Partie králů Část: XIII

Během dne Griff prohledaly celníci, kteří krysíma očkama zíraly na sebe menší maličkost a hlasitě diktovaly dlouhý výčet lodních zásob s vím písařům, kteří za nimi klopýtali a za chůze zapisovaly vše, co bylo řečeno. Evis proti tomu nemohl nic namítat a i kdyby namítal, na neúprosné vykonavatele Tobarských zákonů by to nemělo žádný vliv. A tak tiše strpěl, aby mu prohledaly kajutu a prošmejdily každou píď nákladového prostoru a zbrojnice, nad čímž Ganzak náležitě skřípal zuby.
Trvalo dlouho, než vše zapsaly a v tichosti spočítaly, tak aby mohly určit výši cla. Po NĚKOLIKA úmorných hodinách se s úklonou odporoučely, zanechávajíc za sebou přímo kolosální binec. „Není nad sladkou byrokracii,“ zamumlal Ganzak, zatímco pohledem doprovázel posledního písaře.
Evis pouze zabručel. Stály v jeho kajutě, která byla vzhůru nohama. Knihy na policích byli zpřeházené a všude se povalovaly zažloutlé stránky pergamenu, popsané nahuštěným písmem. Truhlice v rozích byli otevřené a vyčuhovaly z nich rukávy zmuchlaného oblečení. Evis popadl černý kabátec a s nově nabytým vztekem si prohlížel díru, kde dříve vysel zlatý knoflík. „Normálně mě okradly.“
Ganzak se posadil do malého křesílka nedaleko kulatého stolku. Z jednoho ze šuplíků vytáhl dřevěný pohár a sedm kostek. „O dvacet argotů, že ti zase nakopu prdel.“
Evis rozmrzele odhodil kabátec zpět do truhlice a usadil se naproti Ganzakovy, který beze slova zatřásl a hodil kostky, které se rozkutálely po naleštěné ploše stolku. Ganzak se vítězně usmál. „Osmnáct, takže pod dvacet pět, to máme…Vozataje.“ Vesele zapsal čísla na kus pergamenu.
Evis se napil ředěného vína, které přinesly jeho muži z města. Bylo tak kyselé, že se ani nedalo pít. Zhnuseně se ušklíbl vyplivl víno zpět do poháru. Bohové mu ztrpčovaly život na všech frontách, kostkami počínaje a královnou konče.