Protože on chtěl 37. kapitola

Probudila jsem se ve známem pokoji, známé posteli, ale né vedle někoho, koho bych tam čekala. Pochrupkával tam totiž stále nehybný, k posteli připoutaný Alex. Docela to ve mně v prvním okamžiku hrklo, ale uklidnila jsem se, když jsem spatřila Sama spícího v křesle. Vážně mě zajímalo, proč tam byl svázaný jak ten největší trestanec, ale nehodlala jsem kuli tomu Sama budit a tak jsem zamířila rovnou do koupelny. Nedošlo mi ale, koho tam najdu. Seděla tam v trošku nepohodlnější pozici než Alex. Stejně jako on spoutaná, jen s rozdílem, že ona ke žbrdlinám topení. Taky ale nevypadala, že by se jí od té doby, co sem jí viděla naposledy nějak ulevilo. S jistotou, že jí jen tak něco nevzbudí sem pustila vodu a opláchla si obličej. Přemýšlela jsem nad tím, že bych jí mohla ošetřit, ještě než se milost pán probudí, ale usoudila jsem, že by to asi nebyl nejlepší nápad.
„Pusť mě prosím,“ zašeptala najednou tak potichu, že jsem mohla dělat, že jí vůbec neslyším. Otočila jsem se a jakoby nic opustila koupelnu.
„Notak…potřebuju další dávku,“ zasýpala, když jsem zabouchávala dveře.
„No vidíš to, a já bych čekal, že tě ukecá,“ prohodil s úsměvem na rtech.
„Ukecala by, kdybych tam zůstala,“ zaplula jsem do křesla místo něj. On jen párkrát zaklepal s Alexem, který stále nejevil žádné známky toho, že by se měl probrat.
„Nevypadá, že by se měl probudit… Tak ten čas strávíme s ní. Musíme jí vyměnit oblečení a dostat z ní tu krev. Alex se snad pak postará o ten zbytek.“
„Seš si jistej, že se nechá?“ Zapochybovala jsem.
„O to se zase postarám já, v rámci tréninku,“ ušklíbl se spokojeně.
„Nepříjdeš si v tom už dost dobrej?“
„Chci to jenom zkusit…“
„Netvrdil si mi ještě večer, že přesně to nechceš?“
„Ona je něco jinýho, navíc nemá sílu vzdorovat,“ mrk a zamířil do koupelny. Ona už byla o něco probuzenější než předtím. Snažila se vymanit z provazů a hned jak někoho uviděla spustila hysterák. On se ale nehodlal nervovat.
„Přines mi prosím ode mě ze skříně ňáký triko a mikinu,“ houkl na mě ještě. Pak se na ní dlouze zadíval a když se uklidnila zatáhl za provaz a rozvázal ji. Poslušně ze sebe sundala zakrvácené triko. Ani jeden neuhly pohledem.
„Super dík,“ prohodil, když jsem mu podávala věci aniž by narušil spojení,“ ještě namoč tu žínku na vaně a podej mi jí prosím,“
Normálně bych přitakala, nebo tak něco, ale nechtěla jsem ho nějak rozptylovat. Oči měl zase kompletně zalité krví a konečku prstů se mu začínaly klepat. Rychle jsem z ní otřela krev, naštěstí byla většina na oblečení, takže to netrvalo dlouho. Na krku měla jen světlounkou jizvičku, které by si bez zkoumání nikdo nevšiml. Nechal jí obléknout triko s mikinou a pak jí zase přivázal. Pomalu povoloval, nejspíš jenom proto, aby sám sobě dokázal, že to ještě zvládne, ale bylo vidět že mu zbývají poslední síly.
„Nech už toho,“ přitáhla jsem ho k sobě. Jen se mi sesunul do klína, těžce oddychoval.
„V pohodě?“ Špitla jsem vyděšeně.
Jen přikývl. Prsty se mu pořád klepaly a nezdálo se, že by to ustávalo. Neměla jsem ale sílu, abych ho odtamtud odtáhla. Pomalu se mu začaly pročišťoval oči a uklidňovat dech, pořád ale nevypadal na to, že by to měl pod kontrolou. Holčina jenom seděla těsně nalepená na topení a vyděšeně pozorovala, co se děje.
„Jenom jednu dávku,“ zašeptala, když jsem se na ní zadívala.
Jen jsem protočila panenky.
„Nic nedostaneš,“ zasyčel nepříjemně,“ už takhle je s tebou dost problémů,“ prohlásil, pomalu se zvedl a odkráčel do pokoje. V hlavě mi jen zaznělo tiché děkuju.
„Proč si to sakra neutnul dřív?!?“ Následovala jsem ho.
„Jen jsem to zkoušel,“ prohlásil až nepřirozeně spokojeně.
„Sakra málem jsi se tam složil!“ Vyjela jsem na něj.
„Jenom málem, nevyšiluj,“ pousmál se cvrnkl mě do nosu. Věděl, jak moc to nenávidím.
„Ale co kdyby jo?!? Co kdyby si se složil dřív, než bylo třeba? Co bych tu sní asi pak sama dělala?!?“ Vyváděla jsem dál.
Naštěstí pro něj se ale během mého výstupu probudil Alex. Trhl sebou, chtěl si sednout, ale provazy ho stáhli zpátky.
„Sakra Same pusť mě,“ Ječel nepříčetně.
„Mmm…Ne,“ vychutnával si ho.
„Je mi zle… co se stalo?“ Rozhlížel se kolem sebe roztěkaně.
„Nic si nepamatuješ?“ Nechápal.
„Ne! Vim že tam akorát byla ta holka… a pak že jsem ti volal… Sakra! Potřebuju to! Nevím co, ale potřebuju, tak mě zatraceně pusť!“ Vztekal se tak, jak bych to nikdy nečekala.
„Uklidni se,“ promluvil vyrovnaně, „bude to v pohodě…přejde to jasný?“
„Co přejde?!? Jak to můžeš vědět?!? Sakra co se to děje?“ Sykl bezmocně. Jestli na tom ta holka byla zle, tak nevím, jak na tom byl on. Ona věděla co chce. On by nejspíš nejdřív vyvraždil všechny kolem sebe jen aby zjistil, že krev není to co potřebuje.
„Ta holka byla fetka… podle toho co předváděla docela dost závislá. Jenom musíš vydržet až se ti její krev dostane z těla a bude to dobrý, věř mi,“ uklidňoval ho.
„Tak mi něco sežeň, jenom ať už to přestane!!!“ Ječel na něj bez ohledu na to, jak k němu přistupoval.
„Nech toho sakra!“ Neudržel se a chytl ho pod krkem. „Jestli tady budeš takhle řvát, tak sem vlítne Gabriel a budeš mít neuvěřitelnej průšvih! Tak mě neštvi!“
„Jenže tohle nejde vydržet,“ utlumil trochu svůj řev.
„Zvládneš to,“ ujistil ho a hodil po mě povzbudivým pohledem. Pohledem, kterým mě přesvědčil, že to nejhorší, už je za náma…