Partie králů: Prolog- část II/II

Lord Baldric se otočil k Tommasovi a tvář mu zdobil pokřivený úsměv, který se ztrácel pod plnovousem a postrádal jakoukoliv vřelost. „Teď využijte tu svou diplomacii,“ zabručel a patami pobídl svého koně do cvalu. Tommas ho beze slova následoval v závěsu s pobočníkem, jehož tvář citelně zbledla. Tommas přemýšlel, zda se přece jenom nenajde možnost, přesvědčit prince, že to co dělá je šílené a samo o sobě naprosto zbytečné. Jenže ať o tom sebevíc uvažoval, ať neustále měnil úhel pohledu, nenapadlo ho nic, co by stálo za řeč. Lordak sem přijel válčit a ne uzavírat dohody. Byl tak podobný svému otci, že se Tommas nevědomky otřásl.
Setkaly se u malého jezírka, sevřeného zaoblenými skalisky a pokrytého tenkou vrstvou ledové krusty. Po princově boku zastavily dva divoce vyhlížející muži, kteří si netrpělivě pohrávaly s opratěmi. Jeden z nich byl prostovlasí, nevlečen do huňaté kožešiny se zlatou sponou ve tvaru lebky. Zvířecí bicepsy měl pokryté rudým tetováním ve tvaru šupinatého draka, který mu obepínal celou paži a zakusoval se do vlastního ocasu. Okolo býčí šíje měl omotaný náhrdelník ze zažloutlých zubů, které Tommasovi podezřele připomínaly lidské stoličky. Druhý z nich byl hubenější, s bledou pokožkou, která se chvílemi zdála až průsvitná. Přes ramena měl přehozenou tygří kožešinu a masivní sekyru, jejíž ostří bylo zrezivělé a zčernalé.
Lordak si sundal přilbu a odhalil tak svou dětskou tvář, která nemohla zapřít Wulfricovi rysi. Měl stejně klenuté čelo a hranatou bradu, stejně vystouplé lícní kosti a orlí nos, mírně zahnutý. Nemohlo mu být víc než šestnáct a přesto jeho oči postrádaly onu dětskou naivitu, jakou Tommas čas od času zahlédl u královny.
Lordak mírně kývl na pozdrav lordovy Baldricovi, který se pouze ušklíbl a počastoval ho jedním z těch s svých tvrdých pohledů, který nutil člověka podvědomě sklonit hlavu. Lordak pouze pokrčil rameny a přeskočil pohledem na Tommase, který se necítil dobře při pohledu na Lordakův doprovod, který se na něho díval, jako by byl k jídlu.
„Pravdomluvný Tommas?“ Lordak předstíral údiv a překvapeně se rozhlédl okolo. „Vidím, že tě má sestra pustila na procházku. Jistě musíš umírat blahem a pukat hrdostí, že si vybrala zrovna tebe. Pověz, co tě přivádí zrovna sem, na nehostinnou Planinu?“
Tommas cítil pohledy stovek mužů za svými zády a unaveně se usmál. „Co takhle přeskočit to divadélko? Oba víme, proč jsem tady.“
Lordak přikývl. „Má sestra mě nedokáže porazit mečem a proto vyjela do boje s Pravdomluvným Tommasem, kterému důvěřuje natolik, že se neobtěžovala lordovy poslat na pomoc žádné vojsko.“
„Chce, abys složil zbraně a přijal svůj trest.“ přerušil ho Tommas. „Královnin trest.“
Lordak pozvedl obočí. „Tak královnin trest?“ ušklíbl se. „Taky slyšíš, jak nepřirozeně a zároveň divně to zní? Královnin trest. Má sestra nemá žádné právo, zvát se královnou, sedět na kamenném trůně a trestat Turanského prince a právoplatného následníka trůnu, který jediný to právo má. Už tě někdy napadlo, že možná stojíš na špatné straně, Pravdomluvný Tommasi? Jsi věrný ženě, která tě má za obyčejného švába. Mrzí mě, že to nevidíš.“
„Tvůj otec a tvůj král.“ ozval se netrpělivě lord Baldric a sevřel hrušku sedla. „Stále zapomínáš, že to byl on, kdo předal trůn před zraky celého Turanu tvé sestře. Zamysli se a přijdeš na to, že ničíš jeho odkaz.“
Lordak se zle usmál a zavrtěl hlavou. „Vytahuješ minulost, o které jsi slyšel z doslechu a kterou dvůr jak se patří rozkouskoval a následně složil do jiné podoby. Já jsem tam v té době byl, můj milí lorde, na rozdíl od tebe. Otec umíral. Jeho hvězda pohasínala. Tomu vy Dórští rozumíte, ne? Stal se vězněm dvora, který z toho vytěžil maximum a ukázal mé hloupé a naivní sestře, jak toho využít. Jednoduše si jí omotaly kolem prstu. Nebylo to pro ně těžké. Má sestra byla vždy pasivní a snadno ovladatelná.
Návrh její korunovace nevzešel z otcovy iniciativy, ale kupodivu z její. Chovala se jako správná dceruška, předhazovala mu mé chyby, chyby, kterých jsem se mnohdy ani nedopustil. Snadno otce zmanipulovala. Následná korunovace se odehrála v tichosti, pěkně potají pod Vrchovatou síní, aniž by byli přizváni lordové Tulipánu. Každý, kdo proti korunovaci něco namítal, jako mávnutím kouzelného proutku zmizel a nikdo o nich už neslyšel. Má drahá sestra mě též vyhostila. Bez důvodně. Ale všichni víme, že diktátor nepotřebuje pro své jednání důvody. A teď,“ usmál se. „Jsem kupodivu zpět.“
Tommas napjatě pozoroval tvář lorda Baldrica, na kterého Lordakovo vyprávění příliš nezapůsobilo. „Věř,“ procedil skrze semknuté rty. „že královna má i navzdory tvým lžím mnoho spojenců.“
„Těmi spojenci jistě myslíš udatnou Turanskou šlechtu, která přímo puká věrností a ochotou plnit své závazky, že? Dovol mi, abych ti oznámil známou skutečnost, kterou ti zde Pravdomluvný Tommas jistě dosvědčí. Turanská šlechta pohřbila své závazky společně s mým otcem a přetrhala veškeré vazby s „Královninou“ baštou. Takže ti takzvaní spojenci jsou jen smečkou psů, kteří se rozutečou hned, jak se na obzoru objeví vlk.“
Tommas si odkašlal. „Zveš sám sebe vlkem, aniž by jsi si uvědomil, že tuto přezdívku si pro sebe už zabral Sigmar.“
Lordak si odpliv a mávl rukou. „Pán pouště není žádný vlk. Je to obyčejná hyena a i na něj jednou dojde, o to se postarám.“
„Tak to by jsi se o to měl postarat co nejdříve. Zatímco brojíš proti své sestře, Sigmar sbírá síly k dalšímu úderu. A ty nestojíš po její boku, aby jsi chránil Turan a pozvedl meč na jeho obranu. Království se zmítá v občanské válce a ty si myslíš, že se vše točí jenom kolem tebe a tvé sestry, ale zapomínáš, že na světě nejsi jenom ty a ona, ale i další rádoby Sigmarové, kteří čekají na příležitost. Kdybys respektoval rozhodnutí svého otce, ať bylo sebe podezřelejší, Turan by se nikdy nerozhádal a Sigmar by neměl motivaci ke sjednocení pouště.“ Tommas se odmlčel a vzápětí přemýšlel, zda je rozumné takhle mluvit s člověkem, který má za sebou desetkrát více vojáků než lord Baldric.
Lordak nevěřícně zavrtěl hlavou. „Otevři oči, Pravdomluvný Tommasi. To má sestra rozpoutala občanskou válku, když mě vyhnala a nerespektoval má práva. Turánci nejsou slepí a chtějí na rozdíl od tebe spravedlnost. Chtějí krále, žádnou královnu. Má sestra dala Sigmarovi tu tvou motivaci, když ze sebe nechala udělat loutku.
Já zde bráním svá práva,“ trval si na svém Lordak. „Stále naznačuješ, že má sestra bojuje s tou hyenou a já jí jenom házím klacky pod nohy. Ale stále se jaksi mlčí o tom, že nebýt mě, Sigmar by dávno překročil Růženec a má setra by ho sotva zastavila.. Bylo to mé vojsko, které rozdrtilo Sigmara u Brodů. Ty jsi tam byl, Pravdomluvný Tommasi. Byla tam půlka Turanské šlechty. Na vlastní oči viděly svou královnu prohrávat. Já, ne moje sestra, jsem jediným štítem proti Sigmarovi. To ona se má postavit po mém boku a jednou provždy mě uznat králem. A pokud tak neučiní, smetu jak Sigmara, tak jí. Včetně jejích spojenců,“ dodal při pohledu na netečného Baldrica. „Zmínil jsi otcův odkaz. Dobrá. Otec mi jeden takoví odkaz také zanechal. Král musí dát nepříteli na výběr, říkával. Král sice ještě nejsem, ale všichni víme, že je to jen otázka času. A lidé, co stojí proti mně, jsou mými nepřáteli. Takže jako budoucí král, ne jako princ, ale jako právoplatný následník trůnu ti dám na výběr. Budu to já, kdo určí podmínky a ani hbitý jazyk Pravdomluvného Tommase nebude stačit k tomu, abych zapomněl na svá práva.
Pokud lorde Baldricu složíš zbraně, ohneš koleno a odpřísáhneš mi svou nehynoucí věrnost, ty a celí Dórn zůstanete ušetřeni, včetně Pravdomluvného Tommase, který bude moci svobodně odejít a vrátit se ke Dvoru. Můžeš buď bojovat a zemřít nebo se vzdát a pozvednout svůj meč za spravedlnost. To by na mém místě udělal můj otec. Dal by vám na výběr.“
Rozhostilo se tísnivě ticho, přerušované fičením větru, který neutišilo nic. Tommas zvedl hlavu a znovu se podíval na kroužící supi. Kdyby bylo vše tak jednoduché, blesklo mu hlavou, dnes by se nenajedly.
„Princi,“ promluvil lord Baldric. „Přísahal jsem věrnost královně a za spravedlnost již bojuji. Buď přistoupíš na královniny podmínky, nebo si jejich splnění vynutím silou.“
„V takovém případě se není o čem bavit,“ zašeptal Lordak. „Zvolil jsi si smrt a já ti jí dopřeji. Připrav tu svou sílu k boji. Dávám ti patnáct minut, pak zatroubím do útoku a rozmetám Dórn na hvězdný prach.“ Lordak otočil svého koně a poklusem odjel, následován svými muži.
To je konec, pomyslel si Tommas a sevřel rty do úzké čárky, aby zatarasil cestu vyděšenému vydechnutí.