycky.

„No něco máte semnou plánu jak to vypadá, ale nejdřív zastavíme Akahadu.“ dořeknu to a najednou se země vynoří. Takový zákon schválnosti.

„Dragoneeeeee!“zařve. Jo a jako vždycky to musím být já. To je fakt pech na houpacího koníka. Xaileena s Voileenem si připraví zbraně.  Ona si jich nevšímá. Jde jen po mně. Proč po mně? Co jsem jí udělal?

„Dragone utíkej! Pokusíme se ji zdržet.“ zařve Voileen a já ho poslechnu. Uteču z tělocvičny a běžím pryč. Kam se mám jen schovat. Ta mrcha si mě stejně najde. Jen by mě zajímalo, proč jde po mně. No počkat. Moileena zaútočila na mně bezdůvodně. Jako by tušila, že ji zabiju a chtěla se tomu vyhnout. Akahada taky tomu nechce dopustit. Zatraceně oni mají, co věští budoucnost? To chcu taky.  Musím se jí postavit, ale beze zbraně, ať se nestanu vládcem.

Vrátím se zpátky do tělocvičny, kde Xaileena s Voileenem bojují s Akahadou. Nemají radost, že jsem se vrátil.

„Dragone ty hisanamejci! Řekl jsem, ať utečeš!“ zařve Voileen.

„Akahado. Co jsi viděla v té vaší věci, která vám ukazuje budoucnost?“ zeptám se a všichni ztuhnou.

„Ty jsi mu řekla o kouli osudu?“ zeptá se Voileen Xaileeny.

„Ne.“ Odpoví mu.

Akahada se otočí ke mně a zařve. Jo umí řvát, ale odpověď neuspokojivá. Pak na mě ukáže prstem.

„Ty! Ty mě zabiješ! Tomu zabráním! Takový julda mě nezastaví!“ zařve Akahada.

„Xaileeno, co znamená julda?“zeptám se.

„Amatér.“ řekne a já se usměju. Julda. Zajímavý název. Můžeš mi tu věc ukázat?“ zeptám se Akahady, ale ta radši udeří pěstí na mě. Naštěstí, že uskočím do strany v čas. Ta mě fakt chce zabít.

„Akahado, když přestaneš útočit, tak tě nezabiju.“ řeknu a ona se začne smát.

„Osudu se nevyhneš. To neznáš?“ řekne a já zapřemýšlím.

„Tak ty taky ne.“řeknu, ale stejně pořád na mě útočí. Asi pořád chce ovládnout obě dvě reality. Jde pevně za svým cílem. To je hezké, ale moje zabití by mohla vynechat.

Pořád se vyhýbám jejím pěstem, že už zničila celou tělocvičnu. Začínám být unavený. Akahada má ještě páru na mě útočit.

„Hodilo by se nějaké kouzlo, které by mi pomohlo.“ Zařvu a Akahada mě udeří pěstí a já odlítnu do protější budovy. Prolítnu oknem a ležím na chodbě.

„Ne!“ zařve Xaileena.

„Je po něm. Víš, že moje údery nikdo nepřežije. Jsem první, komu se podařilo odvrátit svůj osud.“ raduje se Akahada. Pak se zarazí, když slyší někoho se smát. Xaileena se koukne na budovu a vidí postavu u rozbitého okna.

„Neodvrátila jsi Akahado, ale on je první, kdo přežil tvůj úder.“ řekne Voileen.

„To není možný! Nikdo je nepřežije! Ani tenhle julda ne!“ zařve a rozeběhne se proti té budově. Udeří pěstí a skoro celá budova se rozpadne.

„To už ti snad stačilo!“ zařve Akahada. Pak se zarazí ,otočí hlavu doleva a vidí na svém rameni mě.

„Muahahahahahahahahahaha. Hloupá Akahado. Dragon ti zapomněl říct, že má bratra, který je horší než on. On tě nezabije, ale já jo.“ Řeknu a Akahada nechápe.

„Jsi rychlejší, ale to ti nebude stačit!“ zařve a pokusí se mě chytit, ale já uskočím dolů.

„Co to s Dragonem je?“ řekne Voileen.

„Je jinačí. Jeho energie se změnila.“ řekne Xaileena.

Akahada dupne, ale to se objevím na její hlavě.

„Vzdej to, mě nechytneš.“ řeknu a zase skočím dolů. Musím udělat to, co by Dragon neudělal. Stanu se strážcem brány.

„Xaileeno, Voileene chraňte mě. Stanu se strážcem. Xaileena s Voileenem jsou v šoku, ale nakonec jdou mě chránit. Říznu se do ruky čepelí od biče a pak tu ruku položím na zem.

„Já Dragon si uděluju slib, že se stanu strážcem…“nedořeknu to, jelikož mě Voileen odhodí pryč.

„Co blbneš!?“zařvu na něho.

„Udělám to já. Na něco jsem si vzpomněl.“ řekne a udělá to samí, co já. Rychle popadnu bič. Chráním ho s Xaileenou před Akahadou.

„Mě nezastavíte! Jsem mocná!“ řve.

„Já Voileen si uděluju slib, že se stanu strážcem brány a budu ním až do smrti. HESEIKARTOS!“ zařve Voileen a pak se zvětší. Je stejně velký jako Akahada.

„Pojď Dragone. Už je to jen na něm.“ řekne Xaileena a já přikývnu. Voileen se rozmáchne s mečem. „GADAURITUS!“ zařve Voileen a Akahadu  omotají temná vlákna. Xaileena rychle jde za Akahadou a když je pod ní, tak položí ruku na zem a zařve: „BRAKOSIMUS!“

Pod Akahadou se objeví brána do Mimo Reality, která se otevře a pomalu padá dolů.

„Ne! Ne! Nemůžu být poražená!“ zařve a zmizí. Brána se zavře a taky zmizí. Voileen párkrát otočí svým mečem a budovy jsou zase v normálním stavu.

„Díky Dragone. Nemysli si, že je konec. Tvůj osud si to na tebe hodně připravil.“ řekne Voileen a zmizí. Pak ke mně přijde Xaileena.

„Vedl sis dobře.“ Řekne a je taky pryč. Voileen říkal, že není konec. Super, takže tuhle tu podobu ještě uvidím. Co se dá dělat. Musím se s tím smířit. Proměním se zpátky do své normální podoby. Čas začne plynout. Lidé jdou normálně. Nevědí, co se tu před chvilkou událo. Nevědí, že jsem jim zachránil krky, ale to je jedno. Nemusí všechno vědět. Budu rád, když přežiju.

KONEC