Kočka

Někde, co já vím, třeba nad tebou, vznikl kdysi jakýsi svět. Někdo ho pojmenoval Blůvan. Divné slovo, co? Ale kdo to řeší. Je to moc zajímavé místo. A víš proč? Dějí se tam zajímavé věci. Nebo spíše zvláštní. Které by se v normálním světě nikdy nestaly.

Tia byla jedním z jeho obyvatelů. Bylo jí třináct let. Věděla, že Blůvan ukrývá hodně tajemství a chtěla nějaké odhalit. Ale neměla ani to nejmenší tušení jak. Už několikrát se zde staly naprosto nevysvětlitelné záhady. Různí lidé třeba tvrdí, že byli obdařeni zvláštní nadpřirozenou silou nebo mocí. Polovina obyvatel tomu věří, druhá polovina tím opovrhuje. Stejně se pravdu ani nikdy nedozví.

Tia šla jako vždycky obvyklou cestou domů ze školy. Vtom jí přes cestu přeběhla černá kočka. Sice se říká, že to přináší smůlu, ale aby na to věřila, byla Tia moc velký realista. Až na to, že tahle kočka byla jakási zvláštní. Pořád se na Tiu upřeně dívala svýma nádhernýma pronikavýma očima. Tia se ji snažila obejít, kočka jí však zatarasila cestu. Zkusila to ještě několikrát, ale bezúspěšně. Cítila se velmi hloupě, když tu sama na ulici poskakuje a v cestě jí brání prachobyčejná kočka. Vtom na ni kočka nepříjemně zasyčela a jakoby se na ni dívala ještě pronikavěji. Prskla ještě hlasitěji a vtom se hbitě vymrštila a Tiu ošklivě škrábla do ruky. Z rány jí tekla krev. Tak se lekla, že raději hned utekla domů. Rána ji ještě nějakou dobu pěkně pálila. Krev jí tekla proudem pořád a pořád, měla umazaný už celý rukáv. Nešlo to zastavit. Vtom se Tie zatočila hlava a víc už si nepamatovala.

Pomalu otevřela oči. Vůbec nevěděla kde je. Namáhavě zvedla hlavu. Uviděla před sebou jakéhosi neznámého kluka. Zmateně se na ni díval.

"Kde to jsem?" zeptala se chraplavě.
"To kdybych věděl," odpověděl kluk trochu rozpačitě.

Tia se zvedla. Zjistila, že stojí na trávě v neznámém parku s neznámým klukem. Bezva. To nejhorší ji ale čekalo, teprve když se podívala na svoje ruce. Dlaně měla celé chlupaté.

"Co to proboha .... co to je?" zeptala se vyděšeně.
"Jsi kočka," odpověděl kluk.
"Nedělej si srandu!" okřikla ho. "Copak to nevidíš? Ty si snad myslíš, že mít chlupaté ruce je normální?"
"Ale ne," opáčil nervózně. "Já to myslel doslova. Jsi kočka."
"Takže ty nepřestaneš ..... "
"Tak se na sebe podívej. Podívej se na svoje ruce, na svoji hlavu, na svůj zadek .... "
"Mám se koukat na svůj zadek? Na ten bys mi koukal leda tak ty."
"Máš pravdu, koukal. Ocas nemá jen tak někdo."

Tia vzdychla. Měla toho právě akorát tak dost. Kluk ale pokračoval. "Otoč se," řekl jí.

Tia ho chtě nechtě poslechla. Byla k němu teď zády. Kluk jí pod nos podstrčil cosi chlupatého. Vypadalo to jako ..... ocas. Tia se zarazila. Podívala se na svůj zadek. Pak na ten ocas a zase zpátky na toho kluka. Polkla naprázdno. "A sakra," řekla jenom.

"A to jsi ještě neviděla svoji hlavu," zakřenil se.

Tia si opatrně šáhla na hlavu. Panebože. Pořádně ji ohmatala. Z hlavy jí trčely dvě obrovské chlupaté kočičí uši. "Požaduji vysvětlení a to hned!"

"No .... nevím to jistě, ale všechno se to asi stalo hned po tom, co tě poškrábala ta divná kočka," snažil se o vysvětlení. "A pak jsi omdlela."
"Ale to je hrozný. Jak se to mohlo stát?"
"Možná je to nějaký virus."
"Do háje s virusama! Prostě na mě někdo ušil boudu! Tak je to! Ksakru! Ten ocas mi tu hrozně vadí! Šimrá mě do obličeje!"

Kluk se zakřenil.

"A jak se vůbec jmenuješ?" zeptala se ho.

A tak pomalu ale jistě začínal život Kočky Tii a kluka, který se měl zanedlouho představit.