Sen?

Milý deníčku..
Zdál se mi sen. Zcela určitě to sen byl. Nikdy jsem ale nic podobného nezažila. Něco na mě koukalo, ale nevím, co to bylo. Zcela určitě můžu vyloučit kluka mých snů. Tohle bylo... já nevím.
Toho něčeho rudé oči mě propalovaly skrz na skrz. Ten pohled. Nikdy nezapomenu na pohled lačnosti, který vzbuzoval. Bylo těžké uniknout jeho pohledu a ještě těžší koukat se mu do očí. Bylo něco mezi nebem a zemí. A to tohle určitě bylo. Už nechci přemýšlet nad tímhle. Byl to jen obyčejný, hloupý sen...



Zdál se mi sen. Zcela jasný. Nikdy jsem nic podobného nezažil. Byla to dívka. Nemoh jsem uvěřit v její krásu a půvab, který vzbuzovala. Láska na první pohled? Ale ne. Byl to jen sen. Nikdy nemohu uvidět někoho jako je ona. I kdyby.. Ona by stejně kolem mne jen prošla a nechala by mě tam stát. Zrůdy jako já by si snad jen všimnul opravdový zoufalec.
Nezapomenu na jeji blankytně modré oči, které se leskly na slunci. Byl to sice jen hloupý sen, ale ji si pamatovat budu. Navžy.


Milý deníčku, musím dokončit zápis..
A pak se to stalo! Poznala jsem, že mě někdo přímo propaluje pohledem a když jsem se otočila. Byl to on. Nebo spíš to něco ze snu. Nevnímala jsem ani to jak vypadal, jen ty oči. Koukal na mě a já na něj. Přesně jako ve snu. Nespouštěl ze mě oči a já ostatně z něj také ne, i když by bylo tak jednodché přerušit tenhle oční kontakt. A zároveň ta nejtěžší věc na světě.
Topila jsem se v jeho očích. Byly tak zářivé. Tajemné. Podmanivé.. Musela jsem ho poznat. Za cokoli na světě. I kdyby mě to mělo stát život..



Byla to ona! Stála tam a jen tak se na mě dívala, i přes to všechno jak jsem vypadal. Koukala na mne a já na ni. Potřeboval jsem ji říct, že jsem to já, to, podle ní ,,něco” ze snu, a co k ní cítím.
Oh, pozdě. Měl jsem to udělat dřív, než mě přejelo auto a tahle vzpomínka ve mně utkvěla..