Soud

V síni se rozléhal hluk všech přihlížejících. Tato slova ovlivnila celé dění.
"Kdo jste, že o něčem takovém chcete rozhodovat?!" Rozhořčil se řečnící tučňák, "Nejste Bůh, nejste nám jakkoliv nadřazený."
"Víte... nechci jakkoliv urážet kohokoliv v této místnosti.. ale jsem." Odpověděl člověk. To už zvířata v sále nevydržela. Slon zařval mocně a hlasitě, až se stěny již tak dost chatrné konstrukce otřásly a na chvíli vypadaly, že se sesypou, jakoby už nechtěly dál podporovat toto dění. Tučňák, do té doby klidně chodící tam a zpátky před stolem soudce, zděšeně praštil křídly a vypískl. Ten člověk je snad blázen.
"Tedy, neříkám, že jsem Bůh, ale že vám jaksi... stále jsem nadřazený." Pokusil se muž umírnit pobouření kolem sebe, ale moc se mu to nepovedlo.
"Ticho v soudní síni!" Zařval lev za samozvanou soudní stolicí. Jelikož neměl kladívko, které viděl ve filmech, vzal si aspoň z nějaké dílny kladivo na hřebíky. Tamto si pořídí časem. Zvěř se okamžitě uklidnila. Slovo lva je jim svaté. Pročetli všechny lidské encyklopedie a všude se píše, že je to král.
"Pokračujte prosím, pane Tuxi."
"Ano... tedy... ano..." Tučňák si urovnal kravatu. Podle lidských obrázků si všichni představují tučňáky s motýlky, ale on se s tím nikdy nesmířil. Kravata je kravata, "Dobrá... pane Poule, mohl byste prosím vysvětlit, co přesně jste myslel tím, že nám jste nadřazený?" Richard Poul se nadechl. Teď přišla osudová chvíle pro něj. Musí si stát za svou věcí. Jde o osud celého lidstva, sakra práce.
"Vážené zvířectvo," začal svou řeč. Nesmí je jakkoliv podráždit. Soudy sice okopírovali od lidí, ale... no, řekněme, že když celý život někteří z nich žili v klecích v Zoo, tak se jim vězení nezdá jako dostatečně velký trest. Tady se hraje na život a na smrt, mírné tresty jsou u tohoto dvora zvácné, "nechci působit jako někdo, kdo se snaží lidstvo nadřazovat nad jiné, stejně vyspělé národy a pronárody. Ale musíte si uvědomit už jednu skutečnost - nebýt nás, teď byste žádné soudy neprováděli. Proháněli byste se po lesích a lovili jeden druhého. To my vám dodali uvažování na tak vysoké úrovni, jako donedávna nebylo možné nalézt jinde než u člověka."
"Omylem, ty odpornej dvounožče!" Zakřičel medvěd z davu diváků.
“Prosím vás, abyste se neuchylovali k nohosismu!” Ozval se lev.
"Ano, byl to omyl.” Pokračoval Richard, “Jeden pokus, který se vymkl kontrole, to už všichni víme. Ale co na tom záleží? Stalo se. Co se stalo, odestáti se nedá a nakonec - vy jste na tom vydělali nejvíc, ne?"
"Nu dobrá." Pokračoval pan Tux. Tux... to jméno si vybral sám. Když se poprvé probudil s tímto... vědomím, otevřel dveře a vylezl ven, ven ze Zoo. Procházel se po ulicích, lidé se ho občas lekli, občas se smáli, ale nikoho nenapadlo ho chytit. Když došel až k nějaké velké budově, zamířil do ní, protože ho zaujala. Šel dolů do sklepa. Tam se dostal mezi počítače. V té době nevěděl, co to takový počítač je, ale hrozně ho to fascinovalo. A pak na jednom uviděl portrét nádherného tučňáka.
"Kdo to je?" Zeptal se muže, sedícího u toho podivného, hranatého stroje. Muž neodvrátil zrak od obrazovky, dál si tam hrál s tlačítky a hračkou na provázku.
"Kdo je kdo?"
"Ten tučňák na vaší krabici." Muž se poprvé odvrátil od obrazovky a zahleděl se vedle sebe. Když tam nikdo nebyl, podíval se dolů a všiml si tučňáka, zasněně hledícího na jeho počítač. Trochu se podivil, ale hned se zase uklidnil. Nejspíš si tady z něj někdo dělá dobrej den. Vzali sem tučňáka z bazénu a támhle za rohem se určitě schovává Michal a předstírá, že to mluví ten tučňák.
"To je Tux, maskot Linuxu." Odpověděl hrdě a co nejklidněji programátor. Tenhle fór vám neprojde.
"Tux..." Pronesl užasle tučňák. A muž si všiml, že to zvíře otevírá zobák.
"Co to sakra..."
"Díky, pane, díky. Tux... pěkné jméno... pěkné..." Otočil se a odkolébal se ven z místnosti.

"Ano, skutečně jsme na tom vydělali, ale proč vlastně? Kvůli Vám, kvůli lidem. Než jsme byli na stejné úrovni inteligence jako vy, chytali jste nás a zavírali do klecí, slečny a paní krávy jste honili po pastvinách a brali jim jejich mléko. A hlavně... hlavně.." Odmlčel se. Tohle je hlavní bod, tak proč to nenapnout. "Zabíjeli jste nás. Krmili jste se námi, jako bychom nebyli vhodní k ničemu jinému než k potravě."
"Ano, ale proto, že jste byli pod námi v potravním řetězci." Obhajoval se Richard. "Stejně jako lev chytí a zabije antilopu, jako kočka chytá myši..." Myška se dotčeně podívala na kočku vedle sebe. Ta provinile sklopila oči, "tak i lidé zabíjeli a jedli zvěř. Byla to vždy naše přirozenost, i v dobách, kdy jsme byli zvěří, stejně jako donedávna vy."
"Ale již zvěří nejste?"
"Ne, již pár tisíc let ne."
"A proto jste nám nadřazení?"
"Nu ano. My jsme si prošli dlouhým a namáhavým vývojem a..."
"Vy osobně, pane Poule?"
"Ne, myslím lidskou rasu. Vy jste oproti tomu prostě jedno ráno vstali s inteligencí srovnatelnou s naší. Díky nám. Jste nám zavázáni."
"Ano, ale podle důkazného materiálu 53A..."
"Ne, proboha, nevytahujte zase do dývídýčko..."
"Klid, pane Poule!" Okřikl ho soudce lev. "Nebo vám budu muset udělit pokutu za pohrdání soudem."
"Promiňte pane..." Povzdechl si Richard. Jak měl kdysi ten film rád... a teď dost možná bude znamenat jeho smrt.
"Podle filmového materiálu... dokumentu jménem 2001: Vesmírná odyssea, jste vy sami byli ovlivněni jinou civilizací, která Vám pomohla k dosáhnutí inteligence."
"To není dokument! To je sci-fi film!"
"Ano?" Zasmál se Tux. Dostává Poula na lopatky, cítí to. Porota je jeho. "Sci-fi film, který se odehrává v budoucnosti... před skoro dvaceti lety? Vážně, pane Poule?"
"Byl natočený v době, kdy to budoucnost byla... Je to podle knihy, která byla napsána... ani nevím, kdy." Povzdechl si Poul. Vesmírnou odysseu viděla zvířata skoro hned po procitnutí do vědomí. Vzhledem k tomu, že pro ně svět před tím neznamenal dnes skoro nic, těžko si dokázala představit, že si někdo před padesáti lety představoval budoucnost, která je dnes přítomností. A tak, narozdíl od ostatních filmů, se nikdy nesmířila s tím, že se nejedná o dokument jako třeba Apollo 13. Kdyby aspoň byla ochotna uvědomit si, že s mimozemskou civilizací lidé nikdy kontakt nenavázali, ale... vysvětlete to tučňákovi.
"Dobrá, jak chcete, pane Poule. Pojďme ale dál. Ve své výpovědi tvrdíte, že další důvod, proč byste nám měl být nadřazený, je skutečnost, že naše civilizace je plně založena na té vaší."
"Ano... ano." Richard se pokoušel uklidnit. Musí se zase dostat pevně na zem, "Narozdíl od jiných plnohodnotných civilizací, které na Zemi v minulých dobách vznikaly, ta vaše je plně závislá na informacích, které jste zjistili od nás."
"Dobrá. Takže... poprosil jsem zde pana Arnolda," Tux ukázal směrem na postaršího krokodýla, který se plížil k němu, "odborníka na lidskou historii, aby mi o těchto myšlenkách řekl něco víc. Pane Arnolde, mohu vás poprosit."
"Jistě..." Krokodýl si posadil brýle o trochu výš a opřel si před sebe na zeď papíry. Takhle se mu lépe čtou. "Takže, například Římané. Jejich civilizace byla v mnoha ohledech postavena na jiných, dříve stejně důležitých, jako například na Řecku. Od nich převzali celou mytologii, pouze si vymysleli vlastní názvy Bohů. A dnešní člověk tyto názvy používá k pojmenování ostatních planet v soustavě, tedy nikoliv názvy původní, Řecké. Z tohoto faktu lze usuzovat, že lidem myšlenka odcizení technologií a názorů jiné civilizace není zase tak cizí.”
“Ale Řím na tom nebyl zcela postavený...”
“Budeme řešit detaily něčeho, co se stalo před dvěma tisíci lety?” usmál se Tux. Porota souhlasně pokývala hlavami. Richard si povzdechl.
“Copak to nechápete. Lidí jsou na světě miliardy.”
“Zatím...” odtušil lev a olízl se.
“Tohle není žádný soud!”
“Soud? Pokud by měl přijít nějaký soud, tak je to soud nad lidstvem. Hráli jste si na pány tvorstva, ale s tím je teď konec! Jsme tady my, všechna ostatní zvířata, abychom se postupně rozšířili po planetě a vytvořili nové státy, nové civilizace, nové rasy. Tato planeta si zaslouží něco víc. Lidstvo nedělá to, co by mělo, a tak přišel čas, abychom...”
“Už můžeš přestat, Tuxi.” Přerušil tučňákův monolog Arnold. “Soud evidentně skončil.”
Všichni v místnosti se otočili na lva, který právě dojídal zbytky Richarda. Olízl si pracky,
“No, tak to bychom měli.” Odtušil soudce, “Lidská rasa je chutná a nic víc vědět nepotřebujeme.”