Protože on chtěl (24. kapitola)

„Půjdu se podívat na Nicka, možná radši počkej tady,“ prohlásil a namířil ke dveřím.
„Jo…dobře.“
Dveře se zaklaply a v pokoji bylo nepříjemné ticho. Teda jen do chvíle, než znovu otevřel dveře…
„Jooo…a jen tak mimochodem… Alex s Gabrielem tě přestěhovali ke mně, takže věci máš támhle,“ ukázal na větší skříň v rohu.
„Ale, ale…ale když,“ snažila jsem se vymyslet něco inteligentního, ale nenechal mě domluvit.
„Neodmlouvej…něco se ti nezdá?“
„Mno…já nevím….“
„Tak vidíš,“ podíval se tak šibalsky, jak jen uměl, „stejně… jestli ti vadí to, co Mia řekla…tak nemusí, věděl jsem to dávno, jen mi bylo blbý říkat ti to, páč je to docela nefér… a pokud se bojíš spát se mnou v jedný posteli tak prosím, země je volná…ale myslím že to vzhledem k posledním dnům nebude potřeba…ještě něco?“
„Ne,“ odsekla jsem.
„Tak vidíš,“ usmál se a zmizel.
Tak strašně mě štval… štvalo mě to, že věděl že přesně na tomhle ujíždím. Nikdy jsem neměla ráda kluky, kteří byli přehnaně hodní. Milovala jsem ten adrenalin… tu energii, která z něj vyzařovala… Sakra! Byla jsem v tom až po uši a potřebovala jsem ven… Nechci aby mu to tak snadno všechno prošlo. Fajn proč né…vyhlídnu si holku, která by odpovídala mímu vkusu…pak se jí narvu do hlavy…zjistím, co chce a je to!!! Mno proč né?
Potřebovala jsem se hodně rychle uklidnit. Vyhrabala jsem ze skříně nějaký věci na spaní, zhasnula a zaplula do koupelny… Snažila jsem se to co nejvíc urychlit, abych byla vykoupaná rychleji, než se vrátí…měla jsem v plánu sehrát, že spím…vážně jsem neměla náladu s ním něco řešit…
Zdá se, že to vyšlo. Pomalu jsem kráčela k posteli a snažila se v té tmě o nic nenakopnout.
Někdo mě najednou chytil jednou rukou kolem pasu. Pokusila jsem se otočit, ale měl moc velkou sílu. Cítila jsem, jak mi teplý dech dopadá na krk. Ani trošku se mi to nelíbilo. Znovu jsem se pokusila dostat se z jeho spárů…
„Nech toho,“ prohlásil se zlým úsměvem v hlase. Teď bylo jasný, kdo to je.
„Pusť mě Same! Tohle není vtipný, chci spát,“ rozčilovala jsem se v domnění, že je to jen hloupá hra…
„Mmmm…proč bych to dělal,“ zašeptal a druhou rukou mi odhrnul vlasy z krku.
Cítila jsem, jak se mi klepou nohy. Zkoušela jsem se mu znovu a znovu vyvléct, ale neměla jsem nejmenší šanci.“
„Ale notak, víš že to máš marný… jenom to prodlužuješ…“
„Nedělej to…prosím…“
„Nech toho…. Zbytečně vyšiluješ,“ špitl už téměř neslyšitelně.
Cítila jsem, jak se jeho rty dotkly kůže. Jak otevíral čelist, přejel mi zuby po krku. Uvnitř mě se přel strach a vzrušení. Když se zuby zastavily přejel mi mráz po zádech. Už jsem se ani nepokoušela bránit… jen tiše vrčel. Zuby začaly tlačit na krk víc a víc. Zbývala už jen chvilička, aby prokously kůži…
Najednou přestal.
„Ty si si vážně myslela že to udělám?“ Smál se šíleně.
„Co..cože?“ Koktala jsem zmateně.
Pořád se smál.
„Ty blbče!“ Nadávala jsem. Párkrát sem do něj praštila, ale bylo to k ničemu. Pořád se lámal smíchy.
„Jen jsem chtěl vědět, co to s tebou udělá,“ utlumil svůj smích a políbil mě…