Legenda o Kamenech

 

 

   Lidé žili dlouho pod vedením moudrého Nejstaršího Varia Noxe. Na minulost, v níž se Varius, ještě jako obyčejný člověk, poprvé dotkl posvátného kamene, vzpomínal už jen on, pro ostatní byla jenom dávnou historií zamlženou legendami a mýty.

   Celý svět pulsoval životem a mezi národy panovaly vřelé vztahy.

   V době rozkvětu mírumilovného lidského pokolení se Nejstaršímu narodilo dítě. Variův syn vyrůstal a stárnul ve stínu svého otce. Zatímco Nejstarší neměl ani vrásku navíc, Romax, poznamenaný věkem, se ženami zplodil mnoho synů i dcer, jejich potomci měli děti a ty zase svoje.

   Varius viděl postupně odcházet všechny své blízké. Stářím skonal syn, vnuci i pravnuci, když v tom, unaven předlouhým životem, propadnul šílenství a zabil se skokem z nejvyšší věže.

 

   Maras z Variovy krve, veškerým lidem zvolený nástupce, dotkl se Kamene. Stejně tak, jako jeho předek, získal Vize, aby si dokázal představit nemyslitelné a Moc k tomu je všechny uskutečnit.

   I přes tragickou ztrátu Varia vše nasvědčovalo tomu, že národ vstoupí do zlatého věku, neboť moudrost a síla soustředěná v Kameni, jsouce ve správných rukách, hýbaly celým státem.

   Nikdo nemohl tušit, jak hluboce se mýlí, ukolébáni bezstarostným bytím v přenádherné zemi.

   Vzdálený příbuzný Vavar nebyl v souladu s ostatními a povzbuzen Variovým koncem, vědom si nyní skutečnosti, že i Nejstarší mohou zemřít, odhodlal se k činu.

   Maras, ve chvíli spojení s Kamenem, pohlcený tvořivou Vizí, neviděl ani neslyšel svého bratrance, když ten vytasil meč a usekl mu hlavu, načež se sám chopil moci.

 

   Pokřivený Vavar obdařený nesmírným věděním, opojený silou samotného stvořitele, zavedl vládu teroru. Nenechal nic náhodě. Poučen vlastní zkušeností, povraždil všechny příbuzné, jimž v krvi kolovala Variova síla, neboť jen oni mohli Vavarovo nástupnictví ohrozit. Neušetřil ani vlastní děti, které zmítány v plamenech či veřejně popravené ocelí za smyšlené zrady, vydechly naposledy.

   Vláda nad veškerým lidským pokolením mu však nestačila. Shromáždil velikou armádu, s níž drancoval a uchvacoval země ostatních rozumných bytostí, do té doby nejvěrnějších spojenců. Pobil Nejstarší, jako by šlo o dotěrný hmyz. Ukradl sílu všech posvátných kamenů, co jich jen bylo.

   Stejně jako s jídlem roste chuť, mocichtivý Vavar se nezastavil, i když říše Lidí byla veliká a pokrývala téměř celý svět, napadl a vyhladil i poslední, statečně se bránící svobodnou rasu Chrochů, zabral její Kámen, až v něm nakonec fanatici uviděli samotného Tvůrce. Uctívali Vavarovo jméno v chrámech a velebili jeho činy, zapomínajíce, kdo a proč je vlastně v dávných dobách stvořil.

   Myšlenky v modlitbách početných přívrženců odhalily krvavému vůdci samotnou podstatu Moci. Nashromáždil dostatek síly ze všech posvátných menhirů, prolomil vazbu mezi prostorem a časem, otevřel bránu do jiného světa, aby pokračoval ve zkázonosné honbě.

   Obsadil mnohé světy a opět zatoužil po vlastních dětech, neboť neměl kdo spravovat převelikou říši, zatímco on dlel v čele nespočetných vojsk. Obdařen syny a vnuky, drživ je v poslušnosti pod hrozbou kruté smrti, rozšiřoval panství do všech koutů všehomíru.

   Prostí lidé, a nejen oni, mu pro jeho skutky přezdívali Ničitel. Zrodil se plán na znovunastolení spravedlivé vlády, aby opět přišly krásné časy, tak, jak to Tvůrce kdysi zamýšlel.

 

   V temných dobách povstala hrdinka z nejbližšího Vavarova rodinného kruhu, pohnulo se tehdy svědomí vojevůdkyně Bratixy, jež - unavená nikdy nekončící válkou a v obavách o život svých dětí - rozhodla se osvobodit je z područí šíleného vladaře. Předlouhé roky čekala na vhodnou příležitost, poslušna přitom Vavarových příkazů, vykonávajíc podle jeho vůle ta nejhorší zvěrstva, jež tyran dokázal vymyslet.

   A příležitost přišla. Vavar spokojený sám se sebou, rozjařený z  dobyvačných úspěchů, za sebou v roztržitosti nedovřel masivní dveře, jak to jinak se železnou pravidelností dělával, když měl v úmyslu, osamocený a nikým nerušen, spatřit Vizi.

   Vojevůdkyně neváhala ani okamžik. Jako vítr vtrhla do sálu s Kamenem a jediným máchnutím širokého meče oddělila tyranovu hlavu od těla. Ničitelovy menhiry na tomto i dalších světech zaplály urputným světlem, jak se dožadovaly spojení s lidskou bytostí ze vznešené pokrevní linie. To ale nepřišlo. Bratix odmítla přistoupit k posvátnému kameni a stát se Nejstarším. Ve své nevědomosti však netušila, co strašlivého způsobí, když nechá sílu mnoha menhirů plynout ladem. Moc rostla, neboť ji neměl kdo omezit. Násobila se, až byla porušena rovnováha. Všechny Vavarovy Kameny zanikly ve zničujícím výbuchu a zanechaly po sobě zkázu a zmar. Průchod mezi časem a prostorem se uzavřel.

   Mnozí z Ničitelových potomků, rozesetí ve vzdálených světech, od té doby shromažďují Kameny i Moc, aby opětovně otevřeli bránu, v touze vrátit se domů.