Doppelgänger - Úvod

V tomhle světě existují dvě navzájem soupeřící síly. Jedna zrozena z lůna matky země, ovšem prokleta mocí měsíce, druhá pochází z temnoty a je prokleta nekonečným hladem, který nic neukojí, pouze ho lze trochu zmírnit. Vlkodlaci a Upíři. Věčně soupeřící, nenávidí jeden druhého. Válka mezi nimi trvá již tisíce let, nejspíš nikdo neví, jak dlouho přesně už spolu bojují.
Mezi těmito zuřícími silami se nachází lidé, kteří pro ně znamenají pouze potravu. Pro jedny maso, pro druhé krev. Ať se sebevíce snaží vzdorovat svému osudu, vždy skončí poraženi, aspoň tak většina z lidí smýšlí. Jsou pouze loutkami v rukou svých pánů, buď vlkodlaků nebo upírů. Nejlépe se mohou stát jejich vojáky nebo posluhovači. Mnozí se diví, k čemu jim lidští vojáci vůbec jsou, já tvrdím, že jim slouží pouze jako zábava, když vidí jak jeden člověk, zabíjí druhého. Z lidí vzdorují lovci, sami sebe nazývají odbojem, ale mně přijde, že jim jde pouze o zabíjení. Loví všechny nelidské bytosti, často si z nich berou trofeje, aby ukázali své schopnosti jako by nebyli nic víc než zvířata. Existuje zde mnohem více různých ras,tvorů a bytostí. Já je všechny ani neznám, sám jsem teprve velice mladý, mám pouze osmnáct let. K nejdůležitějším bych zmínil trpaslíky, sídlící v hoře Menthulnir, v které mají své obrovské ukryté město a elfy nacházející se především v hlubokých lesích, kam se člověk neodváží ani vkročit. Pak jsem tu já, patřící k méně známé vzácné rase, zvané doppelgänger, někdy nazývané taktéž měnič. Poznatky o měničích mám taktéž, jako i vše co jsem řekl předtím, pouze z knih, nikdy jsem nepoznal své rodiče, od svých dvou let jsem vychováván v klášteře jako sirotek. Právě klášterní výchově a knihovně vděčím za všechny své znalosti a informace, které jsem zde během šestnácti let nashromáždil, říkám sice šestnácti, ale to počítám čas od svých dvou let, kdy jsem byl odložen přede dveřmi kláštera boha Semitera. Měniči dokáží měnit podobu a schopnosti svého těla, podle nějaké předlohy. Slabší jedinci se musí předlohy dotýkat a vidět ji, silnějším stačí ji jen vidět a ti nejsilnější o kterých autor knihy slyšel, si mohli svou novou podobu pouze představit.
Teprve před necelými třemi lety jsem zjistil o svém původu dosti nešťastným způsobem. Ta příhoda je vlastně dosti komická, ale mě do smíchu rozhodně nebylo. Zrovna jsem, jako chráněnec kláštera, pomáhal jednomu farmáři, abych vydělal nějaké peníze, dotkl jsem se tam prasete, když v tu chvíli jsem se do něj úplně instinktivně proměnil, začal jsem panikařit a nevěděl, jak se změnit zpátky, k tomu všemu se ještě farmář rozhodl, že dnes budou mít na jídlo vepřové a kupodivu si nevšiml jednoho přebývajícího prasete nebo mu to bylo úplně jedno jedno. Bohužel si vybral právě mě, když už se chystal ukončit můj život, zachránil mě výběrčí daní, který zrovna přicházel a já stihl v nehlídaném okamžiku utéct hrobníkovi z lopaty, běžel jsem k lesu, tam jsem se schoval a přemýšlel nad tím, jak jsem se změnil, abych přišel na nějaký způsob jak proměnu zvrátit, jediné co mě napadlo bylo plně se soustředit a představit si mé předchozí já a po chvíli jsem, k mému překvapení, byl zase v mém těle, tehdy právě začalo pátrání po mém původu.
A právě dnes se chystám vyrazit pryč z kláštera a začít hledání nějakých informací o mně.