Kam mnozí nedorazí

Budete-li se chtít někdy dostat do světa, který patří jen mě, musíte se vydat do jednoho souhvězdí, které však sídlí tam, kde to vím jen já. A tam poté vyhledat hvězdu, jednu konkrétní hvězdu, v jejíž srdci nachází se můj svět. A pro vstup je požadováno mé a jen mé svolení. Kdo by ji našel a chtěl se i bez něj dovnitř vetřít, svržen bude ze souhvězdí a vrátí se zpět k Zemi. Můj svět na Zemi neleží … a nikdy jej tam nenajdete a … budete-li se s ním přeci jen alespoň setkat nebo se přesvědčit, že nejspíš existuje, budete muset v prvé řadě narazit na mne, Aaliyan Mayfly.
No a jestliže jste mými přáteli, tak zajisté víte, které souhvězdí a kterou hvězdu mám na mysli. A pokud vám povím, že první kroky vedou po zahradě, kde o květiny se starají víly, jejíchž průhledná křídla vás lehce polechtají v obličeji a … pokud budete tiše a jen se dívat do stébel trávy, zahlédnete jejich hubená těla, jak se mihotají od listu k listu a pečují o ně, mí přátelé vám to potvrdí, že nelžu. A ze hmyzu zde jsou jen berušky.
Chladivé vodopády a čirá voda pod nimi … i tohle zde zahlédnete. A až se budete chtít ohřát pod žhavým sluncem, nezahlédnete sýkorky ani kosy, na mém nebi létají Fénixové. A mají přesně ty ohnivé barvy, jaké máte z knížek … a jen maličko vám prozradím – to jejich slzy léčí mé rány, jejich křídla mě berou až k samým paprskům slunce, aby mi oživily bledou tvář, když na Zemi ji zmrazí pod tíhou stínů. A na srdce nakapou mi z víček slané krůpěje a ono se vždy opět rozbuší, když v jasně zelené trávě je položeno mé bolavé tělo.
Pokud se vydáte po cestách dál, tak žádná není rovná a žádn není bez překážky, zde občas víly zanesou svůj nepořádek z vypěstovaných zahrad, tak staré kořeny, kameny a uschlé listí křupe vám pod nohama, rány vám způsobí … ale podivný zvuk vás vždy povede dál – v mém světě funguje to, že cokoliv zaslechnete, chcete zahlednout, je zde síla, síla ze všech sil nejsilnější a to je touha.
Po chvíli zjistíte, že onen podivný zvuk jde z arény na levé straně zahrady. Je nádherně vyzdobená a vám dochází, že je to motorový zvuk. Vejdete dovnitř, zde nechtějí po vás vstupné, neboť jste mými přáteli a ti zde mají absolutní volnost, a spatříte ty nejnádhernější motorky na světě, sportovní, choppery, na cokoliv si vzpomenete zde je. Ano, moje sbírka motorek. A můžete se projet na kterékoliv se vám zlíbí.
Když se budete chtít zastavit a přinést si něco, naleznete zde jen dva obchody. Jeden je plný výtvarných potřeb, z druhého se sypou korálky. Ale pozor, blížíte se do středu mého světa, nečekejte tedy úhledně srovnané regály a lahvičky pečlivě roztříděných korálků. Zde je to už trošičku o vaší fantazii, kde si co najdete, v čem se prohrabete a co si s sebou vezmete dál …
Uprostřed mého světa mám dům. Velký, krásný dům, který mění fasádu podle toho, jak se zrovna cítím. A před ním je menší domeček a v něm sídlí mé morče. Jak to vypadá uvnitř, ať už mého nebo Květoškova království, to vám říkat nebudu, protože to už je příliš niterní, ale řeknu vám, že zde nenaleznete ticho, není tady ani nijak velký pořádek, ale je zde útulno, každý se na vás usmívá a nikdo se k vám neobrátí zády, požádáte-li o pomoc. Zde se hraje na svit slunce a horký den, tady se zpívá, tady se bydlí a důvěřuje. A nepřijdou pro vás policisté, neseberou nic, co je jednou přineseno až sem, a mohou si to zkusit soudci, exekutoři, rodina nebo kdokoliv, co bydlí v mém domě, je navěky jeho součástí. A kdo by snad přeci jen se pokusil něco ukrást nebo násilně vzít, napaden bude mými Fénixy, ti jej v drápech vynesou a s jizvami na pažích do konce života budou dávat najevo znak hanby, že měli tu drzost sebrat kus světa Aaliyan Mayfly.
Děti si mohou venku hrát se zvířaty, která byla na Zemi opuštěna, vyhozena a trápena. Tady jim nikdo neublíží. Kdo jednou vejde, nepozná vztek, jen domov, skutečný domov plný toho, co v něm má být.
Mám tady vlastní galerii obrazů. A sbírku kosmetiky.
Vydáte-li se za můj dům, setkáte se obrovskými útesy, které více než krásný pohled nahánějí strachy husí kůži. A dole pod nimi pak hluboký oceán a vysoké vlny tříští se o kamenné zdi. A spadnete-li dolů, záda budete mít odřená, a v ledové vodě budete se topit. Však nikdy nezemřete na bezmoc, neboť záchranné čluny ovládány ohněm draků sídlících uvnitř těchto útesů, vás vždy vytáhnou ven. A na černých koních u břehu zpět do bezpečí budete zavezeni.
A co víc, chtěli byste znát, o světě, kde hrají barvy, kde se kreslí, maluje a zpívá? Snad jen, že poblíž mé hvězdy sídlí jiné hvězdy, které kdykoliv mohou vklouznout do té mé … a to jsou mí přátelé. A já zejména jedné z nich nastotisíckrát děkuji, že mi pomohla uvědomit si, jak vzácný mám svůj svět …