Hvězda Ashenu : Prolog

Moriet stál na okraji propasti, jeho dech byl přerývaný, v ruce držel medailon a opakoval si v duchu tato slova "Nesmím jít ani o krok před, nesmím ... jít ani o krok před" "Ale půjdeš !" zachichotal se temný hlas kdesi v hlubinách tohohle nepříjemného a zlého místa. Moriet přemýšlející, že toto je s dost velkou určitostí jeho poslední chvíle života, se chytl se pevně medailonu a vykřikl hromovým hlasem "Nepůjdu ani o krok před, ale zato ty půjdeš ! Za to co jsi udělal strýčkovi" a vsadil vše na poslední triumf který měl, otevřel sílu vězící v medailonu, vzpomínky jeho strýce se stali jeho a místo jeho samotného tu stál jeho strýček a samotný Moriet. Tajemný hlas mu napovídal, aby vzal cihlu válející na zemi a hodil jí do neznámé temnoty. Naprosto šílený nápad, který nemusel vyjít. Temný a kovový hlas se ozýval v temnotě dál " Nedokážeš mě porazit. Vím o tobě všechno. Ani tvoji přátelé tě nepřijdou zachránit. Žádný přátelé. Žádná zbraň. Žádné odhodlání. Jen všudepřítomný strach ve tvým srdci !" zachichotal se hlas v hlubinách Kwer Tersaingu, v dolech uhasínající naděje. Nemám moc šancí, uvědomil si Moriet, ale stále mám medailon. Jeho síla ale nemá proti němu žádnou moc. Pro jednou se obrátil ke strýčkovi, jeho představa strýčkova ducha se vznášela několik stop nad zemí. Poraď mi něco, vyslal telepatickou zprávu strýčkovi. Strýček na něj pohleděl a řekl "Toto je tvůj boj. Já jsem pouze duch, odraz toho kým jsem kdysi býval. Jeho porazíš jen za pomocí vlastního odhodlání, který ti celou cestu chybělo" "Ale vždyť tohle je .. démon. Nedokážu ho porazit s tím co mám. Medailon mi na něj nestačí, nemám ani meč, jeho pařáty mě dostanou dřív než stačím na něj vůbec zaútočit. Je mi líto, že nedokážu pomstít tvoji smrt." řekl lítostivě Moriet, duch strýčka se ale usmál a řekl "Mysli hlavou, synovče". Najednou Morietovi vše docvaklo, démoni se přece živí nenávistí a strachem, když tu nebude ani jedno z toho, bude pelášit co nohy stačí. Moriet se otočil za strýcem a upřímně řekl " Nebyl jsi vždycky strýc kterého jsem potřeboval, ale mám tě rád" duch se usmál a rozplynul jako pára za hrncem. Moriet najednou v sobě ucítil odhodlání který v životě nikdy necítil, jestli se ta potvora živí strachem, tak ať ochutná jeho kuráž. Vzal medailon a plně aktivoval jeho temnou sílu, ta síla už ale nebyla temná, ale plná radosti a úsilí, zaměřil medailonem démona a řekl důrazným hlasem "Vrať se odkud jsi přišel ! Nevzhledná potvoro !". Démon začal hořet pod tíhou vyřčených slov a po malé chvíli se změnil v prach. Tak to by jsme měli, řekl si v duchu Moriet. Ale po chvíli na něj padla deprese, doly uhasínající naděje byli doopravdy obrovské a hledání cesty z nich byl těžký úkol. Nevěděl co bude dělat dál. Ještě není všem dnům konec, pomyslel si myší humanoid. V tu chvíli se náhle objevili praskliny na horní stěně a Moriet musel rychle prchat.