Kóje 231

Probudil se. Nevěděl, jak to dokázal, ale probudil se. Napadlo ho, jak se sem dostal a najednou ho cosi napadlo: On dokáže myslet a dokonce i formulovat slova! Slova? Ani nevěděl, co to znamená, ale měl silný pocit, že je to něco velmi důležitého. Cítil, že to ví. Že to vnímá, má to na jazyku. A vtom si to uvědomil: Slovo je prostředek verbální komunikace mezi lidmi. Neměl tušení, co to znamená.
Rozhlédl se kolem sebe. Viděl místnost. Velkou bílou hranatou místnost, v jejímž středu stál. Přišlo mu to zvláštní. Po levé straně se na zdi nacházel nějaký předmět. Chtěl se k tomu přiblížit a se zděšením zjistil, že se pohybuje. Ani ho nenapadlo, že by mohl mít tak dokonalý nástroj jako jsou nohy.
Když se přiblížil k té záhadné věci, zjistil, že to není žádný hmotný objekt, ale otvor do stěny. Netušil, co bude za druhou stranou, ale cosi mu našeptávalo, aby tam vešel. Odhodlal se tedy a udělal nesmělý krok.
Dostal se do dlouhé chodby. Na obě strany byly po stěnách stejné otvory jako ten, z jakého právě vyšel. Opatrně nahlédl do jednoho z nich. Spatřil tam jakousi vodní nádrž, do níž byl ponořen neznámý tvor podobný chobotnici. Bohužel si nemohl vzpomenout, jak vlastně chobotnice vypadá, a tak raději kráčel dál chodbou.
V každém výklenku se nacházelo nějaké stvoření. U některých si mohl vybavit názvy živočichů, kterým se podobali, někdy měl jenom pocit, že takového tvora někdy viděl, ale většinou mu vzhled nic neříkal. Bylo zvláštní, že občas pociťoval takový nepříjemný pocit. Po čase si vzpomněl na jeho název. Byl to strach. Netušil z čeho. Možná z toho skličujícího prostředí, možná z těch věcí v otvorech.
Nevědomky se podíval nad průchod. Byl tam nápis. "Kóje 825". Zaujalo ho to. Sice nevěděl, co nápis znamená, ale to mu vůbec nevadilo. Už jenom to, že uměl číst, ho fascinovalo. Vrátil se ke svému otvoru a četl: "Kóje 231". Zapamatoval si to. Cítil, že mu to bude k něčemu dobré.
Pokračoval dál chodbou a divil se tvorům v kójích. Po chvíli došel do velikého kruhového sálu. Sbíhalo se do něj desítky chodeb úplně stejných jako ta, z níž přišel. A co víc, při pohledu nad sebe viděl další sály s divně průhlednou podlahou. Uprostřed byla vždy velká divně lesklá roura, která se vinula kam až dohlédl.
Přišel k trubce a dotkl se jí. Znenadání se vysunul malý panel s obrazovkou. Nejprve polekaně uskočil, pak však zvítězila zvědavost. Prohlédl si panel zblízka. Povšiml si, že je poset malými tlačítky. Zkusil jedno z nich stisknout. Obrazovka se rozsvítila. Stálo tam "Zadejte číslo kóje:". Nejdříve se překvapeně díval na obrazovku, pak ale naťukal na klávesnici číslo 231. Objevilo se toto:
Galaxie: L-5426
Soustava: 8759320
Planeta: Z-8547
Rasa: Člověk
Vyhynul: 1544649 GC
Max. potenciál: 210
Charakter: agresivní
Uspořádání: diktátorská technokratická společnost
Klady: schopnost reakce, rozvoj technologií
Zápory: malý potenciál, nadvláda nad jinými formami inteligence, ničení podmínek pro rozvoj
Celkové ustanovení: NEVYHOVUJÍCÍ

Dlouho přemýšlel o tom, co si právě přečetl. Poté namačkal číslo 825:

Galaxie: G-7568
Soustava: 7359629
Planeta: P-5296
Rasa: Kvazarm
Vyhuben: 77825,36 GC
agresor: Člověk
Max. potenciál: 1150
Uspořádání: Oceánská symbiotická společnost
Klady: Velký potenciál, důraz na soužití
Zápory: Neschopnost vesmírného cestování a pasivní reakce proti útoku
Celkové ustanovení: VYHOVUJÍCÍ

Asi nejvíce ho z tabulek zaujal rozdílný údaj o zániku. Mezitím, co člověk vyhynul, Kvazarm byl jím vyhuben? Proč asi? Zkusil další čísla kójí, ale pokaždé se objevil nápis "Vyhuben člověkem". A v tom mu to došlo. Vzpomněl si na vše. Na vše, co mělo být navždy ukryto v náruči zapomnění. Jeho genetická paměť předávaná z generace na generaci začala opět fungovat.
"Člověk, mnohem primitivnější než ostatní inteligentní bytosti, ovládl vesmírný prostor a začal dobývat jiné planety. Jenže jeho počínání bylo natolik agresivní, že brzy vyhubil většinu, ne-li veškerý inteligentní život ve vesmíru. Poté, snad příčinou nějaké války, snad nedostatkem nezničených planet vhodných pro život, sám vyhynul. A tento prostor kolem je jakási místnost na uskladnění zbytků inteligentních organismů. Kdo ji zřídil? Možná člověk v posledním sebezpytování, možná nějaká vyšší rasa, snad dokonce Bůh.
Zde jsou všichni. Zde není rozdílů mezi člověkem a Kvazarmem. Ale možná ano. Proč jsem se probral zrovna já? Proč ne nějaká "vyhovující" rasa? Snad je to proto, že si někdo přeje návrat lidského impéria. Nebo je to náhoda? Ne, tohle nemůže být náhoda. Lidstvo musí povstat ze svých vlastních trosek, aby opět vládlo vesmíru?
Náhle ucítil omračující bolest na zátylku. V bezvědomí se svalil na zem.

Probral se opět v kóji 231. Otvor byl pro jistotu navždy zapečetěn silovým polem.