Lovcův syn

Lovcův syn
Otevřu oči a jsem překvapen. Všude je les, samý stromy, keře, listí a jehličky něco na tom nesedí je to vše moc velké ale nějak to neřeším. Co je horší, je noc sice jasná a svítí měsíc v úplňku ale o to hrozivěji ten les vypadá všude strašidelné stíny. Po nose mi začal lézt mravenec takový ten malý. Možná zrzavý, možná černý nevím ve tmě to nepoznám. Už jsem se vynadíval na něj dost chci ho smést z mého nosu....... Zjištění je zdrcující nemůžu se pohnout Jako bych byl....... zahrabaný ano já jsem zahrabaný po krk v zemi proto jsou všechny stromy tak velké a proto mi leze ten protivný mravenec po obličeji dostal se už až k oku. Zmocnila se mě panika. Na jedno zabušení srdce mě napadlo řvát o pomoc. Rychle jsem tu myšlenku zapudil. Uklidnil se a zaposlouchal jsem se do lesa. Šlo to blbě když mi ten mravenec lezl po víčku nakonec se mi to podařilo kromě obvyklých zvuků tak i nějaký co normálně do lesa nepatří jakoby praskání dřeva někde z poza mně. Jakoby když praská dřevo v ohni. A pak ještě jeden co patří do lesa ale není dobrého ho slyšet ani když stojíte na zemi a ne v ni po krk zahrabaný celým tělem mě projel mráz. Studený pot mě celého polil a povolili mi svěrače strachy. A to byl jen jeden zvuk.... tiché zavrčení.... "Vlk." Zašeptám. vzpomínám co mi říkal otec.
"Ardone, vlk utočí vždy ve smečce. Nejdřív se ti jeden ukáže, zavrčí na tebe, vycení tesáky a odláká tvou pozornost a pak z ničeho nic na tebe jeden skočí zezadu a dva ze stran. A na konec se na tebe sebehne celá smečka a roztrhá tě." Otec byl zkušený lovec. Na dvě stě stop dokázal střelit svým lukem jelena do oka. Je zvláštní že jsem si vzpomněl zrovna na tohle když je můj otec tak daleko. Musel odcestovat do hlavního města kde se dal do služeb krále a mě tu nechal se sestřičkou o kterou jsem se měl postarat. "Zklamal jsem otče" zařval jsem lhostejný přítomnosti vlků. Položil jsem bradu na udusanou hlínu a plakal. Dokola mi prolétává myšlenka jak mojí sestřičku honí ti grázlové bratři Horettové. Už od mala to byli zlý kluci. Jak moje sestřička křičí, šaty celé roztrhané. Měla sotva první krvácení. Na dvacet yardu od našeho srubu jí dohoní a povalí na zem. Vyběhnu ven na terasu v ruce tátův luk. Založil jsem šíp natáhl tětivu. Vše se zpomalilo a přiblížilo. Viděl jsem jak si mladší bratr neohrabanými krátkými prsty rozšněrovává kalhoty na jednom prstu mu chybí nehet. Pomalu vydechnu a pouštím tětivu. Šíp našel svůj cíl zajel hluboko do masa těsně pod břicho jednoho z dvou bratrů který se s křikem sesul na zem. druhý na mě kouká. tahá lesknoucí se ostří svých vrhacích nožů něž stačil hodit první já měl natažený druhý šíp u oka a už pouštěl tětivu. Tenhle šíp si našel jeho krk. Tátův luk je silný z jasanového dřeva. S druhým bratrem to švihlo až 7 stop dozadu. Koukám na sestřičku jak se pomalu zvedá z roztrhaných šatů jí kouká malé pučící ňadro. Pak mi něco dojde bratři Horettové jsou tři. Došlo mi to pozdě zrovna když jsem se otáčel doleva přišla velká rána na můj spánek tupou stranou sekery, při kácení na zem jsem stihl zakřičet "UTÍKEEEEEJ" ale bylo to spíš jen zachroptění.
Třetí bratr povídá "neumřeš tak snadno za to co jsi provedl...." pak jsem ztratil vědomí. A teď tu brečím po krk v hlíně. Něco se pohnulo v podrostu napravo. Nevidím tam ale něco je jinak. Zezadu jsem uslyšel zakňučení. Pak zemi přede mnou osvětlil červený plamen z pochodně. Vlci jsou pryč já vzlykal a mé tváře bere do náručí má sestřička Elisabeth. Je taky celá uplakaná ale viditelně to jsou slzy štěstí. Líba mě na čelo A něco povídá já jen zírám a nevnímám co říká. Do mého zorného pole vejde postava jak drží pochodeň před sebou nevidím mu do tváře ale jak si oči přivykají na světlo poznávám řezníkova kluka, zašeptám " Kirk?". Vím že často koukal po sestřičce zvláštním pohledem. Nikdy jsem mu nedůvěřoval ale jelikož jsem často s ním obchodoval se zvěřinou nezdálo se že má zlé úmysly. "Kirku jsi to ty? Co tu děláš?" až teď jsem si všiml že drží v ruce velký sekáček na maso. "Chtěl jsem navštívit Elisabeth nesl jsem jí dárek když jsem našel dva bratry Horetty jednoho umírajícího druhého mrtvého. Tak jsem k jednomu přiběhl co se stalo zašeptal mi jen "milost" popadl jsem ho za tuniku " co se stalo!" křikl jsem na něj.
"Dál už nic neřekl jen se mu vyvalila krev z pusy a prskl jí na mě tak jsem mu dal milost rychlé smrti." A přejel si sekáčkem pod krkem. "Podle stop které za sebou nechal ten třetí pitomec když tě táhl jsem našel Elisabeth. Ještě že je tam nechal nejsem tak dobrý stopař jako ty." Došlo mi tak co se asi stalo a o co šlo a tak....."
"Dobrý, dobrý, dobrý, řeknete mi to až mě vyhrabete Kirku."
Když mě vyhrabali. Trvalo jim to docela dlouho. Došli jsem k ohni který si tam rozdělal třetí Bratr. Ležel vedle něho s napůl rozseknutou hlavou. S Kirkem jsem ho vzali a hodili pořádný kus od ohně ať si vlci užijí hostinu která původně měla být ze mě. Sedli jsme si k ohni a Elisabeth si sedla ke Kirkovi a objala ho. Kirk se na mě podíval a divně se usmál. Něco za tím bylo a ten podivný lesk v očích.
Nechám to zatím být, přece jenom mě zachránil. "Dneska přespíme tady. Ráno se vrátíme do našeho srubu." Přiložím něco dřeva co si připravil třetí a poslední z bratrů Horettů a usínám s myšlenkou co měl sakra být ten úsměv a pohled, na mě. Ráno mě budí sestřička. "Ardone vstávej už svítá vyrazíme na cestu. Rozlepím oči a koukám na sestřičku. Zvednu se na lokty a rozhlédnu se po okolí. Hlavou mi prolétlo zhodnocení situace. Vybral si dobré místo na táboření z jedné strany by byl krytý skálou a z druhé potokem. Kdyby neměl rozseknutou hlavu. Ty Kirku jak se ti vlastně podařilo zabít toho nejstaršího o kterém se říkalo že je nejsilnější se všech tří bratří? "Inu překvapil jsem ho." Ještě jednou jsem koukl na skálu byla dobrých 15 yardu vysoká. Tohle by neseskočil a kdyby procházel řekou uslyšel by ho. Podíval jsem se na Sestřičku ty jsi to viděla jak ho překvapil. Odpověď mě zklamala. "ne neviděla byla jsem v bezvědomí po tom co tě ten surovec udeřil. Přišel ke mě a udeřil i mě. Ale co na tom záleží je to můj hrdina zachránil nás oba. ty z toho nemáš radost?" Zhluboka se mi dívala do oči. Měla tak krásné oči smaragdově zelený a velký. "Jo jsem rád sestřičko" povídám na konec. Když jsem se postavil obhlédl jsem kde mě zahrabal a stopy které tam všichni nechali. Po pořádném rozluštění jsem zjistil že mě zahrabávali dva lidi. Vrátil jsem se. Koukám na Kirka něco tu nesedí. když jsem se vrátil našel jsem rozmazanou stopu krve nasáklou do země. Při bližším prozkoumání jsem zjistil že sem dopadlo mrtvé tělo třetího bratra po úderu sekáčkem. On ho jen odtáhl k ohni. a zamaskoval stopy. Ale jak řekl neumí je číst tak jako já. Když jsem se vrátil byli Kirk a sestřička samá pusinka a laskání. "Vyrazíme?" "Jasně že jo Ardone." Pískla ne mě ve smíchu sestřička.
Když jsme dorazili ke srubu Opravdu tam byl jeden z bratrů podříznutý od ucha k uchu jako prase na porážce. Porozhlédnul jsem se po okolí Měli to naplánované dobře ale asi nečekali že budu mít luk. Bylo to štěstí zrovna jsem se vracel z lovu a stahoval ve srubu srnu luk jsem ani nepovoloval. Jenomže Kirk neví že já vím že v tom jel taky. Musím sehnat důkaz toho že v tom jel s nimi Určitě měl Kirk zaplatit Horettovým. Tak se mu ho povedlo zabít on mě s ním zahrabal a pak když se vraceli k ohni tak ho přetáhl sekáčkem do hlavy. Plácl jsem se do čela "Kruci" "Co je?" povídá Kirk. Můj luk po otci nejspíš si ho vzal ten třetí bratr nikde ho tu nevidím. Musí být tam někde u ohniště" Zalhal jsem. Musím se pro něj vrátit. Ty se zatím postarej o mou sestřičku věřím ti. Neublíží jí když pro to udělal tohle všechno aby jí získal. Vyběhl jsem zpět do lesa. Když jsem doběhl na místo. Našel jsem roztrhaného Horetta a u něj měšec s par měďáky a vzkazem.
"Dnes to uskutečníte cena je jak jsem slíbil 30 zlatých a 5 kamenu masa. Kirk
PS: tenhle dopis spalte."

Ale ale ale ozvalo se za mnou ty tu čmucháš a nehledáš luk.
Kirk!
Rychle se otočím a postavím se, Kirk drží v jedné ruce sekáček a v druhé drží vlasy ty černé vlasy které znám. Zhrozím se "Cos provedl s Elizabeth?!"
"Nic, tedy zatím nic je tam přivázaná na verandě hned u sloupu kde pod verandou leželo tohle!" Kopl ke mě jasanový luk. Pohlédnu na luk pak na Kirka.
"Co chceš? Proč to děláš?"
"Inu ty si nevzpomínáš? Vy s tvým otcem jste zajistili aby toho mého vsadili do želáře."
Co to meleš Kirku? Mi jen načapali pytláka tak jsme ho předali stráži.
"Ano to je přesně ono ten pytlák vykládal že si ho najal můj otec. Protože vaše ceny jsou vysoké!!! A teď se budeš koukat jak podříznu tvou sestru jdeme."
Sehnu se pro luk.
"Co to děláš?!"
Beru otcův luk domů. To ani náhodou nenechám tě vzít si zbraň do ruky zahoď to.
Ale no tak Kirku vždyť nemám šípy, dovol mi to. Prosím.
Podezřívavě si mě prohlédl. Dobře ale jdeš první.
došli jsme ke srubu, Elisabeth tam je skutečně přivázaná u srubu na verandě. Kirk mě zákeřně udeřil toporem do hlavy. Skácel jsem se k zemi asi šest stop od mrtvých bratří Horettových. ležím tam cítím jak mi pulzuje hlava. Koukám na sestřičku jak pláče, vzlyká a prosí aby to Kirk nedělal. Plazím se k Horettovým. Kirk se přibližuje k Elisabeth. Musím teď do toho dát vše doplazil jsem se k jednomu k tomu co jsem mu prostřelil břicho. Rvu mu šíp z těla jde to těžko a ztuha. Hlavice má zpětné háčky. Opíraje se o luk se snažím vydrápat na nohy. Teď jde o všechno motá se mi hlava a vidím dvojmo. Zakládám na podruhé šíp do luku. Trochu se mi projasňuje a konečně natahuji tětivu k oku snažím se zacílit. Kirk je ke mě zády a přibližuje se k ní. Povolil jsem natáhnutí. Zakroutil hlavou a znovu přiložil šíp k oku. Vše se zpomalilo. Kirk chytá Elis za zbytek vlasu co má a zatáhl jí hlavu dozadu. Napřahuje se a kouká na místo kam mě složil když mě tam neviděl pustil Elisabeth a koukl k Mrtvolám Horetových. V tu chvíli jsem vypustil šíp. který mu prošel okem.
Padl jsem na kolena obíraje se oběma rukama o luk. Opřel jsem si hlavu do rukou a zhluboka oddychoval. Začal jsem se usmívat. "Je konec" pomyslel jsem si.
Jenže nebyl uslyšel jsem výkřik zděšení od mé sestry. Polekaně vzhlédnu hlavu. "KIRK!" Začal se zvedat, nějakým záhadným způsobem to přežil. Když jsem se na něj podíval pozorněji šíp mu netrčel z oka ale projel mu tváří. Musel nějak uhnout šíp mu vletěl ústy dovnitř vymlátil mu všechny zuby a trčel ven levou tváří. Vypadal vtipně bez zubů jako nějaký ten kanibal z Karibiku o kterém my vyprávěl můj děd. Kirk se škrábal na nohy a snažil se dostat ke svému sekáčku. Postavil jsem, teď už vzpamatovaný od rány do hlavy. Sice mě bolela ale mysl mám už pročištěnou. Vytáhl jsem z druhého Horetta poslední šíp. Kirk byl ke mě zády. Zakládám šíp natahuji tětivu k oku a pouštím šíp všechno v neuvěřitelné rychlosti. Šíp mu tentokráte prolétl temenem hlavy a zabodl se do nosného trámu verandy. Kirk přišpendlený s ním. Z šípu odpadávali kousky růžového želé. "Hmmmm nikdy jsem si nemyslel že má mozek." Doběhnu k Elisabeth. Mezi tím se Kirk skácel na Elis. Šíp prostě neunesl jeho váhu. Odvalím řezníkova syna. vytřeštím oči a zhrozím se. Zlomený šíp se zabodl Elis do jamky u klíční kosti. Popadnu řezníkův sekáček, odpoutám jí a donesu do srubu i se sekáčkem. položím jí na válendu a jímám se rychle rozdělat oheň v krbu. Elis sténa a blouzní rychle jí polila horkost. Pověsím nad oheň kotlík a naliji do něj víno. Vyběhnu do lesa a hledám byliny. Celkem rychle jsem našel ty co potřebuji většina lidí myslí že to je plevel. Málokdo ví co dokáže měsíční poupě jak se mu lidově říká. proběhnu zpět do srubu něco je jinak ale nevěnuji tomu pozornost. Důležitá je moje malá sestřička. V kotlíku už víno vře nasypu do něj rozmačkané poupě a promíchám. Přiběhnu válendě kousek dřívka strčím Elis do pusy. A naliji jí víno do rány. Začala sebou škubat musel jsem jí zalehnout pak omdlela. Po vyčištění jsem namočil obvazy ve víně a přiložil na ránu. Přihodil jsem polena na oheň aby tam bylo teplo a přikryl jí kožešinami. Vyšel jsem ven. V tu chvíli mi došlo co mi bylo tak divný všechna mrtvá těla byla pryč. Zůstali jen krvavé kaluže nasáklé do hlíny. Vběhl jsem do srubu, zabarikádoval všechna okenice a dveře. Začalo se stmívat. Posadil jsem se vedle Elis na podlahu a zakousl se do sušeného srnčího masa. Snažil jsem se zůstat bdělí ale hlava mi brzo klesla na hruď. Probudily mě neuvěřitelné rány na dveře. Synu otevři co to má být proč je všechno zabarikádované. Podle hlasu jsem okamžitě věděl že to je můj otec. Rychle jsem odhodil závoru a otevřel dveře zrovna ve chvíli kdy se po otci natahoval mrtví Kirk a za ním dva bratři Horettové. Měli úplně bíle oči a jejich rány vypadali nechutně. Kirk měl pořád dva šípy v hlavě a bratři Horettové jeden podříznutý krk a střeva mu lezla ven z rány po šípu a druhý prostřelený krk že šlo skrz něj koukat. Popadl jsem Otce za ruku a strhl dovnitř na sebe. Upadli jsme spolu nohama jsem rychle zabouchl dveře a řval na otce ať sleze a dá závoru na dveře. Nechápal co se děje ale udělal to. Poté jsme slyšeli škrábaní na dveře i na okenice usoudil jsem že jsou jenom tři čtvrtý měl rozseknutou hlavu a asi nemohl vstát z mrtvých. Přes noc jsem vysvětlil otci co vše se přihodilo. S otcem jsme drželi hlídku po zbytek noci. Do svítání všechno škrábáni a dobývání do srubu ustalo. Otec rozhodl že bude moudré odsud utéct v Hlavním městě je přivítají, král si ho prý vychvaloval. Tak jsme se sbalili. Vzali jsme vše co jsme unesly nějaké stříbrňáky a měďáky, které jsme měli našetřený. Nějaké sušené maso. A oblečení. Elis se přes noc udělalo dobře a je schopná chodit. Připraveni že venku budou ti démoni jsme pomalu otevřeli dveře nikdo tam nebyl. Stopy vedli někam ke staré tvrzi. Na nic jsme nečekali a vydali se na cestu. Ve vesnici jsme si koupili tažného koně s povozem který nám usnadnil cestu. Ve městě jak říkal můj otec nás král přivítal. A po té co jsem mu převyprávěl celí příběh a předal i dopis který mě u sebe jeden z Horettů se rozhodl že Připraví družinu která to proklaté místo vyčistí od té temnoty. Tu noc jsem usínal spokojen a spal tvrdým bezesným spánkem.