Partie králů Část: X

Evis přimhouřil oči, které se proměnily v úzké čárky a zadíval se na pochmurné stavby, zakouslé do šedé skály Eleatského pohoří, o jehož strmé útesy se rozbíjel bělostný příboj. Město bylo opuštěné a kdysy ucpané uličky Králova štítu zely prázdnotou a utápěly se v příšeří, krčíc se ve stínu bachratého hradu. Hrad se tyčil nad přístavem jako kamenný obr, obklopen prstencovitou hradbou z masivních kamenných bloků. Vnější opevnění se opravovalo a takřka zmizelo pod dřevěným lešením, které opět zelo prázdnotou, kromě několika dělníků, kteří posedávaly mezi nahrubo opracovanými kameny a nezdálo se, že by vyvíjely nějak závratnou činnost.
Evis zahlédl ohořelou bránu pobytou železnými hřeby, před kterou se řadily jezdci v modrých pláštích , třímající v rukou praporce lorda Flinta, které vyobrazovaly tobarského modro – stříbrného tygra, ležícího u paty trůnu. O kus dál postávala skupinka žoldáků, kteří se po jednom trousily do velké dutiny pod rozeklaným převisem, kde se nejspíš nacházel jejich tábor.
Evis se musel ušklíbnout. Tobarská šlechta si na svou ochranu najala žoldáky až z daleké Nemedie, protože jednoduše nevěřila, že by lordovo vojsko mohlo v případě selhání flotily ubránit město a zabránit Thákovím hordám v postupu do vnitrozemí, kam se šlechta uchýlila. Lord Flint evidentně ztrácel podporu s vích lidí a po většinu času se opíral o armádu, která s ním hodlala být tak dlouho, dokud bude jeho měšec plný.
Za Evisem se ozval dupot, který zanikal v chaotickém kolotoči zvuků. Hekání veslařů, jejichž vesla s nořila do poklidné hladiny a popoháněla Griff. Zběsilí křik racků, kteří bez ostychu kálely na námořníky a usedaly na zábradlí. Hortadorovy rytmické výkřiky, kterými určoval tempo veslařům.
Dupání ustalo a vystřídalo ho tlumené zakašlání. Ganzak, kovář s Údolí, postával vedle hlavního stěžně a jeho mohutný postava se koupala ve stínu trojúhelníkové plachty.
Evis se na svého přítele starostlivě podíval a pohledem přejel jeho strhanou tvář. „Jestli se na to necítíš, nemusíš mě doprovázet. Vezmu sebou Oswalda.“
Ganzak zavrtěl hlavou a dobelhal se k zábradlí. „Jsem v pořádku,“ zamumlal a odplivl si. Chvíli mlčel, jako by přemýšlel co říct. „Hodně mi toho tajíš,“ konstatoval suše a znovu si odplivl. „Celé dny vysedáváš ve své kajutě a vymýšlíš si výmluvy, jak se mě zbavit.“
Evis pokrčil rameny a nechtěně sklopil zrak. „Víš, že o mnoha věcech nesmím mluvit. Když jsem ti nabídl, abys šel se mnou, varoval jsem tě, že jsou věci, o kterých mi zakázaly mluvit a na které se mě nemáš ptát.“
„Nehodlám na tebe naléhat. Jen nechápu, od kdy se tak doslovně řídíš jejich rozkazy?“
„Od té doby, co jsem vyděl jak dopadli ti, co se jimi neřídily. Naše milá královna ráda hledá záminky, díky kterým může svalit vinu na ostatní a odvrátit tak od sebe pozornost. Nehodlám se stát dalším jménem na jejím seznamu… Jak to řekl Valis? Nepohodlných?“
Ganzak si odfrkl a křečovitě sevřel zábradlí. „Možná přece jenom stojíme na špatné straně a to nás nutí dělat takové věci. Chci říct, slyšel jsi Půlrukého. Ať už to dopadne jakkoliv, ať už pro královnu uděláš cokoliv, Turan nemá budoucnost, dokud na trůně nesedí král. Vím, že tomu nevěříš a já sdílím tvůj názor, že Půlruký je mazaný a jeho slova jsou plná intrik, ale ze všeho nejvíc se bojím, že akorát zavíráme oči před pravdou. Bojím se, že je to pravda.“
„Co? Že se Půlruký nikdy neplete?“ Evis zavrtěl hlavou a sevřel ruce v pěst. „Je to podvodník, Ganzaku. Za svůj život zradil tucet králů a stejný počet pomohl zabít. Kdyby tehdy nezradil Darise, lady Penelope by stále žila a Sigmar by nikdy nezískal Wuffovo žezlo. Je to vrah,“ zašeptal.
Ganzak nervózně přešlápl na místě. „Proč jsi ho tedy tehdy pod Stolcem nezabil?“
Evis se ušklíbl a jízlivě usmál. „Protože on si přál zemřít, Ganzaku. Prosil mě, abych ho zabil. Hrdý Půlruký žadonil jako dítě, abych mu sťal hlavu. Jenže život je jeho největším trestem, nemyslíš? Není to prorok, ale slaboch.“
Ganzak pokrčil rameny. „Předpověděl smrt krále Wulfrica a to na den přesně. Předpověděl, kdy Sigmar překročí Růženec a že to bude princ Lordak, kdo ho nakonec porazí u Brodů. U Tirlova kníru, Evisi, předpověděl stovky událostí, které se do puntíku splnily. Pokud není prorokem, tak kým?“
„Náhody a cílená propaganda,“ trval si na svém Evis, kterému se nelíbilo, jakým směrem se hovor ubírá. „Obyčejné náhody. Protože kdyby byla tvá filosofie správná a on byl opravdu prorokem, tak zemřu.“
Ganzak vytřeštil oči a o krok ustoupil, jako by zahlédl ducha. „Co tím chceš říct?“
„Tehdy pod Stolcem,“ vysoukal ze sebe Evis. „Když ho přestalo bavit škemrat, měl jednu s těch s vích vizí. Jen tak mi oznámil, že jakmile vlk dosáhne trůnu a utká se se lvem a hyena se bude krčit pod drakem, do síně vstoupí ten, který si říká Dobyvatel a ukončí můj život. Vlk, lev, hyena, drak a Dobyvatel. První tři jsou jasní. Lordak, královna a Sigmar. A drak a Dobyvatel? Doufejme, že jen pohádky. Jenže ten tvůj Půlruký se nikdy neplete, že?"