Cizinec

Banditů bylo šest. Tři stály na cestě a výhružně se dívaly na jezdce v kápi. Zbylí tři vylezli z houští u cesty a postavili se za koně a bránili muži ujet. Velitel tlupy v ruce držel jedenapůlruční meč, a přes zarostlou tvář mhouřil oči na cizince na koni a tiše zavelel.

„Slez.“ Cizinec, ale nereagoval na výzvu a stále seděl na koni bez jakékoliv reakce. Vůdce banditů si odpliv a zamračil se. Nebyl zvyklý, že se oběť nebojí a nežadoní o život. Za normálních okolností, by muž na koni už nyní ležel v prachu a v břiše by měl vražený meč, ovšem bandita měl dnes výjimečně dobrou náladu, a řekl si, že mu dá ještě jednu šanci a tak zvýšeným hlasem řekl. „Slez z koně, dej nám všechno, co máš a možná to přežiješ.“

Muž ovšem stále zatvrzele seděl na koni a nic nedělal. Vůdci banditů na čele začala nabíhat žíla a začal se blížit jeden z jeho obávaných záchvatů vzteku. Zrovna když chtěl dát svým mužům povel k útoků, cizinec se pohnul.

Ovšem neslezl z koně, jak po něm bandita chtěl, místo toho odkryl svůj plášť a rychlým pohybem vytáhnul meč, který se ve slunečním svitu zablýsknul. Ladně seskočil z koně, kterého následně plácl po zadku, a kůň se na známý signál dal do běhu a proskočil mezi dvěma překvapenými loupežníky a zmizel v lese. Cizinec nyní stál sám uprostřed kruhu šesti mužů a stále měl na hlavě kápi, takže mu do tváře nebylo vidět.

Vůdci trvalo pár úderů srdce, než se z nenadálé změny situace vzpamatoval, i když ho tento zvrat překvapil, stále si byl jist, že má situaci pevně v rukou a tak řekl. „Dneska jsem měl dobrej den, ale jak vidím, ty tu chceš chcípnout, co?“

Cizinec jen řekl, „Vzdejte se a nechávám vás odejít.“ Vteřina ticha. Potom se všichni banditi začali smát. Když smích utichnul tak vůdce banditů s úsměvem ve tváři řekl. „Zabte ho.“

O tom co se stalo potom, existuje jen jedno svědectví. Podal ho mladý čeledín, kterého mistr poslal do města vyřídit vzkaz švagrovi. Během cesty v hlubokém lese ho přepadli loupežníci, okradli a svázali, a zrovna když se dohadovaly, jestli ho mají zabít nebo nechat žít, přiběhl šestý loupežník, který hlídkoval na cestě a oznámil ostatním, že se blíží muž na koni. Loupežníci ho tedy nechali ležet v příkopě a běželi zaujmout pozice na přepad. Svázaný mladík, který už se pomodlil a rozloučil se životem, nyní sledoval, jak muži počkali, až cizinec přijede blíž a poté vyběhli z houští. Byl svědkem rozhovoru (jestli se tomu dá říkat rozhovor) mezi vůdcem loupežníků a cizincem. A nyní sledoval, jak jeden muž stojí proti šesti.

Když o pár dnů později seděl v hospodě, před sebou vychlazený tuplák ležáku tak kolem něj sedělo celé osazenstvo lokálu a s napětím poslouchalo, jeho příběh. Když totiž ležel nahý, svázaný a pomlácený v příkopu bez naděje na záchranu, tak začalo něco, co vidělo jen málo lidí. Ve chvíli, kdy vůdce banditů řekl, zabte ho, začal tanec. Tanečníkem v tomto případě byl cizinec.

Prvnímu muži rychlým švihem mečem propíchl krk. Ničím se nezdržoval a hned zase vytáhl meč, otočil se čelem k banditovi, který mu šel po zádech a přesekl mu krční tepnu. Krev stříkala gejzírem do vzduchu a kropila lesní cestu. Muž stále držel v ruce tesák a nevěřícně zíral na to krvavé divadlo a ještě úplně nechápal, že už je mrtvý.

Cizinec ovšem stále tančil a nehodlal přestat.

Dva další muži se sekyrami se vrhli na tanečníka. Chlapi byli dvoumetrová zarostlá zjevení, která by se dobře uživila jako vyhazovači v hospodě nebo jako osobní stráž bohatého kupce z východu. První obluda švihla obrovskou sekerou, bohužel pro něj sekera je v boji s dobrým šermířem, nepraktická a pomalá zbraň. Než bandita stačil napnout svaly, aby dokázal vytáhnout sekeru, která byla ostřím zanořená v půdě dva kroky od cizincových nohou, tak mu srdce proklál meč.

Jeho kolega zařval tak, že na to čeledín nezapomenul do konce života. Byl ten druh řevu, při kterém ženy omdlévají a mužům se postaví chlupy na zádech.

Cizince to ale nevyvedlo z míry a švihem zápěstí, protivníkovi uprostřed toho řevu useknul hlavu, která ve vzduchu předvedla piruetu, dopadla do křoví a odkutálela se neznámo kam.

Z levé strany se na šermíře vrhl pátý bandita. Byl to krátký boj.

Zbývající muž, rozzuřený velitel překročil své mrtvé muže a rozmáchl se mečem. V srdci měl ale i hodně strachu, a útok byl veden v afektu a tak cizinci nečinilo problém vykrýt chabý útok a švihem meče, ukončit celou epizodu.

Celé to netrvalo ani ne půl minuty. Na cestě zůstal jediný stojící muž, smutně si prohlížel ležící těla a zašeptal, „Mohli jste odejít…“ sklonil se, a očistil meč o šaty jednoho z banditů, pak si meč zasunul do pochvy u opasku a zapískal. Z lesa se ozvalo zařehtání a za okamžik se objevil cizincův kůň. Majitel na něj naskočil, pohladil klisnu na šíji a rozjel se s ní znovu po cestě, v cestě mu nestál tentokrát nikdo.

Teprve pak čeledín omdlel.