Protože on chtěl 39. kapitola

Pouvelebila jsem se v křesle a stiskla několikrát tlačítko na iPodu abych ho zase donutila hrát. Když se ale pořád nic neozývalo donutilo mě to otevřít oči. Po pár vteřinách jsem zjistila, že se vybil natolik, že už ani nenahlásí že jsou baterie vybité, čímž mi došlo, že jsem zase usnula. Rychle jsem střelila pohledem po Alexovi, ten už ale na posteli nebyl. Porozhlédla jsem se po pokoji a našla ho přikrčeného v koutě, hned vedle Sama a zářezy od provazů mu byly pořád z lehka vidět. V ruce držel balíček s krevní infuzí a tvářil se tak, jako by se měl každou chvíli skácet k zemi. Vyčerpaně se podíval na Sama, zhuboka se nadechl a uskrl si trošku krve. Mohla mu na jazyk dopadnout sotva malá kapka a začal se dusit.
„Je to hnusný, nechci to,“ zakašlal a podával balíšek Samovi. Ten ale ani nenaznačil, že by si jí od něj chtěl vzít, navzdory tomu, jak moc se musel držet. Jen zlehka zakroutil hlavou.
„S tím se poper sám, Gabriel na tobě nesmí poznat jedinou známku vyčerpanosti,“ zabručel a pokynul mu, aby pokračoval. Alex se na něj jen znechuceně podíval, zavřel oči a zkusil to znovu. Snažil se tak moc nevnímat co dělá, až se mu to snad na chvilku povedlo, pak ale zaváhal, a to co mu zbylo v puse vyprskl ven. I na tu vzdálenost, jakou jsem od nich byla bylo dost znatelně vidět, jak vražedným pohledem ho Sam probodl.
„No, pokračuj,“ zabrušel chladně.
„Už nechci,“ zašeptal a ruce mu padly podél těla.
„Jenže já se tě neptal! Najednou ti nechutná co?!? To sis měl ale rozmyslet dřív! Já kuli tobě průšvih mít nebudu!“ Zadíval se na něj znovu a podle toho, jak se oba zatvářili bylo poznat, že se mu povedlo ho nachvilku zmanipulovat. Nemohl se ani stačit o něco pokusit a už se chytal s řevem za hlavu.
„Tohle vůbec nezkoušej!“ Rozeřval se pro změn Alex, popadl balíček a chtěl se postavit, jenže se na slabých nožkách neudřel a padl zase na zem. Chvilku na sebe jen zlostně zírali, pak jakoby se sobě v duchu omluvili a pousmáli se.
„V Poho?“ Špitl Sam přesně tím tóném, který používal jen v případě že už něco fakt totálně podělal. Jen lehce přikývl a odhodlaně se podíval na infuzi. „Kelly pojď sem prosím,“ zažbrblal, aniž by zvedl oči a já si přitom myslela, že si oba celou dobu myslí, že ještě spím. Bez jediného slůvka jsem se zvedla a přisedla si k nim. Sam po mě jen nechápavě střelil pohledem.
„Co chceš dělat?“ Sykl docela dost nepříjemně. Alex si ale nenechál svůj nápad jen tak vymluvit. „Jedl si někdy tofu?“ Prohodil k němu klidně.
„Co sem sakra pleteš tofu?“ Zmatkoval ještě víc než předtím.
„Hnusný co?“ Přeměřil si ho pohledem.
„Jo, ae –„
„Tak pak víš, že když jíš tofu a někdě v dálce cejtíš vůni pravýho masa a věříš tomu, že to je maso, začne tak i chutnat, teda doufám,“ skočil mu do řeči s úsměvem, „můžeš jít prosím ještě kousek?“ Poušklíbl se na mě. Ani jsem nezapřemýšlala nad tím, jestli to dělat nebo ne, ač sem asi měla a poposedla si blíž. Spokojeně se na mě podíval a začal sát obsah balíčku. Očima mi pořád visel na krku, ale v tuhle chvíli mi to ani nebylo tak nepříjemný, pokud mu to fakt pomohlo. Ještě párkát se pokusil nasát, ale už neměl co. Ať se snažil jak se snažil nedostal z balíčku sebemenší kapku krve. Sam seděl vedle nehnutě s ústy pomalu do kořán a když Alex odložil prázdný balíček spokojeně se posmál.
„Děkuju,“ špitl Alex a vděčně se podíval na mě, pak i na Sama, pak si nás oba změřil pohledem a na rtech se mu vyrýsoval úsměv.
„Co?“ Vyrazili sme se zebe se Samem zároveň.
Nic, mám vás rád,“ pousmál se, vyskošil na nohy jako by se ještě před pár minutami nechumelilo a vesele opustil pokoj.