Kruh se uzavírá - kapitola VII - Mlha (Dragon Age - fanfikce)

Cullen se s hlubokým výdechem opřel o kamennou zeď.

"Cullene?" ozval se ženský hlas. Oslovený sebou trhl a sevřel rukojeť meče. Hala, ve které se ocitl, vypadala stejně příznačně a směr zvuku se špatně odhadoval. Byl stále lapen v Říši snů, alespoň ale pryč z iluze Grenfellu.

Když se z mlhy vyloupla dívčí postava, mírně si oddechl, ale zbraň nepustil.

"Jsem to opravdu já," usmála se dívka s vlasy barvy mědi, které zde ale měly šedý nádech. Cullen ji obezřetně sledoval blížit se.

"Vymanila ses rychle." Leliana se usmála a mrkla: "Když jeden cestuje se Solonou, naučí se odolávat pokušení." Cullen si povzdychl.

"Kde jsou ostatní?"

"Budeme je muset najít."

xxx

Teagan rychle kráčel po chodbě redcliffského hradu a v hlavě měl mlhu. Očividně po večeři vypil více sklenic vína, než bylo vhodné. Dokonce zapomněl, kam vlastně jde a tak se nechal řídit vlastníma nejistýma nohama. Ty ho vedly kolem kuchyně a komnat sloužících a redcliffského arla se začalo zmocňovat znepokojení. Sem přeci jít už nikdy nechtěl. Avšak tělo mělo očividně svou hlavu a rychle zabočilo doprava. Teagan automaticky zaklepal na menší dveře a potichu vstoupil. Zády k němu stála dívka. Její přirozeně světlé vlasy byly přikryté průhledným černým šátkem, který jim propůjčil tmavou barvu, místo oděvu pro služebnictvo měla tmavě modrou róbu. Otočila se. Tady v přítmí malého pokoje vypadala skoro jako ona..

"Přeje si něco, sire?" zeptala se. Teagan zamrkal, ale marně se snažil zaostřit její obličej. Vína bylo mnohem víc, než zdrávo. Poznal ale ten její úsměv. Přejete si něco sire, ptala se vždy a úsměvem dávala najevo, že ví velmi dobře, co. Teagan vzal za kliku a stiskl. Marně. Nevzpomínal si, že by zamkl. Asi ze zvyku. Valena se k němu pomalu blížila a jeho se zmocňoval čím dál nepříjemnější pocit. Něco bylo špatně, ale nedokázal určit co. Dotkla se ho a on zavřel oči. Vyznala se. Ostatně, sám ji učil. Dech se mu zrychloval, ale stále na něj dotírala jakási myšlenka. Má nějaký úkol. Nebo ne? Kam vlastně šel? Jistě ne sem. Zhluboka vydechl. Možná to ale nebyla až tak špatná změna plánu. Tolik povinností, tolik úkolů. Má přeci nárok trochu se odreagovat. Opřel hlavu o zeď dívčiny ložnice a trochu se uvolnil.

Otevřel oči. Proč má všechno tak pokroucené tvary? Vypadá to skoro neskutečně. A mělo by být, vždyť říkal, že už nikdy ... ale proč vlastně? Soustředění bylo čím dál obtížnější. Podíval se dolů a jemně pohladil ukryté světlé vlasy. Šátek sklouzl na zem a dívka se zaklonila. Teagan sykl. Obrysy byly stále nejasné, ale i tak viděl, jak ho propalují temně hnědé oči zčásti ukryté pod vlasy stejné barvy. Teagan na dívku zíral jako v transu. To stačí, chtěl říct, ale nedokázal vydat hlásku. Snažil se ji rukou zarazit, ale ona se zvráceným úsměvem pokračovala. Zmocnila se ho nevolnost. Plnou silou ji odstrčil. Přeletěla celou místnost a s bolestným zaúpěním narazila do protější zdi. Teagan s úlevou vydechl, hned se ale vzpamatoval a rozběhl se k drobné postavě na zemi. Přetočil ji čelem k sobě. Obličej měla znetvořený bolestí, ruce si tiskla k břichu. Šaty byly celé od krve. Teagan s hrůzou vstal. Musí pro pomoc. Rychle vyběhl z místnosti.

xxx

Teagan stál před dalšími dveřmi a chvěla se mu ruka. Co ho za nimi čeká? Bloudil v mlze vlastního hradu snad několik let. A každá místnost byla jako vlastní soukromá mučírna, připomínající věci dávno úspěšně zapomenuté...

...jak jeho dvanáctiletý synovec posedlý démonem vraždí jednoho obyvatele hradu po druhém...

...jak se Isolda propůjčuje krvavému rituálu, aby svého syna ochránila...

...i tu dalekou vzpomínku, kdy si jeho bratr přivedl domů krásnou mladičkou novomanželku z Orlais.

Než však mohl stisknout kliku, uslyšel hlasy z druhé strany sálu. Vydal se opatrně za nimi. Vlastně ho překvapilo, že je nezaregistroval dřív. Zvláště ten mužský, který se mu zdál povědomý. Teagan došel do knihovny. Mladý Alistair křičel na Solonu a ta, místo aby ho zchladila jediným mávnutím ruky, před ním zkroušeně stála, ve tváři výraz nešťastného králíčka.

Hysterické "Jak si mohla dopustit obětování lady Isoldy a ještě pomocí krvavé magie!!" vysvětlilo arlovi dost. Jeho vzdálený synovec - levoboček manžela jeho sestry - mohl vyrůstat na hradě a později se hrdě hlásit k Šedým strážcům, ale kus templáře v něm zůstane navždy.

Solonino zajíkavé vysvětlování bylo utnuto v zárodku a Alistair rozzlobeně vydusal z místnosti. Teagan se zadíval na obraz holého neštěstí a zamyslel se. Na něco takového si nevzpomínal, ale napadlo ho, jak zchladit horkou hlavu. Rychle se otočil a běžel do pracovny svého bratra. Zde to bylo, v šupleti jeho stolu, schovaný zlatý amulet. Poškrábaný, slepený a pokrytý prachem, přesto rozpoznatelný - Alistairova památka na matku,  kterou nikdy nepoznal.

"Hledáš něco?" ozvalo se za jeho zády tak náhle, že nadskočil leknutím.

"Eamone!" oslovil svého staršího bratra s údivem, "co ty tu děláš?"

Ten se však tvářil nezúčastněně a zasedl ke stolu. "Pracuji, jak vidíš," odpověděl po chvíli.

"To máš dělat v Dennerimu."

"Rád bych," nevesele se usmál, "ale Redcliff je příliš důležitým, než abys ho nechal zpustnout." Teagan se zamračil. Už podobný hovor vedli a cítil pobouření, že Eamon nebere jeho slib, postarat se o provincii, vážně.

"A měl bych?" reagoval Eamon na nevyslovenou myšlenku, "co právě teď děláš?"

Teagan se snažil vzpomenout si, ale šlo to ztuha. Nově jmenovaný královský rádce pokyvoval hlavou, jako by jeho mlčení očekával. "Jsi nezodpovědný a nespolehlivý. Máš povinnosti, které ignoruješ."

Guerrin mladší toho už měl akorát tak dost. Byl zavřený v jakémsi podivném snu a místo, aby pomohl Soloně, diskutoval tady s nějakým démonem převlečeným za jeho bratra. V tu chvíli se imaginárně pleskl do čela.

Eamon už netřídil dokumenty, ale s úšklebkem ho pozoroval. "Honit se za mágy jistě není v popisu práce arla."

"To jistě ne," vytáhl Teagon meč a namířil ho přeludu na krk, "a čím dřív to ukončím, tím dřív se budu moci vrátit k povinnostem," a sekl. Boj byl krátký, démon brzy zaúpěl a zmizel.

Teagan se zadíval na zlatý předmět v ruce a rozběhl se. Knihovnu málem nepoznal, jak byla ponořena do temnoty. Solonu objevil tak, že o ni zakopl. Zdálo by se, že spí. Kdyby ovšem neměla otevřené oči. Sklonil se k ní. I v šeru viděl temné kruhy pod očima a oteklá víčka. Nereagovala na oslovení, ani třesení. Vložil ji amulet odpuštění do dlaně. Chvíli se nic nedělo, pak ruku sevřela v pěst. A zmizela.

Teagan se narovnal. Byl stále zde, v přízračných zdech svého hradu. Mlha trochu ustoupila, ale žádné další obrazy neodhalila. Teagan začal panikařit a rozeběhl se do hlavní haly.

"Teagane!" oslovil ho hlas. Blížila se k němu Leliana s Cullenem. Teagan se chopil meče.

"My jsme skuteční." "Alespoň tak, jak je to možné."

Teagan se trochu uklidnil. I kdyby to byly iluze, alespoň se mu prozatím nesnažily hrabat ve svědomí.

"Viděl jsi Solonu?" měla starost Leliana.

"Viděl," rozhlížel se kolem, jako by čekal, že vstoupí.

Leliana se s pochopením usmála: "Myslím skutečnou."

"Byla skutečná! Alespoň myslím... Byl jsem v jejím snu."

Cullen překvapeně zvedl obočí: "Cos viděl?"

xxx

"Zvláštní, že to lapilo zrovna Solonu," podivovala se Leliana, když kráčely nekonečnou chodbou.

"Vůbec ne," oponoval mladý templář, "tohle místo bylo vytvořeno kvůli mágům."

"Který mág by se snažil tudy dostat dovnitř?" Cullen se na Teagana výmluvně podíval: "Ten, který se snaží dostat ven."

Chvíli bylo ticho.

"Budeme jí muset pomoct."

"Snažil jsem se," zamračil se Teagan a s nechutí sledoval zvětšující se dveře na konci chodby.

"Uspěl jsi," chlácholil ho templář, "ale jen v jedné z mnoha vrstev." "Z kolika?"

"To záleží, kam se až démon dostal."

Leliana si povzdychla. Mohou tu bloudit věky. Přiložila ucho ke dveřím. To, co slyšela, se jí pranic nelíbilo.