Kruh se uzavírá - kapitola IV - Družina (Dragon Age - fanfikce)

Zástupce templářů a velitel provincie Redcliff, kteří právě za pomoci sira Pertha a lodníka nakládali loďku, se zvědavě ohlédli. Solona stála opřená o rám hlavního, a také jediného vchodu do Věže a hystericky se smála. Putovat s Teaganem a Cullenem. Co by za to před dvěma lety dala! Pak se trochu vzpamatovala a nastoupila do vodního povozu, okázale ignorujíc udivené pohledy.

"Kudy k Aenoru?" otočila se na mladého templáře jakoby nic. Cullen zamrkal, ale rozhodl se pro komisní přístup a jal se popisovat cestu na východní ostrov. Cesta po moři byla nevyhnutelná. Teagan se pro sebe pousmál, když viděl směs obav a nadšení ve výrazech obou bývalých obyvatelích Věže a nostalgicky si připomněl své vlastní rozrušení před jeho první plavbou, tolik roků vzdálenou.

Cestou bylo nutné zařídit oficiální, byť dočasné předání velení nad Redcliffem sirovi Perthovi, takže Soloně zbyl čas rozčílit se nad jen málo zlepšujícím se stavem Veleny, a tak malá skupinka vyrazila k východnímu pobřeží v neveselé náladě.

Krajina se po Nákaze již vzpamatovala z nejhoršího a po temných zplozencích nebylo ani vidu ani slechu ani citu. Klidnou situaci Solona využila při jejich druhé noční přestávce a vyhradila si břeh kolem tekoucí říčky jako dámskou koupelnu. Zapomněla však na menší nepříjemnost, vyskytující se v této oblasti. Jakmile zaslechla vlčí vytí, zastavila se uprostřed tempa a nastražila uši.

xxx

Teagan se zamyšleným výrazem opékal chyceného zajíce a přemýšlel, proč ho Irving tolik přesvědčoval k účasti na honu, a proč on vlastně vrchního mága poslechl. Cullen nepokojně přecházel po okraji jejich malého kempu, na mysli temné myšlenky, jako proč právě jeho Gregoir vybral jako svého zástupce, byť se u toho tvářil značně rozpolceně a jak se někomu mohlo podařit utéct z nejstřeženější věznice.

Táhlé vlčí vytí bylo téměř úlevou. Oba vskočili a chopili se zbraní.

Smečka, čítající šest šedobílých zubatých oblud, byla dobře organizovaná a útočila přesně dle potřeby na nechráněná nebo již zraněná místa. Když se doprostřed chumlu vřítil další vlk, nastal však chaos. Nově příchozí byl na první pohled menší a tmavé barvy. Teagan se instinktivně otočil a napřáhl se.

"Ten ne!" zadržel mu ruku Cullen a hned sekl po nejbližším světlém útočníkovi. Teprve teď si Teagan všiml, že tmavá šelma útočí na své kolegy. Rozhodl se přijít záhadě na kloub až po boji. Ten trval asi patnáct minut, než zem pokrylo šest již ne tak světlých kožichů.

Oba bojovníci zhluboka oddechovali, stejně tak i poslední stojící vlk v tmavé srsti a vyplazeným jazykem. Náhle se protáhl a podivně zakňučel. Teaganovi se ještě o něco více rozšířily zornice.

"Můžete se otočit, prosím?!" ozval se trochu zastřeně Solonin hlas z místa, kde ještě před chvílí leželo chlupaté zvíře. Oba okamžitě beze slova poslechli.

"Víš, že transfomrace není oficiálně schválená," ozval se po chvíli ticha přerušovaným šustěním látky jen lehce se chvějící hlas mladého templáře.

"Nedivím se," zabručela čarodějka zahalená do deky a vyplachovala si ústa, "můžu se jít znovu umýt."

Teagan si mezitím otřel svůj meč a schoval ho do pochvy.

"Máš první hlídku," oznámil Cullenovi, když Solona zmizela z dohledu a vyčerpaně padl na nachystané lůžko. Dobrodružství už nebyla taková legrace jako za mladých let. Ačkoliv... Teagan usnul s úsměvem na rtech a vzpomínkou na bílé dívčí tělo.

xxx

Přístavní město Gwaren vypadalo jakoby nedotčeno válkou, ačkoliv většina domů voněla novotou a těch pár spálenišť dávalo tušit důvod té velkolepé rekonstrukce. Vše se točilo kolem lodí a tak největší ruch přicházel od přístavu a největší hemžení probíhalo kolem lodi s novým nápisem "Královna" na přídi. Námořníci běhali sem a tam a vůbec se chovali tak, jako všichni námořníci, je-li přítomen kapitán, ačkoliv kapitán Královny byl momentálně zabrán do smlouvání s nově příchozí trojicí, žádající co nejbližší vyplutí na Zmrzlé moře. Nakonec po předání nemalého cinkajícího měšce se tři poutníci vydali svlažit diskutující hrdla do nejbližší putyky, kterých tu bylo, jak už to v přístavech bývá, nemálo.

Výhra to byla jen částečná. Přímý spoj na Aenor neexistoval a i templáři museli mít velmi speciální potvrzení,  a také zásobu zlata, které by přesvědčilo pověrčivé kapitány. Kapitán Královny byl očividně velmi pověrčivý a také velmi nenasytný, takže nakonec souhlasil je k pekelnému ostrovu alespoň trochu přiblížit. "Za dvě hodiny zvedáme kotvu!" oznámil a nechal ty tři suchozemské krysy na břehu s malým zbytkem mincí. Na pár korbelů v taverně "U námořníka" to naštěstí stačilo.

"Čekáš někoho?" nevydržel Teagan, když si Solona už deset minut vykrucovala krk. Neodpověděla, ale po chvíli se rozzářila a vydala se vstříc právě vstoupivší dívce s vlasy barvy mědi.

"Stihla jsi to!" oznámila očividné, "bála jsem, se že tě posel nezastihne včas," a pak dívku objala tak silně, že si vysloužila nemístné komentáře místních námořníků.

"My z Orlais používáme na překonávání dlouhých cest koně," blýskla zuby Orleisanská zrzka a pak se na svoji dlouho neviděnou přítelkyni pátravě zadívala: "Copak se děje?"

"Musíme najít Jowana dřív než templáři a při tom bude zapotřebí tvého bardského umění," snažila se Solona tvářit zapáleně.

"Jak myslíš," odpověděla očividně nepřesvědčená bardka a podívala se za Solonu, "představíš mě prozatím svým strážcům?"

Solona se vzpamatovala a cuklo ji v koutcích. "Arl Redcliffu Teagan Guerrin, templář Cullen Rutherford, Leliana z Orlais. Již jste se setkali," a pobaveně sledovala tři zmatené výrazy, pomalu se měnící v chápající. Ostatně, byly to již dva roky a i Leliana se změnila. Po pravdě řečeno, vypadala fantasticky a Solonu nepochopitelně píchlo u srdce, když viděla oceňující pohledy obou jejích průvodců. Krátké rozcuchané vlasy dorostly a splývaly po dívčiných ramenech, otlučená zbroj se změnila v koženou v barvě temně rudé v kombinaci s černou, očividně dle poslední módy bardů v Orlais a místo nesmělého až vyplašeného výrazu nyní z opáleného obličeje blýskal veselý až provokativní úsměv. Leliana byla zpět v plné síle. Byl čas na přípitek před velkou cestou. Na vyprávění bude spousta času na lodi. Hola hou!

xxx

Když po třech dnech dávali kapitánovi a posádce sbohem, Solona se zelenou barvou pleti stála opřená o nejbližší skálu, v duchu přísahajíc nikdy více se nepřiblížit k dosahu houpajících se vln. Západní pobřeží bezejmenného ostrůvku - "Aenoru nadosah" jak se vyjádřil kapitán - bylo pusté a nehostinné, ale Soloně připomínalo ráj na zemi. Když k večeru seděli v tábořišti u malého ohně, konečně pocítila hlad a vrhla se na zásoby sušeného masa od velkomyslné posádky s gustem třídenní hladovějící.

"Takhle tedy vypadá vedlejší efekt proslulého přijímacího rituálu Šedých strážců," pozoroval ji Teagan pobaveně.

"Trávils večery za zvuku bardských písní?" odsekla Solona, ale na opravdovou jedovatost byla příliš dobře najedena.

"Možná," usmál se Teagan a mrkl směrem, kterým před chvílí Leliana odešla najít alespoň trochu dalšího použitelného topného materiálu, "i v písních a baladách se ukrývá velká část pravdy." Solona se s úsměvem zadívala k ohni, ale neodpověděla. Měla plná ústa. Cullen klečel na jednom koleni, díval se do plamenů a předstíral, že neposlouchá. Ve svém brnění až bolestně nápadně připomínal jistého Šedého strážce. Soloně ztuhl úsměv na rtech a sklopila oči. Teagan se významně zadíval na tutéž postavu a pak zpět na dívku a tiše si povzdychl. Za tři dny na lodi se toho spoustu dozvěděl a ještě více domyslel. A Solonina zasmušilost mu byla o něco jasnější, jen ještě neviděl hlavní příčinu, respektive, která z mnoha by to mohla být.

"Co uděláš, až ho najdeme?" rozhodl se Cullen nakonec přidat k rozhovoru.

"Jestli ho najdeme."

"Až," trval mladý templář na svém.

Solona rozvážně dojedla plát masa, a pak se zadívala do ohně: "Předáme ho templářům," odpověděla nakonec pomalu, "ve Věži," dodala, když viděla pochybovačný výraz.

"Nedají ti jinou možnost, než ho popravit," zamračil se Cullen.

"Měla jsem to udělat už tehdy v Redcliffu," odpověděla téměř neslyšně do plamenů.

"Proč jsi to neudělala?"

"Protože byla přesvědčená, že Redcliffský masakr byla její vina," ozvalo se za nimi. Solona se zamračila na nenápadnou příchozí. Ta se nenechala vyvést z míry. "A stále si to myslíš, že?" dala si Leliana ruce v bok v káravém gestu, "ale i tady Teagan celou historku o Jowanově útěku už dávno zná."

"Osobně od Jowana," vložil se rychle Redcliffský arl, "měl jsem s ním zajímavý rozhovor v jeho cele. Budeš prý brát vinu na sebe. Je vidět, že tě dobře znal."

"Bez mojí pomoci by nikdy z Věže neutekl!" nehodlala se čarodějka vzdát svého provinění jen tak.

"Možná ne," ozval se Cullen, "ale nechci si domyslet, jak by dopadl, kdyby ve Věži zůstal."

Solona se nad tím poprvé důkladně zamyslela. Jowan byl už v té době celkem obstojný krvavý mág - přidal by se k rebelantům a zaútočil na své kolegy nebo by se proměnil ve vraždící monstrum? A co by udělala ona, kdyby se s ním ve Věži potkala? Měla by v té době dost vůle ke správnému rozhodnutí?

Než se nálada stihla proměnit v příliš ponurou, krásná bardka začala brnkat na svoji novou harfu, dokud se nerozplynuly i ty poslední zbytky hořkosti a melancholie.

Toho večera Solona usínala s mnohem větším klidem, nejen za poslední tři dny, ale pravděpodobně za celé dva roky.